Neviditelná ruka trhu funguje. Spotřebitelé trestají neetické firmy

Velké korporace, a později zvláště pak ty nadnárodní, byly viněny z takřka veškerého společenského zla prakticky už od doby, co vznikly. Ať už se jednalo o zneužívání zaměstnanců jakožto levné pracovní síly, prodej zdraví nebezpečných produktů anebo škody na životním prostředí páchané velkovýrobou, velkému byznysu vždy bylo vyčítáno, že ho nezajímá nic než maximalizace svého vlastního zisku.

Zastánci volnotržního uspořádání ekonomiky ovšem byli vždy toho názoru, že proti těmto chladným velkopodnikatelům není třeba zakročit prostřednictvím mocenské síly – zakročí proti nim totiž samotní spotřebitelé, a sice tak, že přestanou být jejich zákazníky. Kdo by přece chtěl nakupovat u firmy, která se chová neeticky, ať již k zaměstnancům či k přírodě? Na druhou stranu, není logické, že právě firma, která takto vykořisťuje okolní svět, bude mít nejnižší náklady, a tedy bude schopna nabídnout spotřebitelům tu nejlepší cenu?

Na otázku, jak se lidé chovají ke společnostem, o kterých se domnívají, že nějakým způsobem škodí světu, a ke značkám, které považují za neetické, se zaměřil výzkum Společnosti pro konzumní psychologii (Societ. for Consumer Psychology). Ten přitom došel k závěru, že spotřebitelé jsou takové značky skutečně ochotni trestat, avšak zdaleka nejen tím, že se nestanou jejich zákazníky.

Katastrofy a kapitalismus. „Rejžují“ firmy na neštěstí spotřebitelů?

To znamená, že nejen nebudou nakupovat produkty těchto „zlých“ značek, ale s radostí se zúčastní nelegálních aktivit namířených proti společnostem, které tyto značky reprezentují, ať už jedná o obyčejné krádeže v obchodě či sofistikovanější praktiky, jako je pirátství či hackerství.

Přestože se většina lidí jinak považuje za slušné a morální osoby, pokud mají co do činění s neeticky jednající firmou, jsou ochotni jít přes své vnitřní zásady. „Lidé jsou mnohem ochotnější udělat něco, co by ohrozilo jejich vlastní integritu, pokud věří, že společnost je neetická,“ vysvětluje Jeffrey Rotman, jeden z autorů studie, která byla publikována v odborném časopise Journal of Consumer Psychology.  

K tomu závěru autoři došli na základě experimentu, ve kterém byla účastníkům představena fiktivní farmaceutická společnost, která měla vyrábět léky na léčbu Parkinsonovy nemoci a bakteriální infekce jménem.brucelóza. Některé z nich přitom informovali o tom, že firma se chystá zvýšit cenu určitého léku o 300 %, aby navýšila zisky. Zdražení léku by znamenalo, že někteří z pacientů už na něj nebudou mít. 

 

Výzkumníci zjistili, že účastníci, jimž bylo řečeno, že společnost zvyšuje ceny, se ukázali být mnohem ochotnější potrestat společnost neetickými prostředky, jako je lhaní, podvádění nebo krádeže. Další experiment se týkal rychlosti připojení internetu, kdy byla účastníkům předána federální zpráva, ve které stálo, že rychlost připojení je ve Spojených státech značně nižší, než by odpovídalo inzerovaným rychlostem, protože řada poskytovatelů záměrně poskytuje rychlost o 20 % nižší, než uvádí.

První skupině účastníků pak byla poskytnuta možnost podepsat dopis s žádostí o 10% slevu za připojení k internetu adresovaný poskytovateli, přičemž argumentace byla založena na zjištěních prezentovaných federální zprávou. Druhá skupina byla naproti tomu „ujištěna“, že jejich poskytovatel je sice nepoctivý, ale že oni mají takovou rychlost, jakou mají mít. Nicméně i oni dostali možnost podat žádost o slevu na základě agregovaných statistik ze zprávy.

Účastníci druhé skupiny přitom tuto možnost v hojném měřítku využili, i když to prakticky znamenalo „lhát“. Lidé mají obvykle negativní pocity, když se zapojují do neetického či nelegálního chování, v tomto experimentu však byly podle zjištění vědců pocity viny nepřítomné, jelikož účastníci naopak cítili, že společnost podvádí své zákazníky. „Lidé se cítili morálně oprávněni lhaní k ISP (poskytovateli), protože zpráva tvrdila, že společnost nedodává slibované rychlosti,“  uvedl Rotman.

Účastníci také hodnotili, jak škodlivě vnímají řadu průmyslových odvětví, jako jsou lékárny, supermarkety či obchody s domácími potřebami. V průměru platilo, že čím hůře bylo odvětví v průměru hodnoceno, tím vyšší zde byla míra krádeží.

Velké slevy? Zákazníci se jimi mohou cítit uraženi

 

Newsletter