Z hlediska Kremlu jsou volby do státní Dumy spíše doplňkovou záležitostí. Relevantní politické strany jsou pouze čtyři, vedle dominantního Jednotného Ruska ještě Komunistická strana Ruské federace, Liberálně Demokratická Strana Ruska (LDPR) a Spravedlivé Rusko. To poslední zpravidla bojuje, a zpravidla úspěšně, o překonání pětiprocentní bariéry pro vstup do státní Dumy. Další strany, ať Parnas či Jabloko se nijak nad obvykle mizivé výsledky nevyšplhaly.
Jistě, o férovosti voleb, agitace či přístupu do médií můžeme vést spory či o nich poměrně úspěšně pochybovat, můžeme se dohadovat, kde se vzal zázračný růst účasti v porovnání se všemi průzkumy či stejně zázračný nárůst preferencí, ale ono to vlastně ani není podstatné. I kdyby byly důkazy sebepádnější, nic s výsledky stejně nehne. Tlak zvenčí jen posílí pocit obleženého území, tedy nutnosti se semknout kolem jednoho vůdce.
Rusové se k volbám sami ani moc nehrnuli. Není ani divu, protože centrum moci je opravdu někde jinde. Motivaci nejít k volbám je ale jen těžké určit, navíc byla u každé skupiny jiná. Podporovatelé opozice nešli k volbám, protože jejich hlasy stejně propadnou. Když už šli, hodili hlas třeba i Spravedlivému Rusku, které přeci jen občas nějakého opozičníka vyprodukuje. Ti, kdo by volili Jednotné Rusko, zase prostě zůstali sedět doma, protože proč se obtěžovat, když je stejně výsledek jasný. Všichni tak vlastně věděli, že volby nic nezmění, a je přitom jedno, jestli získá Jednotné Rusko 250, 300 nebo 400 křesel. Duma bude nadále hlasovat spolu s Kremlem, důležitá rozhodnutí budou schválena tak, jak mají být. Stačí se jen podívat na to, jaké zákony v bezpečnostní oblasti Duma schvalovala od posledních voleb, aby bylo jasné, že ani tam neměl Kreml žádné problémy.
#Volby v Rusku: Drtivé vítězství „Putinova“ Jednotného Ruska – Roklen24.cz https://t.co/V9Tp38ONLW @roklen24 pic.twitter.com/V1GKmmBOgM
— Roklen24.cz (@roklen24) 19. září 2016
Daleko důležitější přesuny se přitom odehrávají v Kremlu. Sergej Naryškyn (i on se do dumy dostal v jednomandátovém volebním okruhu) byl nahrazen na postu šéfa prezidentské administrace, mluví se o výměně šéfa Vyšetřovacího výboru Ruské federace Bastrykina (SKR), list Kommersant v pondělí zveřejnil text o chystané reformě silových resortů, která má výrazně posílit pravomoci Federální bezpečnostní služby (FSB) a vytvořit Ministerstvo státní bezpečnosti (MGB). Bezpečnostní aparát se tak má zefektivnit, a hlavně se má zamezit korupci, která v něm na všech úrovních panuje. Spekulace také kolují kolem premiéra Medveděva, který v poslední době proslul několika velmi nešikovnými výroky (Na Krymu například místním poradil: „Peníze nejsou, ale držte se“). Ty ale, jak se zdá, zase utichnou, a to díky úspěchu ve volbách.
Zajímavé věci se ale dějí i v ekonomické oblasti. Už několik měsíců trvá boj mezi dvěma ruskými ekonomy a státními představiteli, tedy poradcem prezidenta Sergejem Glazjevem a bývalým ministrem financí s velkým vlivem na samotného prezidenta Alexejem Kudrinem. Nejde přitom o nic méně, než o vyvedení země ze současné stagnace. Oba mají recepty, které vydávají za ty správné, oba označují recepty toho druhého za zhoubné. Glazjev navrhuje masivní injekci prostředků do ekonomiky, rozhýbání soukromého investování a snižování administrativní zátěže, Kudrin vidí možnost v penězích ruských společností, které jim leží na účtech a nepracují ve prospěch ekonomiky. Větší důraz než Glazjev klade i na snížení kontrol ze strany státních orgánů či zjednodušení prostředí. A Vladimir Putin nechává oba soupeřit s tím, že nevylučuje ani kompromis mezi oběma plány.
Do budoucnosti tak volby opravdu mnoho nepřinesly. Kreml je vidí jako potvrzení správnosti svého kurzu, opozice (ta skutečná) další posílení autoritativního režimu v Rusku. Ve skutečnosti je ale těch bojů v ruské věrchušce mnohem víc a volby jsou z nich, jestli ne nejméně, tak alespoň ty méně důležité.
