Úrokové sazby na technické nule společně s programem nákupu vybraných aktiv Federálním rezervním systémem ještě více prohloubily propast mezi bohatými a chudými. Tak se o americké monetární politice vyjádřil laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz.
„Dnes zjišťujeme, že jsme v rozporu s presumpcí devatenáctého století, kdy nízké úrokové sazby favorizovaly dlužníky před věřiteli a tím tak mezi nimi snižovaly nerovnost. Momentálně jsme totiž svědky pravého opaku, kdy minimální sazby nerovnost ještě více zvětšují,“ řekl profesor z columbijské univerzity.
Zvrácený trh firemních dluhopisů
Dle jeho názoru se tak děje z toho důvodu, že bohatí drží velkou část svého bohatství v akciích, které z uvolněné měnové politiky neúměrně profitují. Děje se tak především tehdy, pokud centrální banka rozjede program dodávání likvidity do bankovního sektoru prostřednictvím nákupu státních a hypotečních cenných papírů, tzv. kvantitativní uvolňování.
„Rozložení bohatství se mezi kapitalisty a celoživotními střadateli značně liší, tudíž se bude odlišovat i to, jak která aktiva budou z kvantitativního uvolňování profitovat. Z toho důvodu se bude zvyšovat i nerovnost v bohatství mezi oběma zmiňovanými skupinami,“ přepisuje Stiglitzova slova server Wall Street Journal.
K záporným úrokům spějeme čtyřicet let
Nobelista tak poukazuje na fakt, že dnes sice lidé kapitál vlastní, ale jeho rozložení je silně odlišené. Střední třídy drží převážně aktiva přinášející fixní příjmy, zatímco boháči jsou exponovaní na rizikovějších trzích, jako jsou například akcie. „Nízké sazby pak pomáhají především vlastníkům akcií a naopak škodí těm, kdo drží státní dluhové instrumenty,“ vysvětlil Stiglitz.
Nobelista Stiglitz je znám svou kritikou uvolněné měnové politiky Federálního rezervního systému. Dostal se tak do křížku s mnohými svými kolegy, kteří jsou přesvědčeni o účinnosti stimulu ze strany centrální banky, který není nijak doplněn žádným fiskálním opatřením.
