Sice je tomu již pár let, co se americký prezident veřejně postavil proti funkčnosti volného trhu, nicméně v dnešním politickém a ideovém rozpoložení společnosti se jeho tehdejší proslov zdá být aktuálnější než kdy předtím. „Bylo nám řečeno, že volný trh se postará o všechno … nic takového však není pravda, nic takového nefunguje, o aplikaci teorie volného trhu jsme se neúspěšně snažili již v minulosti, a výsledkem nebylo nic jiného nežli svět zmítaný cyklicky se opakujícími finančními krizemi.“ prohlásil tehdy při svém proslovu v Kansasu. Musím říct, že dodneška mě jeho vyjádření tak trochu pálí. Člověk musí být buďto úplně zaslepený nebo mít IQ houpacího koně aby těmto slovům opravdu uvěřil, jinak si něco takového nedokážu vysvětlit. Pojďme si ukázat proč.
Tržní ekonomika je ekonomický systém, v němž výroba a distribuce zboží a služeb probíhá prostřednictvím mechanismu volného trhu pod vedením volného systému cen. V tržním hospodářství, podniky a spotřebitelé rozhodují z vlastní vůle, co budou nakupovat a vyrábět. Technicky vzato to znamená, že výrobce dostává příležitost rozhodnout, jaký produkt vyrábět, kolik toho či onoho vyrábět, kolik účtovat zákazníkům za toto zboží, kolik platit zaměstnancům etc. Tato rozhodnutí jsou ve volném tržním hospodářství ovlivněny tlaky hospodářského soutěžení, nabídky a poptávky. To jde v kontrastu s plánovaným hospodářstvím, ve kterém ústřední vláda rozhoduje, co se bude vyrábět a v jakém množství.
Pravdou je, že žádná ekonomika nikdy nebyla řízena v rámci čistě volného trhu stejně tak, jako jsme nikdy neměli čistě komunistický systém. Téměř všechny ekonomiky na světě jsou dnes smíšenými ekonomikami, jenž kombinují různé stupně volnosti trhu s vládní centralizací. Nicméně, můžeme provést průzkum ekonomik, jehož zhotovení nám napoví, zda ty ekonomiky, jenž mají blíže k politice volného trhu ekonomického spektra, jsou na tom lépe nebo hůře, než ty, které jsou svým uspořádáním blíže socialistickému vedení trhů.
Za prvé, sestavíme seznam zemí podle toho, zda jsou blíže k volnému trhu, či k socialistickému uspořádání hospodářského spektra. Poté seřadíme země podle jejich hrubého domácího produktu. Na závěr, seřadíme země podle každoroční zprávy organizace Freedom House, v níž organizace zveřejňuje hodnocení stupně demokratické svobody v jednotlivých zemí. Tento průzkum ukazuje, že lidé, kteří žijí v zemích, jenž mají svým ekonomickým uspořádáním blíže k volnému trhu ekonomického spektra, mají nejen vyšší příjmy než lidé, kteří žijí v zemích blíže k socialistickému konci, ale také disponují mnohem větší ochranou lidských práv a svobod.
Podle zprávy organizace Freedom House z roku 2013 národy, jež se ocitly v horní čtvrtině s ohledem na ekonomickou svobodu, disponovaly průměrným HDP 37.691 dolaru na obyvatele ve srovnání s 5.188 amerických dolarů pro ty ve spodní čtvrtině. V nejsvobodnějších zemích průměrný příjem nejchudších 10 procent populace dosáhl 11.382 dolarů. U nejméně svobodných národů to bylo 1.209 dolarů. Pozoruhodné je, že průměrný příjem nejchudších 10 procent ekonomicky svobodnějších zemí dosahuje více než dvojnásobku průměrného příjmu těch, jež žijí v nejméně svobodných zemích.
Výhody volného trhu se však dají měřit i jinak než dolary. U nejsvobodnějších zemí dosahuje očekávaná délka života 79,5 let, oproti tomu u těch nejméně svobodných je to jen 61,6 let. Mimo to se u svobodných národů dostává občanům podstatně vyšších politických a občanských svobod, nežli v nesvobodných zemích. Něco takového však není překvapující.
Levicově zaměřený člověk by mohl namítnout, že volný trh nepomáhá chudým. Absurdita tohoto argumentu je do očí bijící. Lidé mají v povaze neustále hledat výmluvy a argumenty pro své nezdary a je zajímavé, že tato tendence je ještě často znásobena tím, že je člověk kovaný levičák. Představte si, čistě teoreticky, že jste nenarozená duše a bůh vás odsoudil k životu v chudobě, avšak dal vám na výběr zemi, ve které žít. Kterou zemi byste si vybrali? Potřebujete-li pomoc s výběrem, zde jsou fakta, poskytnutá ve zprávě ekonomů Roberta Rectora a Rachela Sheffielda „Pochopení chudoby ve Spojených státech“. Osmdesát procent chudých amerických domácností disponuje klimatizací. Téměř tři čtvrtiny vlastní auto a 31 procent jich dokonce vlastní více než jedno. Téměř dvě třetiny mají kabelovou nebo satelitní televizi. Polovina mají jeden nebo více počítačů a čtyřicet dva procent vlastní své vlastní bydlení. Průměrný chudý Američan disponuje větším životním prostorem, nežli je typické pro člověka střední vrstvy ve Švédsku, Francii a Velké Británii. Devadesát šest procent chudých amerických rodičů uvedlo, že jejich děti nikdy nebyly hladové, protože by neměli na jídlo. Pointou je, že ve Spojených státech je jen opravdu málo materiální chudoby.
Je pravdou, že Spojené státy v době svého vzniku byly opravdu chudé, avšak skrze aplikaci institucionální struktury volného trhu a omezení moci vládního sektoru se staly ekonomicky nejsilnější zemí světa. Byl to právě přelom 19. a 20. století, kdy regulace trhu v USA byla minimální, a kdy Spojené státy udělaly nejzásadnější kroky směrem k budoucí nadvládě a prosperitě. A nejsou to jen Spojené státy, jenž těžily z ekonomiky volného trhu. Stačí porovnat stav dvou částí Berlína po rozpadu SSSR, nebo současný ekonomický stav Jižní Koreji s tou Severní. A člověk dokonce nemusí jít tak daleko, stačí se podívat na to jak se nyní daří Francii v čele se socialistickým prezidentem Hollandem. Ano, pohled to není nijak příjemný. Všechna tato fakta nasvědčují, že volné trhy vedou k prosperitě a naopak přehnaná regulovanost a vládní zásahy k chudobě. Bohužel, s propuknutím finanční krize v roce 2008 se společnost stále více upírá k populisticky socialistickým myšlenkám, jenž ohrožují globální ekonomické fungování. Většina z ekonomických problémů nejde na vrub volnému trhu, ale jsou výsledkem špatného fungování vlád. Nejen Američané, ale celý svět by si toto měl uvědomit. Dřív, než bude pozdě.
