Minulý týden jsem měl opět možnost strávit několik dní v Curychu na akci zvané The Zurich Project. Každoročně se zde setkávají profesionální akcioví investoři z celého světa. Letos nás bylo 55 z 16 zemí. Podobných akcí se zúčastňuji už mnoho let a je vždy zajímavé sledovat, jak se v průběhu času mění aktuální a populární investiční témata.
Hlavním tématem letošního setkání byla Indie. O indických akciích se debatuje často. Je to přece jen velká země s rychle rostoucí ekonomikou, letos se však o nich mluvilo mnohem více než kdy jindy předtím. Indický trh neznám natolik dobře, abych o něm mohl kvalifikovaně hovořit, ale dvě věci mě brzdí sdílet nadšení některých investorů. Zaprvé, většina hlavních indických akcií vypadá na první pohled dost draho a zadruhé, jakmile se někde objeví optimistický konsenzus v takové míře, v jaké se jeví dnes u indických akcií, většinou je více než dost zohledněn v cenách akcií.
Emerging markets (rozvíjející se trhy), mezi něž patří i indický trh, jsou obecně velmi často ve vleku nálad investorů. Proto mnohem více než rozvinuté trhy mezi jednotlivými cykly často upadají na dlouhou dobu v zapomnění. Na rozvíjejících se trzích jsem začal investovat v roce 1993 a tuto zpětnou vazbu jsem měl možnost poznat opakovaně v různých částech světa. Uvedu tři příklady – český, ruský a čínský (zažil jsem jich daleko více – například Mexiko, jihovýchodní Asii, Jižní Afriku, opakovaně Argentinu, atd. – a přinášely podobná ponaučení).
V roce 1993 jsem vlastnil Atlantik finanční trhy a má profese byla makléř. Český trh byl tenkrát čerstvě narozeným rozvíjejícím se trhem a vlastně i jediným trhem ve východní Evropě. Na nějaký čas jsme se proto stali miláčkem zahraničních investorů. V Atlantiku jsme obsluhovali značnou část v Česku investujících zahraničních institucionálních investorů z anglosaských a německy mluvících zemí a měli jsme tak možnost z první ruky sledovat dění na českém trhu a toky peněz na něm. Zahraniční investoři se předháněli v nákupech českých akcií, jejich ceny závratně rostly a objemy obchodů byly hodně vysoké.
V tom okamžiku (na jaře 1994) začal americký Fed nečekaně a rychle zvyšovat sazby, investoři se stáhli a český trh doslova přes noc totálně umřel. Kdo to tenkrát nezažil na vlastní kůži, těžko uvěří. Jeden den jsme nestačili ani dost rychle zvedat telefony a uspokojovat objednávky zahraničních investorů a druhý den bylo úplně mrtvo. Nikdo nevolal, nikdo nic nechtěl dělat, český trh najednou nikoho nezajímal a dodnes na to jen vzpomínáme.
Něco podobného se událo o pár let později na ruském trhu. Investoři ho objevili na sklonku roku 1996 a v následujícím roce prožily ruské akcie gigantický boom tažený vlnou zájmu zahraničních investorů. Kdo neměl v roce 1997 portfolio plné ruských akcií, byl považován za podivína. Jak víme, tak v roce 1998 Rusko defaultovalo, akciový trh zkolaboval a především po něm celou řadu let poté neštěkl ani pes. Investoři se začali vracet do Ruska až někdy v letech 2004-2006, když začala výrazně růst cena ropy.
Velice podobný průběh měla i bublina na čínském trhu. Před patnácti lety se začínalo mluvit o nástupu Číny jako ekonomické velmoci a automaticky se předpokládalo, že se to projeví i na velkém růstu čínských akcií. Investoři se předháněli v nákupech čínských akcií a ten, kdo stál bokem, byl stejně jako v dříve v Rusku nebo předtím v Česku považován za outsidera. Investorům dokonce ani nevadilo, že investují do akcií v komunisty řízeném státě. Nakonec je čekalo zklamání a deziluze do velké míry zaviněná i neuvěřitelnou mírou podvodů mezi čínskými firmami. Mimochodem, kdysi mi jeden australský investor vysvětloval, že podle jejich analýz asi 40 % společností, jejichž akcie se obchodují na čínské burze, vůbec neexistuje. Někdejší popularita čínských akcií je dávno pryč a nezdá se, že by se měla brzy vrátit.
Patnáct let staré argumenty proč investovat v Číně, jsou velmi podobné těm dnešním týkajícím se Indie – velký ekonomický růst, dlouhá „runway for growth“ jednotlivých firem a také názor, že je skoro jedno, kolik se za akcie platí. Nevím, jestli v těchto úvahách nedělají investoři stejnou chybu jako mnohokrát v minulosti u jiných rozvíjejících se trhů. Navíc stejně jako v Číně přehlížejí investoři v Indii obrovské riziko corporate governance. Dokonce i samotní mí indičtí kamarádi-investoři připouštějí, že jakmile se člověk vydá mimo hlavní indické akcie (které jsou obecně velmi drahé), pak se ocitá v corporate governance džungli. A jedním dechem dodávají, že aby se v tom člověk dokázal jakž takž orientovat, musí v Indii žít a rozumět místnímu jazyku.
Toto je obecně další problém rozvíjejících se trhů – zahraniční investor je vždy ve velké nevýhodě. Na rozvinutých trzích je tato nevýhoda mnohem menší a často v podstatě zanedbatelná. Pro nás osobně je to hlavní důvod, proč se rozvíjejícím se trhům spíše vyhýbáme a investujeme do nich jen velice zřídka a spíš v situacích, kdy jsou v zapomnění až v nemilosti. Tato období přinášejí nízké ceny, zpravidla i podhodnocenou místní měnu (další podstatný problém na rozvíjejících se trzích) a atraktivní investiční příležitosti. Obávám se, že indický akciový trh je momentálně od tohoto stavu hodně daleko.
Investujte opatrně!
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
