Dolar zahajoval den slabší. Postupně ztráty umazává jak vůči euru, tak i v dolarovém indexu. Koruna spolu s polským zlotým navyšuje ztráty vůči euru. Patrně jde i o vliv koronavirové situace.

Out of control

Nemusíte být držitelem doktorátu z jaderné fyziky, abyste byli schopni postřehnout, že se ve finančním světě děje něco nekalého. Jedním z hlavních důvodů zvyšující se nervozity napříč finančními trhy je v poslední době rostoucí zoufalství a extrémní finanční represe centrálních bank. Takřka týden co týden slýcháváme z médií zprávy oznamující snižování sazeb další centrální bankou do záporných hodnot. V minulém týdnu to byla švédská centrální banka. Švýcarsko k tomuto kroku přistoupilo již dříve, stejně tak jako dánská centrální banka. Evropská centrální banka mimo to navíc ohlásila program kvantitativního uvolňování v objemu dosahujícím přes 1 bilion eur, Bank of Japan praktikuje totéž, avšak již po mnohem delší dobu. Takřka všechny centrální banky světa nyní zoufale řídí úrokové sazby do záporných hodnot, snad s výjimkou centrální banky Číny, která však nebude moci sedět se založenýma rukama o moc déle, vzhledem k tomu, že čínská měna renminbi vzrostla o více jak 30 % vůči jenu, díky tamní masivní monetární bublině. Centrální banky se jednoduše řečeno ocitají mimo kontrolu a je jen otázkou času, kdy se tento systém monetární expanze stane neudržitelným.

Rostoucí zmatek a volatilita napříč finančními trhy taktéž nepřidává investorům na klidu. V posledních třech měsících lze cenové pohyby amerického akciového trhu přirovnat k opilému námořníkovi. Ačkoliv za momentálně zvýšenou volatilitou zatím stojí parta robotů a day traderů, to bude platit jen do té doby, než si většina investorů uvědomí skutečné směřování globální ekonomiky. Momentální cenové pohyby nemají nic společného s aktuálním děním v reálném světě.

Fakt, že například německé vládní obligace momentálně vynášejí 0,345 %, je poněkud zarážející, a to i v případě tak silné ekonomiky jako je Německo, nemluvě o nabízených 160 bazických bodech ve Španělsku a Itálii. Obě tyto země se nacházejí v hlubokém fiskálním deficitu. Neexistuje žádný zřejmý důvod pro to se domnívat, že se tyto země v dohledné době vyhrabou ze svých dluhových patálií, spíše lze očekávat, že na tom postupem času budou ještě hůř. Jejich dluhopisy tak nesou obrovské riziko a to zejména proto, že neexistuje záruka, že eurozóna zůstane celistvá, či dokonce že euro přežije. Jaký jiný důvod mají investoři k nákupu italských dluhopisů s výnosem 160 bazických bodů, kromě plánovaného programu kvantitativního uvolňování ECB? Ano, hádáte správně – žádný. V budoucnu však přijde den, kdy trhy násilně obnoví ceny, které odrážejí skutečné riziko kumulativního státního dluhu a ponurého výhledu pro globální trh.

Očekávání obrovské deflace komodit a cen průmyslových výrobců po celém světě taktéž nahrává rostoucí nervozitě napříč finančními trhy. Například železná ruda jen stěží udržuje hodnotu 60 dolarů, což je cirka třikrát nižší cena než tomu bylo před třemi lety. To samé platí i o cenách ropy, které ačkoliv v posledních dvou týdnech mírně posílily, v posledních několika málo měsících ropa ztratila takřka 50 % své hodnoty.  

V neposlední řadě je potřeba dodat, že masivní růst dluhu z posledních let nešel bohužel ruku v ruce s růstem poptávky. Podle rozsáhlé studie poradenské firmy McKinsey zhotovené na toto téma, dosahuje soukromý a veřejný dluh momentálně až 200 bilionů dolarů, přičemž před krizí z roku 2008 to bylo jen 140 bilionů dolarů. To je expanze globálního zadlužení o více jak 60 bilionů dolarů od roku 2008. Během tohoto období vzrostl celosvětový HDP o 15 bilionů dolarů na nějakých 70 bilionů dolarů. To znamená, že zatímco globální ekonomika vyprodukovala v posledních 7 letech hodnotu cirka 15 bilionů dolarů, celková zadluženost stoupla na čtyřnásobek. To je svým způsobem zásadní ukazatel toho, jakým směrem se ubírá celkový fundament.

Co je snad ještě více zarážející v rámci celosvětového dluhu, jsou čísla z Číny. V roce 2000 činil čínský dluh 2 biliony dolarů. Momentálně to je už 28 bilionů dolarů. To je čtrnáctinásobný nárůst během 14 let. Nejenže historie nepamatuje nic takového, ale hlavně pak není žádný důvod se domnívat, že by centralizovaně vedená ekonomika byla schopna vyprodukovat hodnotu 26 bilionů dolarů nového dluhu bez masivních neefektivností v systému.

V každém případě, v době krize dosahoval HDP Číny údajně 5 bilionů dolarů. Její dluh v době krize se ocital na úrovni 7 bilionů dolarů. Aktuální HDP dosahuje 10 bilionů dolarů, avšak hodnota dluhu, jak již bylo zmíněno, 28 bilionů. To znamená, že dluh vzrostl o 20 bilionů dolarů, zatímco HDP o pouhých 5 bilionů. To je svým způsobem extrémní, a hlavně do budoucna neudržitelná deformace, jež vystihuje momentální rizikovost finančního světa. Ať tak či onak, jedno je jisté, a sice že náprava výše uvedených deformací nebude jednoduchá, a už vůbec ne bezbolestná. Čas krize se blíží. 

Newsletter