Angela Dorothea Merkelová oslaví zanedlouho již desetiletí u kormidla politické moci. A podle průzkumů veřejného mínění to vypadá, že je nyní populárnější, než kdy předtím. Zřejmě se není čemu divit; těch deset let lze v případě Německa charakterizovat mimo jiné výrazným poklesem nezaměstnanosti, úspěšným tlakem na vyrovnání rozpočtu a rally na akciových trzích. To vše německá kancléřka dokázala ustát a zároveň zůstat v přízni německých obyvatel.
Kancléřka ale Němcům dává více než jen návrat průmyslové síly ekonomiky, což se nedařilo jejím bezprostředním předchůdcům. Je to především pocit neustále rostoucího mezinárodního politického vlivu, který jí získává podporu voličů doma, i když někdy vytváří napětí v zahraničí.
Třetí funkční období
Napříč Evropou, od Atén po Brusel, na Ukrajině i v Rusku, Merkelová šíří německé hodnoty a neváhá zaujímat konfrontační postoje, kterých se vlády od studené války snažily vyvarovat. Tento postoj si udržuje i během konfrontací s členy domácího parlamentu v otázce pomoci Řecku. Odměnou je jí téměř rekordní výše domácí podpory v polovině třetího funkčního období, které tradičně bývá pohřebištěm politických vůdců, včetně Margaret Thatcherové. Je tak více než pravděpodobné, že Merkelová v roce 2017 zahájí své další, v pořadí již čtvrté, funkční období.
Její agendě opět dominuje globální krize, včetně nočních mírových rozhovorů o Ukrajině a nespočet schůzek s Alexisem Tsiprasem. Mezitím narůstá napětí a nejednotnost napříč Evropou, které jsou úrodnou půdou pro určitou dávku cynismu a ironie.
Společně se známým řeckým vyobrazením Merkelové a ministra financí Wolfganga Schäubleho jakožto nacistů, se v poslední fázi krize mobilizovaly sociální sítě po celém světě ve prospěch Tsiprase a jeho koalice radikální levice, převážně na účet Merkelové a Německa.
Paul Krugman využil svého blogu v New York Times ke kritice Merkelové za evropskou „katastrofu“. V britském Guardianu ji zase politický aktivista Owen Jones označil za „nejnestvůrnějšího západoevropského vůdce této generace.“ V jednu dobu byl na internetu velmi oblíben hashtag #ThisIsACoup, který se stavěl na stranu Řecka při zdlouhavých řecko-německých vyjednáváních.
#ThisIsACoup A civilisation dating back to 55000 BC is destroyed in 1 afternoon over coffee in badly lit dinning room pic.twitter.com/MfuFXIiWAE
— Iain Alexander (@iain_alexander) 13. Červenec 2015
Jak to vnímají Němci? Merkelová je nyní doma populárnější než v září roku 2005, kdy ve volbách porazila Gerharda Schrödera. Jeden z průzkumů v tomto měsíci dokonce ukázal, že pokud by se volby konaly nyní, měla by Merkelová značný náskok před ostatními. Možná tak ani žádní „ostatní“ nemusejí ztrácet čas kandidaturou.
Přirozená kritika
Podle šéfredaktora německého politického časopisu Internetionale Politik Sylkeho Tempela, je „kritika, dokonce i tvrdá kritika, přirozeným důsledkem růstu německého vlivu v rámci Evropy. A zdá se, že Němci tuto skutečnost akceptovali a přijímají mezinárodní kritiku s klidem, možná i s jistou dávkou překvapení.“
S deklarací cíle zachování eurozóny, Merkelová minulý měsíc „přehlasovala“ Schäubleho a sdružila 19 členských zemí k udržení Řecka v měnové unii. V případě Ukrajiny rázně odmítla tendence amerických politiků k povolení dodávek zbraní a zároveň udržování ekonomických sankcí vůči Rusko a to i na úkor německých exportérů.
Podle finského ministra financí a bývalého premiéra Alexandera Stubba, je právě Merkelová základním kamenem při pro-evropském řešení problémů. S Merkelovou se setkal na mnoha evropských summitech a v rozhovoru o ní řekl následující: „Prostě to na ni hoďte a ona pomalu, ale jistě najde řešení.“
Po celou dobu udržuje Merkelová po boku Německa, jakožto klíčového spojence, ekonomicky slabší Francii. Navázala vztahy s Velkou Británií ještě před plánovaným referendem o členství země v EU a uzavřela spojenectví s menšími členy Evropské unie, jako je Slovensko. Stejně tak veřejně vyjádřila podporu Balkánu, při pokusech Vladimíra Putina znovu prosadit ruský vliv v daném regionu. Podle vedoucího Carnegie Endowment v Bruselu Jana Techaua je nyní Merkelová na vrcholu své moci. „Symbolizuje “bezpečný nárazník“ mezi Německem a ošklivým světem, který je tam venku. A to je přesně to, co němečtí voliči chtějí.“
Nic ale není černo-bílé. Němečtí podnikatelé si například stěžují, že největší evropská ekonomika je pod rizikově-averzním vedením Merkelové otupována. Investice do infrastruktury jsou nedostačující, její náhlé rozhodnutí o vyřazení jaderné energie ve prospěch obnovitelných zdrojů je nedokončené a tak kvůli nedostatku následujících plánů hrozí energetické vakuum v srdci Evropy.
