Po svém jasném vítězství prohlásil nový francouzský prezident Emmanuel Macron, že jeho břemeno bude „enormní“. Naznačil tím tak, že (nejen) hospodářská situace je ve Francii na samé hranici únosnosti. Agentura Bloomberg ve svých šesti grafech představila, jak vážné zkoušce země opravdu čelí.
Již během kampaně Macron prohlašoval, že je třeba prosadit zevrubnou reformu, která by ekonomiku stabilizovala. Jeho program hlásal zejména nižší daně právnických osob, větší flexibilitu v pracovním právu a jednodušší penzijní systém.
Jedním z důvodů, proč Francie reformy tak nutně potřebuje, je to, že předešlí prezidenti Hollande a Sarkozy toho vlastně moc neudělali – posledních deset let se v zemi galského kohouta nazývá „ztracená dekáda“. Následujících šest grafů ukazuje, čemu bude Macron čelit, dokud nedokáže zemi nasměrovat tím správným směrem.
Národní dluh země se za posledních deset let téměř zdvojnásobil a blíží se k nebezpečné hranici 100 procent HDP. Minulý rok překonalo francouzské zatížení veřejným dluhem to německé, a to se jedná o ekonomiku, která je o třetinu menší.
Jedním z hlavních důvodů pro rapidně rostoucí dluh je sociální systém. Francie utrácí za sociální zabezpečení v poměru k hrubému domácímu produktu více než kterákoliv jiná země OECD.
Možná ještě závažnějším problémem může být v blízké budoucnosti stárnoucí populace. Ta představuje velkou výzvu pro vládu, která dostává stále méně peněz do sociálního systému a zajišťuje zabezpečení pro stále zvyšující se počet důchodců. Francie už je v této statistice po dlouhou dobu nad průměrem Evropské unie, ale od roku 2010 se rozdíl oproti průměru EU stále zvětšuje.
Francouzské ekonomice nepomáhá ani velmi drahá pracovní síla a rigidní regulace na trhu práce. Je to jedna z největších konkurenčních nevýhod oproti ostatním vyspělým zemím v regionu.
„Cena práce a její regulace by měly být prioritou pro francouzskou vládu. Reformy v tomto odvětví by mohly posílit důvěru v ekonomiku,“ uvedl hlavní ekonom Oddo Securities Bruno Cavalier.
Obtíže s najímáním a propouštěním zaměstnanců a dalšími náklady spojenými s tímto procesem ještě zhoršují situaci na trhu práce. Francouzská nezaměstnanost se už po několik let drží okolo deseti procent. V porovnání s Německem či Velkou Británií je to tak téměř dvojnásobek.
V poslední řadě pak problém pro firmy představuje vysoké daňové zatížení. Například v pařížském regionu se průměrné zdanění firem v roce 2015 dostalo téměř na 35 procent, když v Londýně či Bruselu bylo 21, respektive 27 procent.
Nový francouzský prezident tak čelí obrovské výzvě, protože jak lze snadno vidět, překážky pro investory a zaměstnavatele jsou ve Francii opravdu „enormní“.
