Nesrovnávejme nesrovnatelné aneb Nejen o intervencích ČNB

To, co by pomohlo k lepší diskuzi o veřejných politikách, a nejen o nich, je lepší promyšlení tzv. counterfactual scenario. Už jen sama neexistence vhodného českého výrazu ale naznačuje jakýsi problém a neukotvenost tohoto pojmu v domácím prostředí.

Už od prvního stupně základní školy, kdykoliv se nás někdo zeptá, zda je něco vyšší, lepší či dražší, je přirozené se ptát „než co?“. Jak taky jinak srovnávat, pokud není s čím. I přes svoji jednoduchost a srozumitelnost se však tento koncept ve veřejném prostoru často ztrácí. 

Problém s counterfactualem je ten, že identifikovat a srovnávat skutečnost, s čím chceme, je složité. Zkusím pro ilustraci představit sportovní příklad. V současné době má trenér české fotbalové reprezentace na výběr tři kvalitní brankáře – Vaclíka, Koubka, Pavlenku. Přirozeně do zápasu (od začátku) může postavit pouze jednoho z nich. V zápase pak s nominovaným brankářem o poločase prohráváme 0:1. Do začátku druhého půle nicméně trenér poslal jednoho útočníka navíc místo obránce. Národní tým poté otevřel hru a vývoj utkání otočil a vyhrál 2:1.  

Jaké je hodnocení nasazení konkrétního brankáře? Byl to dobrý tah, protože jsme vyhráli? Byl to dobrý tah, protože inkasoval jen jednu branku? Byla to správná nominace, protože neudělal žádnou velkou chybu? Nebylo by lepší postavit jiného brankáře, který by první branku třeba neinkasoval? Pokud bychom branku neinkasovali a neprohráli první poločas, otevřeli bychom v tom druhém hru a vstřelili dvě branky, nebo bychom neriskovali a zápas skončil bez branek? Co kdyby se druhý brankář dopustil jiné chyby?

Pro vyhodnocení prosté otázky (zda by nebylo lepší, kdyby trenér býval postavil jiného brankáře) je potřeba překvapivě složitý myšlenkový experiment s jediným závěrem. Pro posouzení toho, kterého brankáře by bylo lepší postavit, bychom museli ten stejný zápas zažít dvakrát. Navíc se bavíme o naprosto stejném zápase, ve stejném dni, ve stejném čase, se stejnými hráči, stejně naladěným rozhodčím i stejnou atmosférou v kabině před zápasem atd. Je zřejmé, že ve světě, jak ho známe, takovou možnost nemáme, a proto se správnou odpověď na některé otázky nikdy nedozvíme.

Nezbývá nám než se smířit s tím, že některé odpovědi nikdy nebudeme znát, nebo že pro srovnání budeme hledat scénáře, které nabízejí alespoň dostatečně podobné parametry. A právě zde narážíme na potíž. Je vhodné identifikovat efekt zavedení EET na výběr daní tím, že srovnáme výběr daní v prvním roce po zavedení s výběrem daní rok před zavedením? Asi ne, přeci jen za rok se změní poměrně dost jiných věcí, které mohou ovlivnit výběr daní než jen zavedení EET. Je vhodné porovnat efekt EET v jiných zemích, které procházejí podobným hospodářským cyklem? Možná lepší než nic, ale ani zde není identifikace bez zjevných problémů.  A tak bychom mohli pokračovat. V ekonomicko-politické rovině je zajímavá implikace například pro hodnocení vlády a jejího dopadu na veřejné rozpočty. Byla zásluha minulé vlády, že skončila s vyrovnaným rozpočtem? Rozhodně! V alternativním scénáři mohla klidně utratit další desítky miliard za každodenní ohňostroj v každém větším městě. Pomohla vládě ekonomická konjuktura, minimální nezaměstnanost? Rozhodně! Při takových ekonomických podmínkách končí většina rozumných alternativních scénářů s vyrovnaným rozpočtem.

A co třeba měnové intervence ze strany ČNB? Máme se po nich lépe? Lépe než kdy? Lépe než před nimi? Lépe než ve stavu světa, kdy by na intervence vůbec nedošlo? Z pohledu jakékoliv politiky nedává smysl se ptát, zda se máme po intervencích lépe než před nimi. To je stejně absurdní jako ptát se, zda nasazení konkrétního brankáře v zápase bylo lepší rozhodnutí než situace před zápasem? Pokud chceme srovnávat dopad intervencí, tak jedině s hypotetickou dnešní situací ve scénáři bez intervencí. Tak tedy, máme se dnes lépe, než bychom se měli dnes ve světe bez intervencí? To nikdo s jistotou neví. Ale pokud opravdu existovala vysoká pravděpodobnost, že mohl přijít stav světa, ve kterém bychom se bez intervencí měli dnes hůře než s nimi, pak je v pořádku, že k nim ČNB přistoupila.

Co si tedy vzít z counterfactual analýzy pro každodenní realitu? Pravděpodobně dva poznatky. Smířit se s tím, že na některé otázky nikdy nebudeme znát odpověď, protože v každém momentě světa se stane jen jedna realizace (nelze jet ráno do práce zároveň autem a MHD a porovnat, co bylo ten konkrétní den rychlejší a pohodlnější).  Zároveň je potřeba si dát pozor na hloupé názory typu: „Intervence evidentně nepomáhají, protože i přes ně máme stále nízkou inflaci.“ Kdo ví, jaká by byla inflace (či deflace) ve světě bez intervencí. Je stav inflace lepší s intervencemi? Než co? A lepší než kdy?

Newsletter