Není čaj jako čaj. V České republice je oproti ostatním zemím dobrá čajová kultura. Čajů se u nás pije hodně, ale spíše nižší kvality. Věřím však, že je mainstreamový trh otevřený novým věcem. I proto naše čaje získávají na popularitě, řekl v rozhovoru pro Roklen24 zakladatel společnosti TOMCHAi Tomáš Stankovský. Jaké je to rozjet podnikání s čajem? A kde bral inspiraci? Přečtěte si rozhovor!
Můžete představit svůj nápoj? Čím je speciální?
TOMCHAi je nápoj, který spojuje. Spojuje v sobě nejen kvalitní ingredience, které spolu skvěle ladí, ale také hodnoty moderního vědomého člověka, jako jsou zdraví, udržitelnost a společenská odpovědnost. A díky tomu se kolem něho tvoří krásná komunita lidí, ať už jde o zákazníky nebo partnery.
Má váš nápoj nějaké příznivé zdravotní účinky?
S přímými zdravotními tvrzeními je to legislativně trošku složitější, do toho bych se tu nepouštěl, ale můžeme říct, že pozitivně přispívá ke zlepšení mentálního i fyzického zdraví jedince v mnoha ohledech. V jednoduchosti ingredience, ze kterých jsou naše směsi složené, obsahují mnoho funkčních látek, u kterých jsou studiemi potvrzené příznivé zdravotní účinky. Jako jsou antioxidanty v čajovníku i honeybushi, gingerol v zázvoru nebo třeba piperin v pepři a mnoho dalších. Každopádně je tu ještě další aspekt, a to je, že při přípravě našeho nápoje si člověk najde chvilku na sebe a zastaví se nebo si užije hezký čas ve společnosti blízkých, který ho dosytí hormony štěstí jako jsou dopamin nebo oxytocin. Protože stres a úzkosti v moderní době způsobují lidem mnoho problémů.
Jaká je česká čajová kultura? Jsou lidé spíše konzervativní nebo otevření novým chutím?
Prvně bych řekl, že není čaj jako čaj. Obecně konzumujeme v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi poměrně hodně čajů, ale spíše nižší kvality. Jde převážně o čaje ovocné, ochucené nebo třeba léčivé bylinkové, které mají kvalitu vyšší. Každopádně čajová kultura je u nás dobrá, má svoji historii a je zde díky tomu poměrově menší skupina lidí, kteří se čajování věnují. Většinu takových lidí najdete v čajovnách a pijí spíše prémiové čisté čaje (různě upravené lístky rostliny čajovníku).
Ale věřím, že mainstreamový trh je otevřený novým věcem, a právě třeba MASALA CHAi, aka CHAi LATTE, se kterým jsme jako značka TOMCHAi začali, získává na čím dál větší popularitě. Díky tomu se dnes tento nápoj dostal z „alternativních“ čajoven skoro do každé lepší kavárny a tento trend má vzrůstající tendenci. To samé se stalo třeba s MATCHA čajem, který měl před pár lety podobný boom a věřím, že jsme teprve na začátku.
Jak těžké bylo rozjet vlastní podnikání? Měl jste v tomto ohledu zkušenosti?
Cítím, že začátky byly lehčí než současný stav. Do podnikání jsem šel sám, absolutně bez zkušeností a jakéhokoliv business plánu po tom, co jsem se vrátil z cest ze zahraničí. Ze začátku to pro mě byla veliká flow, chtěl jsem pouze s lidmi sdílet své zážitky z cest, navnímaný klid a skvělý CHAi, který mi z těchto cest zůstal v srdci. Bylo tam hodně kreativního tvoření a komunikace s potencionálními zákazníky. To mi jde. S narůstající velikostí přichází čím dál tím více aktivit z jiných oblastí, které je třeba znát nebo umět řídit. Díky tomu se každý den učím spousty nových věcí, které mě stojí hodně energie. Baví mě to, ale zároveň hledám i jiná řešení a další lidi, kteří dokážou rostoucímu TOMCHAi pomoct svými dary.
Kde jste se inspiroval při tvorbě receptu?
Všude a nikde. Těžko říct, nebylo to konkrétní místo ani období. MASALA CHAi znám a piji od svých -nácti let a při cestách po Indii i Nepálu se má láska k této kultuře a společně s tím i k nápoji pouze utvrdila. Ze všech ingrediencí nejvíce miluji kardamom, je to třetí nejdražší koření na světě a má velmi omamnou citrusově svěží pronikavou vůni i chuť. Ten tam prostě musel být. Každopádně jsem zjistil, že každý si masalu míchá právě podle toho, co mu chutná a co má doma k dispozici. Takže nakonec jsem první směs namíchal podle svých vlastních chuťových preferencí a pak ladil dál, aby chutnala i ostatním. Dřív jsem měl ve směsi třeba trochu více badyánu, ale některé lidi tato „pendreková“ chuť nebaví, tak jsem jeho množství snížil.
Co vám přinesly cesty po Orientu?
Hlavně důvěru v život. Sebevědomí a víru v to, že co cítím, je to, co mám v životě dělat. A když to dělám, naslouchám svému srdci, intuici, říkejme tomu, jak chceme, tak se dějí zázraky. Věci plynou a jsem ve flow. Dále samozřejmě spousty úžasných zážitků z krásných přírodních lokací, zkušeností z běžného života lidí na východě a pár velmi blízkých přátelství.
Během vaší pětiměsíční cesty jste projel Srí Lanku, Indii i Nepál. Kde se vám líbilo nejvíc?
Nejvíc se mi líbilo být tam, jedno kde. Cítil jsem se, jako bych přijel domu a jako by všichni cítili to samé… že jsem jeden z nich. A protože miluju přírodu, z každé země bych vypíchnul právě tyto oblasti. Vždycky hledám vodu (moře, oceán, řeky a vodopády), zemi (plantáže, pralesy, hory) a oheň (sluníčko). Vítr moc nepotřebuji, toho mám v sobě dost. Ale vždycky říkám, že mě nakonec nejvíc asi dostaly Himaláje. Protože jsou nepochopitelně obrovské, a protože byly nakonec mé poutě po Orientu. Každopádně tam občas dost foukalo a byla zima, a to nemám rád. Velice subjektivní.
Podělil byste se o nějakou historku z vaší cesty?
Při svých cestách po Orientu jsem téměř vždy pro ubytování využíval možností přespání u místních skrz online portál Couchsurfing nebo dobrovolničení přes Workaway. A myslím, že to byl můj první Couchsurfing na Srí Lance, kdy jsem sám jel do severní oblasti, historického města Anuradhapura plného posvátných chrámů. Nakonec jsem našel ubytování u jednoho malého Srílančana v mém věku, který se věnoval józe a bydlel kousek od města u rodičů. Tu noc ubytovával ještě jednoho kluka z Nového Zélandu, který trpěl šeroslepostí. Jakmile se setmělo, nic neviděl. Všechno bylo v pohodě, dali jsme společnou večeři a hezky pokecali. Nakonec ani nevím proč, v tom domě nebylo moc místa a my jsme se rozhodli, že všichni tři týpci budeme spát společně v jeho malé posteli. Vlastně byla celkem široká, ale s mými 188 cm na mě byla dost krátká. Nicméně usnuli jsme, Srílančan uprostřed. Pak se v noci vzbudím a ten týpek má kolem mě ruku. Tak si říkám: „Co je? Asi málo místa, otočím se, ruku dám stranou a je to.“
Ve zkratce mi po pár probuzeních během noci došlo, že to není náhoda a že mě regulérně osahává. Tak jsem na něj zařval: „Co to sakra dělá?“ Do toho se probudil Novozélanďan na druhé straně postele, který nic netušil ani neviděl a začal se omlouvat. Já jsem okamžitě vstal z postele, zabalil se a odešel na verandu. Ráno se mi pak Srílančan omlouval, že neví, co se to stalo, že se mu moc líbím, i když není gay a že ho to mrzí. Bál se, že mu dám blbý reviews na platformu. Zasmál jsem se tomu, řekl mu, že to nebylo ok a ať už to nikdy nedělá. Žádný trauma jsem z toho neměl, on možná větší než já, a jel dál. Tímto bych nerad odradil lidi od tohoto způsobu cestování a ubytování. Je to to nejlepší, co jsem na svých cestách zažil, jen se prostě může někdy stát, že je něco jinak, než by člověk čekal. Ale to je život. 😊
Tomáš Stankovský o sobě: Jsem dobrodruh, který na sobě musí vše vyzkoušet a jde si svojí vlastní cestou. Procestoval jsem kus Orientu i dalších koutů světa, abych se rozpomněl, že žít vědomě, pomalu a zdravě je mojí přirozeností. Když jsem se v roce 2020 vrátil zpět do Česka, přinesl jsem s sebou kousek Orientu a svého znovunalezeného klidu domů. Pak jsem začal s blízkými sdílet své zážitky z cest u lahodného nápoje, který mi při cestách byl častým společníkem. A tak pomalu vznikl TOMCHAi, nápoj, který spojuje a pomáhá šířit tyto hodnoty i způsob života s čím dál více lidmi.
