Málokteré ekonomické vlivy jsou důležitější, než ceny komodit. V momentě, kdy rostou, dochází k přesunu bohatství ze strany spotřebitelů na výrobce; ve chvíli kdy padají, mají žně naopak spotřebitelé na úkor výrobců. Změny v komoditních trendech jsou tudíž veledůležitým faktorem pro globální ekonomiku. A takový moment se zdá být na dosah ruky, poznamenává ve svém komentáři FT.
V širokém spektru komodit, dochází v posledních týdnech a měsících k poklesu (a v některých případech opravdu rapidnímu). Komoditní index agentury Bloomberg, jenž slouží jako měřítko pro investice do komodit, klesl tento týden na nejnižší úroveň za posledních pět let. Ceny jsou tlačeny dolů rostoucí nabídkou většiny komodit a oslabením globální ekonomiky, včetně zpomalení v Číně, největšího světového spotřebitele pro mnohé z těchto surovin. Ať už je to olej, kukuřice, železná ruda, uhlí, bavlna nebo měď, ceny klesají rychle.
Mezinárodní měnový fond odhaduje, že světové ceny komodit se nacházejí 8,3 procenta níže, než tomu bylo na začátku roku. Ve své nedávné zprávě World Economic Outlook, MMF ukázal, jak pokles cen ropy o 20 dolarů za barel zvýšil reálné příjmy spotřebitelům, zvýšil domácí poptávku a růst spotřebitelských zemí avšak negativně poznamenal vývoz a poptávku producentských zemích. Fond odhaduje, že čistý efekt zvýší světový domácí produkt o 0,5 procenta a v případě že dojde i ke zlepšení ekonomické důvěry, by toto číslo mohlo vzrůst až na 1,2 procenta.
Andrew Kenningham, ekonom Capital Economics vypočítal, že změna cen ropy by přenesla zhruba 640 miliard dolarů, téměř 1 procento světového HDP, od producentů ropy na spotřebitele. „Spotřebitelé typicky utratí cirka polovinu svých nečekaných zisků. To by znamenalo 320 miliard dolarů, tedy kolem 0,5 procenta světového HDP,“ říká.
Při poklesu dalších komodit lze očekávat posílení účinků ve prospěch globálního růstu. Nejvíce patrné jsou účinky na prognózách růstu. Ne všichni jsou však vítězové. V roce 2011, kdy se očekávalo, že ceny komodit zůstanou trvale vysoké, MMF předpovídal, že brazilská ekonomika dosáhne 4% růstu v roce 2014. Realitou je brazilská stagnace. Rusko, jež se navíc musí potýkat s dopadem západních sankcí, sdílí stejný osud, připomíná FT.
Některé dopady poklesu cen komodit jsou však více komplexní. Stejně jako u přerozdělování peněz mezi jednotlivými zeměmi existují také vítězové a poražení v rámci téhož národa. I když klesající ceny ropy znamenají snižování daní pro motoristy v USA, negativní efekt lze pozorovat u břidlicového průmyslu. V roce 2011 byl nárůst cen potravin přínosem pro brazilské zemědělství, ale velkou zátěží pro jeho městské chudiny.
Pohyby devizových kurzů mohou navíc komplikovat celkový obraz, protože většina cen komodit je udávána v amerických dolarech. V některých částech Asie měny klesají vůči dolaru. Výsledkem je, že například v Indii spotřebitelé ze situace dostatečně neprofitují, protože ceny ropy vyjádřeny v rupii neklesají dostatečně rychle. V zemích jako je Indonésie zase vláda kompenzuje nižší ceny pohonných hmot škrty v dotacích pohonných hmot, takže spotřebitelé taktéž nedokáží naplno využít situace. Po započtení měnových a daňových změn jsou tak Spojené státy jedinou zemí, kde spotřebitelé dosáhnou opravdu velkého přínosu.
Jako velký spotřebitel a dovozce bude eurozóna těžit ze situace na komoditních trzích, ale ekonomové varují, že by nízké ceny komodit mohly být dvousečným mečem. Klesající ceny komodit by totiž mohly uvrhnout eurozónu do přímé deflace, případně oddálit spotřebitelské nákupy v očekávání nižších budoucích cen.
Ač v teoretické rovině, nízké ceny komodit by mohly podkopat úsilí Evropské centrální banky o stabilizaci střednědobé inflace na přibližně 2 procenta ročně. Thomas Harjes z Barclays říká: „Tržní indikátory inflace stále více indikují, že ECB je v nebezpečí, že ztratí svou důvěryhodnost a nedokáže vrátit inflaci zpět ke 2% cíli a to ani ve střednědobém horizontu.“ Zda budou negativa poklesu cen komodit skutečně převažovat pozitiva ukáže čas.
