Norský černý pláč aneb co bude horší než krize

Propad cen ropy má své vítěze i poražené. Mezi druhou zmiňovanou skupinu patří bezesporu země vyvážející černé zlato, mezi které patří například Norsko. Agentura Bloomberg odhaduje, že pád pod hranici 50 dolarů za barel ropy bude pro severskou zemi mnohem bolestnější, než byla samotná finanční krize.

V roce 2008, kdy byla rozpoutána mohutná vlna finančních otřesů, jež se postupně přehnala celým světem, bylo Norsko relativně bez větších ztrát. V rámci pokrizových let se severská země potýkala s problémem nezaměstnanosti, která se vyšplhala až na 3,7 % v roce 2010. Poté přišlo mírné uklidnění, kdy se počet nezaměstnaných po většinu času pohyboval pod 3,5 %. Změna nastala v polovině roku 2014, kdy započal mohutný propad černé komodity. Dle posledních údajů se letos v květnu nezaměstnanost vyšplhala až na 4,3 %, což je nejvíce za posledních 11 let.

Agentura Bloomberg si v souvislosti s tím vývojem připravila několik bodů, které vysvětlují, proč je pro severskou zemi ropa tak důležitá a jaká opatření by v následujících obdobích mohla vstoupit v platnost.

Klíčový zdroj růstu

Ropa je pro Norsko naprosto klíčový zdroj růstu. Bylo to právě ropné bohatství, které udrželo severský stát na nohou během poslední finanční krize.

Teď, když se však ropný sektor nachází v problémech, existuje pouze málo segmentů, který by ekonomický vývoj mohly zvrátit. Norská premiérka Erna Solbergová je přesvědčena, že výstupovou mezeru by mohl nahradit například výrobní sektor společně s rybolovem, lesnictvím a zemědělstvím. Svou trochou pak může přispět třeba i těžařský průmysl (viz graf č.1).

Přirozený proces?

Někteří analytici jsou přesvědčeni, že v případě Norska již propad ropného průmyslu nešlo nikterak zvrátit. Pokles cen celý proces pouze uspíšil.

Potvrzují to například data norské centrální banky. Ta ukázala, jak se postupně snižovalo tempo růstu investic do ropného sektoru, a to ještě v době před červnem 2014 (viz graf č.2). Tento proces ve výsledku sice může pozitivně ovlivnit zisky ropných společností, jako tomu bylo v případě Stratoil ASA, avšak z dlouhodobého hlediska jde o opatření nesnadno udržitelné, obzvláště pak v prostředí padajících cen.

Osekání rezervních financí

V rámci důležitosti sledované oblasti je možné, že vláda využije svých rezervních financí, které drží ve speciálním státním fondu. V tuto chvíli tak stojí norská garnitura před rozhodnutím, zda použít uspořených 875 miliard dolarů na záchranu ropného průmyslu, nebo je naopak ponechat na ještě horší časy.

Právě rezervní fond čerpal své zdroje z příjmů od ropných společností (viz graf č.3) a jeho využití nepřipadalo v úvahu alespoň po dobu příštích několika dekád. Avšak vzhledem k negativním dopadům ropného propadu je možné, že tento názor bude brzy přehodnocen.

 

Newsletter