Obranné technologie vytvářejí novou podobu bojiště

Globální geopolitická situace se neustále zhoršuje. Počet ozbrojených konfliktů roste, a to nutí zejména vlády v Evropě a Asii navyšovat výdaje na obranu. Loni dosáhly 2,46 bilionu dolarů, což představuje nárůst oproti 2,24 bilionu v roce 2023. Rostoucí zbrojení se odráží taky na podílu obranných výdajů na hrubém domácím produktu. Zatímco v roce 2022 představovaly 1,6 %, o rok později to bylo 1,8 % a loni už 1,9 % globálního HDP.

Nejde však jen o samotné investice. Proměňuje se také prostředí, ve kterém vznikají nové vojenské technologie. Vlády a armády, které si dříve spolupráci se startupy možná ani nedokázaly představit, jsou dnes otevřenější inovacím v oblasti obranných řešení. Spolu s tím rostou i investice venture kapitálových (VC) fondů, které jsou nyní ochotnější defense technologie financovat.

Tento trend jsme zaznamenali i v Česku, kde loni v červnu spojily síly VC fond Presto Ventures a průmyslově-technologická skupina CSG (Czechoslovak Group) působící v obranném sektoru. Jejich investiční fond Presto Tech Horizons si klade za cíl podporovat technologické startupy nejen ze sektoru obrany. Tým fondu doplnila zkušená manažerka Lucie Brešová, která mimo jiné pomohla rozjet český startup Kiwi.com. Podle ní se členské státy NATO začínají rozhoupávat ke změnám v pořizování vojenských technologií. Vlády si uvědomují nutnost spolupráce se soukromým sektorem i v této oblasti.

Symbióza stát-obranné startupy se bude pravděpodobně prohlubovat. Příklad Izraele ukazuje, že i země s omezenými zdroji může disponovat pokročilými technologiemi, když se taková spolupráce správně nastaví. S jakým omezením se potýká český stát v oblasti obrany? A které technologie budou určovat podobu válčení v budoucnosti? Přečtěte si rozhovor s Lucií Brešovou o rostoucím důrazu na obranyschopnost a směřování fondu Presto Tech Horizons.

Jste teď díky vašemu partnerství ve fondu Presto Tech Horizons v kontaktu se startupy v sektoru obranných a bezpečnostních technologií. Liší se tento typ startupů nějak od ostatních? Čelí specifickým výzvám?

Defense tech startupy čelí podobným problémům jako ostatní. I ony řeší rozvoj firmy, nábor správných lidí, získání zakázek a podobně. V tomto je každé podnikání nějakým způsobem podobné.

Obranné startupy ale poskytují svoje produkty nebo služby v prostředí bezpečnostních prověrek. Je tam potřeba důkladná validace technologií, které mají v některých případech větší dopady než u třeba B2B SaaS řešení.

Vývoj jejich technologií je zpravidla výrazně náročnější. Satelity, lasery, palivo do raket a podobné produkty vyžadují úplně jiný typ R&D (výzkumu a vývoje), než když startup řeší jen programování a čistě digitální řešení.

Ještě donedávna se obranné startupy potýkaly s omezeným přístupem k financování. Jako startup máte problém vůbec získat standardní financování od banky, a obranné startupy to mají ještě horší. A právě zde nastupuje role investorů jako Presto Tech Horizons, kteří vnášejí rizikový kapitál do těchto odvětví.

Dřív se startupům moc nechtělo do spolupráce v oblasti obrany, protože na straně státu všechno hrozně trvá. Začínají státy přistupovat k těmto obranným startupům flexibilněji?

Řekla bych, že někteří lidé na straně státu si to uvědomují. Z mého pohledu jsou tam potřeba zásadní změny, protože současný model státních zakázek je velmi dlouhý. Některé technologie stihnou zestárnout, než projdou celým řízením státních zakázek.

Líbí se mi americký model OTA (Other Transaction Authority) tamějšího ministerstva obrany. Tento nástroj umožňuje navázat spolupráci s novým startupem, aniž by ten musel procházet komplikovaným výběrovým řízením. Vojenské jednotky si v rámci tohoto režimu samy můžou pořídit konkrétní technologii a hned s ní začít pracovat.

Dovedu si představit podobný model i u nás. Mohlo by se jednat o nějakou agenturu pro nové technologie v armádě nebo na ministerstvu obrany. Fungovala by s nějakou výjimkou v rámci státních zakázek, aby mohla rychle integrovat nové technologie. Armáda by nemusela dávat peníze do vlastního výzkumu a vývoje, protože bude vždy pomalejší než v komerční sféře. Startupy by mohly díky pilotním projektům otestovat jejich produkt přímo u jednotek. Investoři by měli k dispozici zvalidovaný produkt a přestali by váhat vložit do něj rizikový kapitál. Státu by odpadla nutnost předfinancování, vývoje a vůbec vyhledávání těchto technologií.

Jak funguje spolupráce CSG a Presto Ventures? Máte nějak rozdělené úkoly?

Nazvala bych naši spolupráci jako „match made in heaven“. Je velmi synergická, jako Presto Ventures máme zkušenosti nejen s financováním, ale i s budováním firem. Já a Presto partner Vojta Roček jsme „exited founders“, máme už něco za sebou a umíme zhodnotit startup a jeho zakladatele.

CSG přináší know-how z obranného sektoru. Když se jedná o pokročilou technologii například v oblasti satelitů nebo paliva pro rakety, tak je expertíza rozhodně na straně CSG, včetně validace a distribuce produktu. CSG také pomůže startupům dostat jejich produkt na evropský trh, pokud se jedná o firmy například z USA nebo Izraele. V tomto ohledu jsou úžasný partner, protože mají silný network. Jejich lidé mají obrovskou expertizu a zkušenost a dokážou ji potom předat i startupům v našem portfoliu.

Ale neomezujeme se jen na spolupráci v úvodní investiční fázi, společně podporujeme také už zainvestované startupy.

Je v Evropě nějaký vzor, ze kterého bychom si v Česku mohli vzít příklad, co se státních zakázek týče?

Určitě se můžeme inspirovat na Ukrajině. Zde platí, že bída naučila Dalibora housti. Ukrajinská vláda musela velmi radikálně přistoupit k decentralizaci nákupů. Její vojenské jednotky nakupují de facto napřímo, což umožňuje rychlou validaci. Vojáci vybavení testují přímo na bojišti a sdílejí svoje zkušenosti.

Další inspiraci nám může poskytnout Estonsko. Tato země se nachází v mnohem exponovanější pozici než my a má proto mnohem progresivnější přístup. Ale je to i o naladění společnosti. Všichni jsou si vědomi, že nebezpečí je blízko. Stát se podle toho nějak chová a přizpůsobuje svoje procesy v rámci ministerstva obrany a armády. Estonsko také potřebuje znásobit sílu své malé armády pomocí nových technologií. Slabší nemůže přeprat silnějšího, ale pomocí těchto technologií se dokáže efektivně bránit.

V těchto zemích si riziko nebezpečí uvědomují mnohem výrazněji. Naopak tady v Česku se tváříme, že je pořád všechno v pohodě a nic moc se neděje. Naštěstí se začíná rozjíždět diskuse o potřebných změnách, ale není rozhodně tak pokročilá jako v zemích, kde si potenciální hrozby uvědomují mnohem více a aktivně na ně reagují.

Jak funguje vyhledávání potenciálních startupů pro Presto Tech Horizons? Hlásí se vám samy?

Musím zmínit, že obranných startupů není hodně. Například jsme zatím nenašli českou společnost, do které bychom chtěli investovat. Ale pořád hledáme a věříme, že ji brzy najdeme.

Hodně hledáme přes naši síť partnerů. Jde o další venture kapitálové firmy, které investují ať už přímo v této oblasti nebo v příbuzných jako „deep tech“. Sdílejí s námi některé startupy, které se jim dostanou na stůl.

Navazujeme také spolupráci s akcelerátory v obranných technologiích. Zde se jedná o země jako Finsko, Norsko, Estonsko nebo Dánsko, které jsou v této oblasti velmi aktivní.

V současnosti se také koná hodně hackathonů právě pro „military tech“, kde se pohybují lidé přímo z armády a dokážou poskytnout startupům feedback. Podporujeme pořádání takových akcí. Potkáváme na nich přímo zakladatele startupů nebo lidi, kteří nás na ně propojí.

Válka na Ukrajině zdůraznila důležitost dronů na bojišti. Vidíte nějakou další vycházející technologii, která bude hrát důležitou roli v budoucích válkách?

U dronů už panuje konsensus, že se bez nich budoucí válčení neobejde. Bez dronů a moderních radarů už dnes nejste schopni ubránit další technologie na bojištích. Dokonce i stíhačka F-35 je velmi zranitelná, když je zaparkovaná na letišti a přiletí na ni hejno dronů. Levné drony za několik desítek tisíc dolarů můžou zničit letadlo za několik desítek milionů dolarů.

Rozhodně poroste význam kybernetických operací – schopnost narušit komunikační schopnosti a informační systémy nepřítele nebo naopak ochránit vlastní kritickou infrastrukturu.

Více pozornosti se obrací také na hypersonické zbraně. Pohybují se několikanásobnou rychlostí zvuku a dokážou tak efektivně překonat klasické vzdušné obranné systémy. Nepříteli omezují možnost reakce.

Pak máme kvantové technologie, které jsou víc v kybernetické oblasti. Mají významnou roli v šifrování a zpracování informací, čímž silně zasahují do bezpečnostní oblasti.

AI hraje a v budoucnu bude hrát zásadní roli ve zpracování informací. Senzory, drony, radary a další zařízení generují obrovské množství dat z bojiště. Umělá inteligence se skvěle hodí pro zpracování těchto velkých datových setů. AI zvyšuje efektivitu rozhodování a ochranu vojáků na frontě, protože dokáže lépe vyhodnotit rizika a chránit kritickou infrastrukturu.

Tyto technologie budou mít významnou roli v budoucím válčení. Armády členských zemí NATO si potřebují vyhodnotit, jak budou tyto zbraně formovat bojiště budoucnosti.

AI už dnes má určitou míru autonomie. Souhlasíte s tím, aby její použití v boji nepodléhalo schválení člověkem? Že by si AI sama určovala cíle a provedení útoku a člověk by z tohoto rozhodování zcela vypadl?

Byla bych velmi nerada, kdyby k tomu došlo. Jde vlastně o velmi pesimistický scénář, jak by AI mohla zlikvidovat lidstvo.

AI je schopná se při hodnocení rizik rozhodovat rychleji než člověk. My ji sice nemusíme pustit k rozhodování o smrtících útocích na bojišti, ale otázka je, jak nad tímto dilematem bude přemýšlet nepřítel. Budeme muset vyřešit složitou etickou otázku a nastavit mechanismy, co se týče nasazování AI pro autonomní rozhodování.

Máte nějak ošetřeno, aby technologie vyvíjené ve „vašich“ obranných startupech neskončily v rukou nepřátel?

Každý náš startup prochází před investicí bezpečnostní prověrkou, ve které si proklepneme jeho zakladatele a vlastnickou strukturu.

Případné zneužití však hrozí spíš v komerčním smyslu, že nepřítel vydělá na konkrétní technologii. Nicméně, dnes zdaleka není tolik technologií, které by neuměl vyvinout někdo jiný. Pokud je někdo nemá k dispozici dnes, je pravděpodobné, že je bude mít za tři měsíce.

Nedělám si iluze o tom, co se vyvíjí ve velkých vývojových centrech v Číně a podobně. Proto potřebujeme být rychlí také na evropské úrovni, abychom dokázali integrovat technologie západního světa co nejrychleji do obranných systémů.

Je český stát připraven na spolupráci s obrannými startupy? Co by se mělo na jeho straně změnit, aby tato spolupráce oboustranně hladce fungovala?

Nejen v Česku je byrokracie hodně ovlivněna nedostatkem lidských kapacit na ministerstvu obrany a v armádě, což omezuje schopnost obou institucí procesovat implementaci technologií. Díky digitalizaci a optimalizaci procesů by tyto byrokratické složky mohly fungovat efektivněji. AI nástroje by jim pomohly zjednodušit procesy a pomoct s některými kroky, což by zrychlilo prototypování s armádními jednotkami a následné nasazení konkrétního řešení do praxe.

Dalším krokem je prohloubit spolupráci s průmyslem a akademickou sférou, zejména sdílením znalostí a technologií mezi armádou, univerzitami a technologickými firmami, ať už se jedná startupy nebo velké technologické společnosti.

NATO už vypracovává akční plán pro rychlou adopci technologií. Měl by být k dispozici v polovině tohoto roku a měl by poskytovat souhrn nejlepších postupů v jednotlivých členských zemích. Státy dostanou k dispozici ideální scénář implementace do svých národních procesů. Ze strany NATO půjde nicméně o nezávazné doporučení, jak flexibilně reagovat na nové technologie. Každý stát bude zodpovědný za svou národní implementaci.

Diskuse se stakeholdery na úrovni ministerstva a armády o tom, jak tento proces nejlíp adaptovat pro Českou republiku, bude důležitý. V ideálním případě se nebude příliš lišit od praxe v ostatních členských NATO, protože nám to rozšíří možnosti, nebudeme odkázaní jen na firmy působící u nás. Když si například dánská armáda pořídí nějaké technologie, tak budeme moct využít stejného dodavatele. Nebude nutné postupovat podle komplikovaných procesů jen proto, že daná firma nemá českou pobočku.

Přivítala jste iniciativu ReArm Europe (nově přejmenovanou na Readiness 2030), která by měla v nejbližších letech zvýšit investice do obrany o 800 miliard eur. Co byste doporučila vládám, aby tyto peníze vynaložily účelně?

Rozhodně to je pozitivní krok, i když je otázkou, jestli zde v Evropě máme výrobní kapacitu pokrýt takovou poptávku. Jak jsem již zmínila, bude nutné si vyjasnit, jak má vlastně moderní armáda vypadat a co jsou její klíčové prvky. Z mého pohledu by část, řekněme do 50 procent, měla jít do tradičních zbrojních systémů, do modernizace stávajících kapacit a posílení protivzdušné obrany.

Druhá část by se měla investovat do moderních technologií, například do dronů, ale i průzkumu sledování, případně i bojových operací, což zvýší operační flexibilitu.

Další významnou oblastí pro investice je kybernetická bezpečnost, tedy budování robustních obranných mechanismů proti stále sofistikovanějším kybernetickým útokům. Měl by tam být výcvik kybernetické bezpečnosti, aby byl vojenský personál schopen rozpoznávat hrozby. Velmi často to selhává na lidském faktoru, než že by to byl extra sofistikovaný hacking.

Potřebujeme také více podpořit vesmírné technologie, protože jsme stále příliš závislí na USA. Zde se budeme muset podívat na digitalizaci a síťovou propojenost v rámci Evropy čili zase na tu efektivitu procesu a personálu. Musíme zajistit, aby byly všechny složky armády propojeny v reálném čase, co se týče efektivního sdílení informací. Protože potřebujeme, aby lidé spolu komunikovali, aby věděli, co se kde děje, ale zároveň, aby to nevěděl i nepřítel.

Takže výzev bude hodně. Určitě by se v rámci ReArm Europe měly objevit věci jako společný nákup, vývoj a sledování technologií. Ideálně si nejdřív určit, za čím jdeme, co využíváme, a hledat nejefektivnější cesty k jeho dosažení. Musíme podpořit evropský průmysl, abychom měli přístup k technologiím z vlastních zdrojů. Tímto také podpoříme evropskou konkurenceschopnost a nastartujeme růst technologických společností, které zatím za Spojenými státy významně pokulhávají.

Jsem přesvědčená, že nové technologie, které umožňují rychlou adaptaci na nové hrozby, jsou nejefektivnější cesta, jak zhodnotit investice do obranyschopnosti.