Pozitivní nálada by měla přetrvat. Dolar slábne, což podporuje procyklické měny. Euro na 1,1900 EURUSD. Koruna nejsilnější od začátku září. Vydrží-li risk-on sentiment, mohla by atakovat 26,10 za euro.

(Ne)úspěch pokrizové regulace

Je tomu přesně pět let, co byl do chodu Wall Street implementován tzv. Dodd-Frankův zákon. Hlavním cílem tohoto ustanovení bylo předejít opakování obdobné finanční krize, které jsme byli svědky v roce 2008. Jak moc se tento zákon „zakořenil“ do chování společností aktivních na jedné z nejznámějších burz světa? Hodně i málo, záleží na úhlu pohledu.

Zákon sice přispěl k většímu zabezpečení amerického bankovního sektoru, především pak z hlediska dohledu nad institucemi příliš důležitých na to, aby krachly, avšak z hlediska způsobu generace zisků jeho dopad není až tak výrazný.

Součástí Dodd-Frankova zákona je i tzv. Volckerovo pravidlo. To v podstatě odděluje investiční a retailový byznys bank a zakazuje jim provádět spekulativní investice na vlastní účet. Finanční domy tak sice samy neobchodují, ale stále mohou v rámci tradingového oddělení zprostředkovávat vysoce rizikové obchody pro své klienty.

Wall Street na cestě do předkrizových let

Právě z těchto transakcí finanční domy čerpají poplatky. Dle informací serveru Fortune se jejich velikost za první pololetí tohoto roku vyšplhala na 19,5 miliardy dolarů. Jde o druhé největší číslo, kterého se firmám na Wall Street podařilo za šest měsíců dosáhnout. Zároveň jde o 3 % nižší objem, než se podařilo vybrat v první polovině roku 2007. Tehdy si banky na investičních poplatcích přišly na historické maximum o velikosti 20,1 miliardy dolarů. 

Množství vybraných poplatků tak jde ruku v ruce s objemem obchodů, které provádí tradingového oddělení. Právě to je i nadále, i přes možný odpor některých regulátorů, stále zdrojem velké části tržeb amerických bank. Magazín Fortune provedl v roce 2009 šetření, z jaké části se na celkových příjmech podílel právě trading. Tato analýza byla provedena i letos, kdy se ukázalo, že se výsledné hodnoty nijak opět nijak významně neliší, a to i přes fungování již zmiňovaného Dodd-Frankova zákona.

Jak jsou na tom jednotlivé banky?

Podíl tradingového oddělení banky JP Morgan na celkových tržbách prvního pololetí dosáhl 26 %, přičemž v roce 2009 se toto číslo vyšplhalo na 20 %. Bank of America je na tom podobně. Obchodování ji přineslo 18 % všech tržeb, přičemž před šesti lety to bylo 17 %. Goldman Sachs, jedna z nejaktivnějších investičních bank na celém světě, má taktéž většinu příjmů ze zprostředkovatelských transakcí. Letos se jejich podíl zastavil na 58 %, přičemž v roce 2009 to bylo zhruba 75 %. Výčet pak uzavírá Morgan Stanley, která vygenerovala tradingem 36 % svých příjmů.

Velké banky taktéž ve svých rozvahách stále drží poměrně značný objem aktiv určených pro svou obchodní činnost. Například JP Morgan drží tyto instrumenty v hodnotě 724 miliard dolarů, z čehož velká část jsou deriváty. V roce 2009 bylo toto číslo jen lehce vyšší, a to 741 miliard dolarů. V případě Bank of America je to pak 240 miliard dolarů, oproti 263 miliardám z roku 2009.

Celkově se však úroveň tržeb vygenerovaných obchodními odděleními snížila. Všech šest největších amerických bank tímto způsobem vydělalo za prvních pololetí letošního roku 50,5 miliardy dolarů, což je zhruba o 20 % méně, než tomu bylo před šesti lety.

I přesto, že většina kontraktů byla prováděna pro klienty, i tak na nich mohou banky prodělat. Příkladem budiž Citigroup, která prodělala, když švýcarská centrální banka náhle uvolnila zastropování kurzu své domácí měny vůči euru. Obdobné riziko hrozí i tehdy, pokud jsou obchodovány velké objemy málo likvidních aktiv.

Faktem ale zůstává, že Dodd-Frankův zákon splnil to nejdůležitější. Donutil banky navýšit své bezpečnostní kapitálové polštáře, které pro ně představují určitou pojistku v případě náhlého propadu trhů.

Co rozpoutá příští finanční krizi?

Newsletter