Programová část koaliční smlouvy politických stran, které nám budou v dalších letech vládnout, svým obsahem sjednotila jejich vize o dalším směřování republiky. Vedle prohlášení o odpovědnosti politiků k voličům a o politické kultuře, která byla v posledních letech velkým tématem, se program věnuje dalším pro tuto zemi důležitým kapitolám.
Finanční stabilita
Prvním velkým bodem programu je stabilita veřejných financí, která je už od dob pandemie výrazně narušena. Program, stejně jako každý jiný, přirozeně slibuje zodpovědné hospodaření s veřejnými penězi. Řada voličů proto bude očekávat snížení schodku a omezení utrácení veřejných financí. Zajímavé je, že program nepočítá s žádným navýšením daňové sazby. Naopak hovoří o zavedení principů daňové brzdy a o dalších omezeních navyšování schodku veřejných financí. Daňová brzda v praxi měla znamenat, že nepůjde zvyšovat daně nad předem stanovenou hodnotu složené daňové kvóty. Ta vyjadřuje poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP.
Ano, program mluví o došlápnutí si na firmy v daňových rájích a obecně na zefektivnění výběru daní, což by mohlo nějaké koruny do rozpočtu přinést. Bude to stačit? Jedním vrzem totiž program zmiňuje snížení daní např. snížení DPH u výstavby bytů a zvýšení různých daňových slev, a to, věřím, řada lidí uvítá. Znamená to ale snížení daňového inkasa. Bude to tedy o razantnosti jednotlivých kroků. Ze zkušenosti se ale přikláním k možnosti, že konečné saldo těchto opatření bude z pohledu státního rozpočtu záporné – budou stát více, než se jinde ušetří.
Valorizace a investice?
Rád bych si dovolil pár poznámek k samotným návrhům z oblasti veřejných financí. V programu stojí prohlášení, že kapitálové výdaje budou tvořit alespoň 10 % z celkových výdajů státního rozpočtu. To má zřejmě vyslat zprávu o ochotě nové koalice rozumně investovat do infrastruktury státu. V roce 2021 činily kapitálové výdaje 9,9 %. Jen tak mimochodem.
Pozitivně lze hodnotit i cíl valorizace minimální mzdy a slevy na poplatníka s tím, že koalice bude uvažovat o jejím využití i u rodičovského příspěvku, životního minima a u platby zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce. Tímto se alespoň omezí političnost těchto témat, kdy jednotlivá navyšování budou probíhat automaticky. Lze však očekávat, že se bude i tak dále debatovat o mimořádných navýšeních. Hlavní přidanou hodnotu proto spatřuji v předvídatelnosti vývoje těchto veličin do budoucna, což je pro trhy i společnost rozhodně dobrou zprávou.
Zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH na 2 miliony korun vítám, ale nechápu, proč nemá být valorizován jako výše zmíněné parametry systému? Podnikatelé, stejně jako všichni ostatní, čelí inflaci. Řada z nich se tak může přes limit posunout jen díky navyšování cen v dalších letech.
Navyšování výdajů
Program koalice celkem nepřekvapivě věnoval podstatně více prostoru způsobům, jak veřejné finance utrácet. V každé kapitole programu tak lze nalézt minimálně jeden bod, který povede k navýšení veřejných výdajů, či alespoň povede ke snížení daňového inkasa. Koaliční smlouva předpokládá navýšení výdajů na armádu na 2 % HDP ze současných 1,4 % v souladu se závazkem k NATO do roku 2025. Navyšování státních výdajů se nevyhne ani české školství, kde jedním ze slibů je udržení mezd pedagogických pracovníků nad úrovní 130 % průměrné mzdy. Rozšiřování a zkvalitnění zdravotní péče také jistě nebude zdarma. Stejně jako rozsáhlá digitalizace státní správy.
Nechápejte mě špatně. S výjimkou navyšování výdajů na armádu lze s návrhy do jisté míry souhlasit. Ano, české školství potřebuje více peněz a potřebuje přilákat klíčové lidi. Důležitost kvalitního zdravotnictví nám opět velmi hlasitě připomněla pandemie viru COVID-19. Já se jen obávám, jak navyšování těchto výdajů půjde dohromady se slibovaným zodpovědným hospodařením státu a očekáváním voličů koalice.
Důchodová reforma
Za zklamání lze jistě označit i kapitolu důchodového systému, která nepředstavuje žádnou podrobnější vizi důchodové reformy. Je uvedeno pouze to, že bude provedena. To posledních dvacet let slibuje každá nová vládní koalice. Stručnost kapitoly ukazuje dle mého názoru na tři možnosti. První možností je, že koalice není v přípravě důchodové reformy tak daleko, jak tvrdila před volbami. Druhou možností je, že se pět subjektů v této koalici není schopno dohodnout na výsledné podobě a třetí možností je kombinace těchto faktorů.
Ať je to, jak chce, prospání dalšího volebního období by se mohlo ve výsledku ukázat jako obrovský problém. Do patnácti let začnou do starobní penze odcházet větší vlny silných populačních ročníků tzv. Husákových dětí. Tyto generace budou na pracovním trhu nahrazovat podstatně slabší populační ročníky, což povede k zhoršení poměru příjemců starobní penze a lidí, kteří systém průběžně financují. A vracíme se zpátky na začátek problému. Kde v takovém případě získá státní pokladna dostatek zdrojů?
Zdroj: Programová část koaliční smlouvy