Jak tak česká ekonomika začala po letech zase alespoň trochu fungovat, kurz koruny se rychle přiblížil těsně k hranici kurzového závazku ČNB v blízkosti 27 Kč za euro. Oživení ekonomiky pak u mnohých vyvolává pocit, že kurzový závazek vlastně už není potřeba, tedy pokud připustí, že kdy vůbec potřeba byl. Je ovšem velmi nebezpečné si myslet, že správný okamžik opuštění kurzového závazku lze odvodit z růstu HDP nebo průmyslové produkce, nebo ještě hůře, že kdyby ČNB kurzový závazek zítra zrušila, kurz by se bez nějakých otřesů vrátil zpátky k hodnotě kolem 25 korun za euro a nic zvláštního by se nestalo. Ale ono by se bohužel s velkou pravděpodobností stalo. Optimální okamžik opuštění kurzového závazku totiž souvisí jen a jen s dosažením určitého rozdílu mezi domácí a zahraniční inflací.
Milton Friedman jednou napsal, že nejdůležitějším úkolem měnové politiky je vyvarovat se být sama zdrojem šoků pro ekonomiku. Soudě podle reakcí si většina českých ekonomů myslela, a patrně stále myslí, že už zavedení kurzového závazku bylo přesně takovým šokem. To je jistě věc názoru. Možná bylo a možná nebylo. Kurzový závazek je ale jednou tady a ať už si o jeho zavedení myslíte cokoliv, jeho předčasné opuštění by bylo šokem jak hrom zcela určitě. Jedna věc je totiž velmi pravděpodobná. Pokud bude kurzový závazek opuštěn předčasně, tak kurz posílí. Ale bohužel by to nebylo jen tak zpátky k 25,50 Kč za euro. Kurz by díky sázce na budoucí posílení, a je na to vsazeno hodně miliard korun, nejprve posílil mnohem více. To sice může vzbuzovat nadšení mezi lidmi chystajícími se na dovolenou, ale ekonomice, která se zrovna dostává z vleklé recese, by to rozhodně k duhu nešlo. Máme s tím ostatně zkušenosti jak z jara a léta 2002, tak z jara a léta 2008.
Co tedy s tím? Jednoduše je potřeba vydržet až do toho pravého okamžiku. To se ovšem mnohem snáze řekne, než udělá, protože optimální okamžik opuštění kurzového závazku je pravděpodobně mnohem vzdálenější, než si většina lidí dokáže představit. Celá akce s kurzovým závazkem totiž stojí na velmi jednoduchém principu. Nejdříve posunete kurz řekněme o 5 %. Ten pak držíte tak dlouho, dokud se oslabení kurzu neodvratně nepřelije do domácích cen. Jinými slovy, dokud domácí inflace postupně nenačte rozdíl oproti zahraniční inflaci právě o těch 5 %. Například pokud je zahraniční inflace stabilně 2 %, potřebujete 5 let domácí inflace 3 %, abyste postupně nainflovali počáteční posun kurzu o 5 %. Jen tak lze dosáhnout toho, aby kurz po opuštění závazku neposílil zpět. Lepší je však ještě přihodit nějakou inflační rezervu, aby byla přetlačena očekávání na posílení kurzu. Konec konců, když se podíváte na prognózu ČNB z listopadu 2013, kdy byl kurzový závazek spuštěn, tak uvidíte, že prognóza tehdy předpokládala růst inflace nad cíl až k úrovni mírně nad 3 % a potom pozvolný návrat k inflačnímu cíli ze shora.
Realita české ekonomiky je ale díky mnohem nižší domácí inflaci úplně jinde. ČNB posunula kurz k euru začátkem listopadu 2013 zhruba o 6,7 % a kolik myslíte, že jsme toho od té doby proti zahraniční nainflovali? Přes počáteční hysterii jak všechno zdraží o nevím kolik procent, zatím necelý jeden procentní bod. Opravdu, kumulovaný rozdíl mezi inflací v České republice a v eurozóně je od prosince 2013 do konce do června 2015 přesně 0,8 procentního bodu. Navíc když si vezmete poslední publikovanou prognózu ČNB a podíváte se na očekávaný inflační rozdíl od prosince 2013, až do konce roku 2017 zjistíte, že pokud se prognóza naplní, budeme mít v prosinci 2017 nainflován rozdíl přesně 2,9 procentního bodu. To znamená, že i v prosinci 2017 budeme od správného okamžiku opuštění kurzového závazku stále poměrně daleko. Větší problém ovšem je, že jak prognóza české inflace, tak výhled vývoje inflace v eurozóně jsou v průběhu roku 2017 obě již velmi blízko 2 % a pokud ČNB nepočítá s přestřelením inflačního cíle někdy po roce 2017, je správný okamžik opuštění kurzového závazku doslova v nedohlednu. Vrátit se k inflačnímu cíli zespodu prostě nikdy nebude stačit na to, aby kurz po opuštění kurzového závazku neposílil a nevyvolal spekulační vlnu dalšího posílení. Pro optimální opuštění kurzového závazku je potřeba držet měnovou politiku uvolněnou déle a nechat inflaci vystoupat na nějakou dobu nad inflační cíl. Vzhledem k protiinflační hysterii obyvatelstva a tomu, co následovalo po zavedení kurzového závazku, ovšem něco takového nebude vůbec lehké.
Pokud si však člověk toto aritmetické cvičení zasadí do kontextu našeho budoucího členství v eurozóně, napadne ho v českých podmínkách jistě kacířská myšlenka. Ona totiž existuje ještě jedna elegantní cesta opuštění kurzového závazku a to opuštěním vlastní měny. Já vím, všechna ta debata o tom jestli je euro výhodné nebo není. Možná je, možná není, a možná je to jedno. Držme se proto toho, na čem se většina shodne. Přijetí eura je nakonec politické rozhodnutí, a pokud by takové politické rozhodnutí bylo v příštích letech z jakéhokoliv důvodu učiněno, stalo by se opuštění kurzového závazku opuštěním vlastní měny možným řešením s minimálním rizikem prudkých změn kurzu. Oznámení o zahájení konkrétních kroků ke vstupu do eurozóny, vstup do evropského systému měnových kurzů s kurzem na úrovni kurzového závazku a datum samotného vstupu by automaticky zvýšilo důvěryhodnost závazku na maximum. Všichni, co si vsadili na budoucí posílení kurzu, by začali uzavírat své pozice, s tím, že tentokráte to prostě nevyšlo. Pochopitelně by to znamenalo vstup s hodnotou kurzu rovnou kurzovému závazku. To ale právě dělá celou věc důvěryhodnou a jasnou. Hodnotu kurzu by všichni znali léta dopředu a tím by byly vyloučeny veškeré možné spekulace před vstupem. V České republice je sice poměrně rozšířená legenda o výhodnosti vstupu s co nejsilnějším kurzem, ale ta má stejnou pravděpodobnost pozorování jako ta, že se někdy stanete svědky studené termojaderné fúze.
Tůma: Zásah ČNB na koruně může skončit přijetím eura
Tůma: Ptejme se, kam zmizel hlad po úspěchu
Samozřejmě, politické rozhodnutí o vstupu do eurozóny je nyní v nedohlednu. Totéž ale více méně platí pro správný okamžik ukončení kurzového závazku, pokud se ČNB spokojí s „pouhým“ návratem inflace k inflačnímu cíli. Kdyby však rozhodnutí o vstupu bylo učiněno, byla by to zcela bezbolestná cesta jak opustit také kurzový závazek. Sice jej jednou pochopitelně opustíme tak jako tak, ale pokud se tak nestane v tu pravou chvíli, nemusí to být zdaleka tak bezbolestné, jak si mnozí, co už dnes volají po jeho ukončení, představují.
Tip: RoklenFx Denní výhled – Zaregistrujte si zasílání mailem
Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde
