Od regresivních pojistných k progresivním daním. Klíčové změny pro Českou republiku

Současné uspořádání daní a odvodů zatěžuje hlavně zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), zatímco příjmy z majetku jsou často zdaněny mnohem méně, nebo dokonce vůbec. Tento nerovný přístup nejenže prohlubuje ekonomické nerovnosti, ale také omezuje možnosti státu financovat klíčové oblasti, jako jsou důchody a veřejné zdravotní pojištění. V tomto článku se zaměřím na konkrétní návrhy reformy českého daňového systému, která by přinesla větší daňovou spravedlnost a více motivovala k ekonomické činnosti. Navrhované změny zahrnují opuštění systému povinných pojistných, reformu daně z příjmů fyzických osob a zavedení progresivních majetkových daní.

Opustit systém povinných pojistných a financovat státní důchody a veřejné zdravotní pojištění prostředky ze státního rozpočtu

Jak jsem již nastínil v předchozím článku, pojistné na sociální zabezpečení považuji za skrytou regresivní daň, která je diskriminační vůči zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ), pro něž je povinná, na rozdíl od osob čerpajících rentu z majetku. Podobné platí i o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, jehož základ pro výpočet konečné daně zahrnuje celou hrubou mzdu zaměstnanců a 50 % daňového základu OSVČ, zatímco osoby čerpající rentu z majetku považuje za osoby bez zdanitelného příjmu, kvůli čemuž jejich základ pro výpočet daně činí pouhou minimální mzdu nezávisle na jejich reálném příjmu.

Větší zapojení těchto osob do financování systému sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění je žádoucí jak ke snížení regrese daňového systému, tak ke zvýšení výběru daní a tím pádem zvýšení fiskální udržitelnosti těchto systémů. Navrhuji proto zrušit pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění a po vzoru Dánska financovat státní důchodový systém a veřejné zdravotní pojištění ze státního rozpočtu (důchodový systém je přitom již dnes v menší míře financován ze státního rozpočtu).

Tato změna by snížila administrativní náklady státu a výrazně zjednodušila daňové povinnosti domácností a firem, neboť by existovalo pouze jedno inkasní místo pro jednu daň (DPFO) místo tří inkasních míst a tří různých daní.

Revidovat daň z příjmů fyzických osob

S mým předešlým návrhem jde ruku v ruce reforma daně z příjmů fyzických osob, která by měla pokrýt většinu ztracených příjmů ze zrušených pojistných. Dobře nastavená DPFO má oproti pojistným řadu výhod: je progresivní, transparentní a zatěžuje nejenom práci, ale i výnosy z majetku.

Tento model nebere v potaz daňové slevy a bonusy, které zaměstnanci i rentiéři využívají, takže nevypovídá o reálném daňovém zatížení; je však užitečný k porovnání zatížení jednotlivých skupin osob. Jak je z modelu zřejmé, daňové břímě dnes nesou hlavně zaměstnanci, zatímco rentiéři jsou oproti zaměstnancům zdaněni až 6x méně. Ani jedna skupina nevykazuje žádoucí míru progrese. V nové DPFO proto navrhuji zavést 6 pásem progrese:

Zároveň navrhuji zrušit většinu daňových výjimek a slev, včetně slevy na poplatníka, možnosti odpočtu úroků hypotéky od základu daně, možnosti uplatnit paušální výdaje u příjmů z nájmu ve výši 30 %, daňového osvobození prodeje cenných papírů držených déle než 3 roky, slevy na nepracujícího manžela atd. Mnohost daňových výjimek snižuje transparentnost daňového systému, což ho činí náchylnějším ke korupci[1].

Tato reforma by přesunula velkou míru daňové zátěže ze zaměstnanců na rentiéry a zaručila by vysokou progresi u všech příjmových skupin. Zaměstnanci by si polepšili až o 30 procentních bodů co se týče efektivní daňové sazby. Rentiérům by se efektivní daňová sazba zvýšila o několik desítek procentních bodů; tato skutečnost však s sebou zřejmě nemusí přinášet negativní dopady na ekonomický růst[2].

V závislosti na míře elasticity trhu práce je možné očekávat zvýšení mezd zaměstnanců, zejména těch nízkopříjmových, kvůli podstatnému snížení nákladů jejich práce. Toto zvýšení by se promítlo do navýšení daňových základů, což by mělo pozitivní dopad na daňové příjmy. Výsledná podoba reformy by měla být formována na základě reálných dat tak, aby nová daň z příjmů pokryla přibližně 70 % dnešního výběru z DPFO a pojistných.

Zavést progresivní majetkové daně

Podle dat Credit Suisse Research Institute z roku 2023 patří Česká republika mezi země s nejvyšší mírou majetkových nerovností, společně se zeměmi jako Indie, Kolumbie a Turecko. Nejbohatší procento Čechů přitom vlastní více majetku[3] než „spodních“ 90 %. Český daňový systém tuto skutečnost ještě prohlubuje, neboť majetek téměř vůbec nezatěžuje, na rozdíl od práce a spotřeby. Majetkové daně v České republice během času postupně ztrácely na významu, nejprve zrušením daně dědické a darovací (2013) a poté zrušením daně z nabytí nemovitých věcí (2020). V platnosti tak zůstává v podstatě jediná majetková daň, a to daň z nemovitých věcí, která je ale netransparentní, regresivní a v porovnání s ostatními zeměmi vyspělého světa velmi nízká.

Několik vyspělých zemí určuje výši daně z nemovitosti na základě její hodnoty[4]. Domnívám se, že takovou konstrukci by bylo vhodné zavést i v České republice. Daňový výběr z této daně by se v závislosti na sazbě několikanásobně zvýšil a pomohl by tak dorovnat ztrátu příjmů ze zrušení vysokých pojistných. Pokud by sazba daně činila 1 % hodnoty nemovitosti, odhadovaný výběr z rezidenčních nemovitostí podléhajících této dani by činil přibližně 270 miliard Kč[5]. To by v roce 2022 znamenalo 10,86 % celkových daňových příjmů, neboli dvacetinásobek skutečných příjmů z daně z nemovitých věcí.

Takto nastavená daň by více doléhala na středně a vysoko majetkové domácnosti, které v průměru vlastní více nemovitostí než nízkomajetkové domácnosti[6]. Navíc hodnota hlavní nemovitosti domácnosti stoupá společně s výší jejího majetku[7]; daňová sazba navázaná na hodnotu nemovitosti by tak byla progresivní.

Vyšší zdanění nemovitostí je zároveň efektivní kvůli nižšímu distorznímu efektu[8] oproti danění práce či spotřeby a na rozdíl od kapitálu nehrozí, že by byly nemovitosti přesunuty do jiných jurisdikcí s nižší daňovou sazbou, vyhýbající se zdanění. Je to tedy účinný nástroj pro zdanění i těch nejbohatších jedinců s rozsáhlými možnostmi daňové optimalizace.

Také si myslím, že by bylo vhodné znovu zavést určitou formu progresivní dědické a darovací daně, která by více vyvážila inherentní mezigenerační nerovnosti, které v budoucnu budou bezpochyby následovat po dnešním velice nevyváženém stavu vlastnictví majetku.

Představené návrhy na reformu českého daňového systému mají za cíl dosáhnout větší spravedlnosti a nižšího zdanění ekonomické aktivity. Opuštění systému povinných pojistných ve prospěch financování důchodů a zdravotního pojištění ze státního rozpočtu by odstranilo diskriminaci vůči zaměstnancům a OSVČ a zároveň by zvýšilo zapojení majetnějších osob do financování veřejných služeb. Reforma daně z příjmů fyzických osob by zavedla vyšší progresi a zrušila většinu daňových výjimek, čímž by zajistila, že daňové břemeno ponese více i majetek, nejen práce. Zavedení progresivních majetkových daní, včetně daně z nemovitostí a možného obnovení dědické a darovací daně, by napomohlo k vyrovnání majetkových nerovností a zvýšení daňových příjmů státu. Tyto změny by zjednodušily daňový systém, snížily zdanění práce a více zapojily do financování státu ty nejmajetnější jedince.