Firma PK Orlen dne 9. 9. 2020 vyhlásila cíl klimatické neutrality do roku 2050. K tomu, aby ho bylo možné dosáhnout, je potřeba si projít procesem energetické transformace. A právě tím se zabývá zvláštní zpráva, která je určená jakémukoli zájemci o „zelenou ekonomiku“. Ve zprávě srozumitelně vysvětlujeme, jaké změny v našem životě přinese energetická transformace a jak se kvůli ní změní naše firma i ekonomika.
Začneme od toho, energetická transformace není cílem. Je prostředkem, který má obnovit rovnováhu mezi naším současným životním stylem a přírodními zákony. Průmyslová výroba poháněná energií získávanou spalováním paliv z dolů tuto rovnováhu narušila. Začátky uhelné éry sahají do dob, kdy na světě žily necelé dvě miliardy lidí. V současnosti je nás víc než sedm miliard a stále získáváme elektrickou energii spalováním. Oxid uhličitý nahromaděný v atmosféře trvale zvyšuje její průměrnou teplotu, čímž narušuje rovnováhu v přírodě. Odhaduje se, že během nejbližších tří set let přibudou téměř tři miliardy lidí a fyzicky není možné, aby uspokojovali své životní potřeby tak, jako my doposud. Tudíž je nutné opustit spalování a získávat elektrickou energii pomocí přírodních sil. Už to dokážeme a úspěšně to děláme na různých místech planety. Teď jde o to, aby se to rozšířilo všude, ve všech zemích. Globální oteplování lokálně nezastavíme.
Při současném stavu vědy a technologické úrovni se nedá úplně přejít z molekul na elektrony. Když nemám dostatečně energeticky husté nosiče (sklady) elektrické energie, nemůžeme úplně opustit získávání elektrické energie spalováním, což je proces spojený s emisemi oxidu uhličitého. Proto při energetické transformaci usilujeme o redukci emisí na nulu, ale hovoříme o emisích netto spojených s vstřebáváním oxidu uhličitého z atmosféry. Důležitou roli z tohoto hlediska hraje zemědělství a lesnictví. Nejen omezováním emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v rostlinném a živočišném zemědělství, ale také zvyšováním pohlcování oxidu uhličitého díky zvětšování zelených ploch. To od nás, spotřebitelů, vyžaduje změny stravovacích návyků a větší úctu k přírodě.
Energetická transformace se týká jak nabídky, tak i poptávky. Energii nespotřebováváme přímo. Potřebujeme ji k uspokojování našich spotřebitelských potřeb a přitom zároveň poptáváme určité nosiče energie. Když máme kotle na uhlí, poptáváme uhlí. Bez výměny kotle nemůžeme přejít na vytápění plynem. Alternativou může být ústřední topení ve městech, které je snazší přestavět na nízkoemisní nosiče energie. Podobné je to i s dopravou. Rozhodně je snazší předělat veřejnou dopravu na elektřinu nebo vodík než osobní dopravu.
Energetická transformace se nedá dělat v malém. Výzvou dnešní energetické transformace je synchronizace dodávek zelených nosičů energie s možností jejich převzetí v zařízeních, které využívají koncoví uživatelé, tedy domácnosti a instituce, které jim poskytují služby. Mnoho z těchto zařízení musí být teprve vynalezeno (např. výkonné baterie, na kterých závisí elektrifikace dopravy), jiné navrhnout a začít vyrábět v masovém měřítku a následně přesvědčit koncové uživatele k jejich koupi. Z tohoto hlediska vypadá elektrická energie jak pro dodavatele, tak i pro výrobce spotřebičů, když jsou vlastnosti nosiče známé, elektrické motory výkonné a elektrické řešení je jednodušší převést do digitální podoby.
Tam, kde je spalování nenahraditelné, např. v nákladní dopravě nebo jako záloha pro obnovitelné zdroje energie, je nutné omezovat jeho rozsah. K tomu slouží technologie oběhu materiálů v ekonomice, na nichž se nyní pracuje, tedy znovuzískávání surovin z opotřebovaných produktů, ale také nové obchodní modely, které maximalizují využití trvale použitelné věci. Slibnou cestu představuje obchodní model „produkt -jako-služba“, který se už používá. Má smysl vlastnit auto, byť elektrické, když s ním jezdíme 2 hodiny denně? Nebylo by lepší pronajmout si lednici, za jejíž kvalitu, modernost a energetickou výkonnost je odpovědný výrobce? Mohl by ji pak navrhnout tak, aby byla odolná, opravitelná, připravená na technologický upgrade a uzpůsobená k budoucí recyklaci. Rozšíření tohoto modelu by zrychlilo přechod na ekonomiku s uzavřeným cyklem, protože odolnější a lépe používané věci trvalého užitku by znamenaly menší spotřebu surovin a energie na člověka. Pokud chceme zajistit důstojné životní podmínky budoucím generacím, musíme se už teď připravit na sdílení zdrojů tím, že snížíme jejich spotřebu. Nebojme se toho, protože to je nejlepší investice do budoucnosti našich dětí.
My jsme se do tohoto procesu aktivně zapojili přípravou dlouhodobé strategie, která má dovést ORLEN k tomu, aby dosáhl emisní neutrality do roku 2050. Zvolili jsme si tento směr, protože to je jak v dlouhodobém zájmu naší firmy (generuje zisky a zaměstnanost), tak také vede ke zlepšení bezpečnosti země z hlediska energetického, ekonomického a společenského.
Uvědomujeme si, že účinek energetické transformace na zbrzdění globálního oteplování závisí na tom, do jaké míry se podaří snížit emise v globálním měřítku. Záleží to na mezinárodní spolupráci nejen v oblasti dohod ambiciózních cílů na další desetiletí, ale především na ochotě ke klimatické solidaritě. Jde tu o účinnost kompenzačních mechanismů. Při plánování těchto mechanismů stojí za to přijmout zásadu stejného úsilí v oblasti dekarbonizace v různých zemích. Pokud se má energetická transformace stát programem ochrany klimatu, pak by měl být navržena jako velký pochod, který budou moct absolvovat všichni, a ne jako závod, ve kterém ti nejslabší odpadnou. To už je však úkol pro politiky.
PKN Orlen se 9. 9. 2020 vyhlášením cíle klimatické neutrality do roku 2050 stal prvním palivovým koncernem ve střední Evropě, který si vytyčil tak ambiciózní plán. Dne 30. listopadu 2020 dala firma v rámci strategie #ORLEN2030 najevo, jakým způsobem se chce stát lídrem energetické transformace v této části Evropy. Strategie je firemním dokumentem, který je určen stávajícím a potenciálním akcionářům.
