Londýn. Založený Římany, znovuobjevený holandskými kupci, obohacený francouzskými a židovskými bankéři. Eklektický příběh finančního města světa čelí potenciálně nejvážnější výzvě v dějinách. Otázka je prostá: může britská metropole přilákat mezinárodní talenty a blahobyt i po brexitu?
Podle studie globální auditorské společnosti Deloitte zveřejněné krátce před referendem o setrvání Británie v EU, představuje Londýn se svými 9 miliony obyvateli světové hlavní město takzvaného „měkkého kapitálu“. Jenom v letech 2014 až 2015 vytvořil okolo 235 tisíc nových vysoce kvalifikovaných pracovních příležitostí. Jako nikde jinde, Londýn přitahuje manažery z pestré škály zemí a dokonce i New York se řadí na druhé místo daleko za městem nad Temží.
Fázi vystřízlivění po referendu o brexitu střídá obava. Nepříjemný rozvod Spojeného království s EU a jejím jednotným trhem by mohl tuto globální metropoli odsunout na druhou kolej. Poválečné dějiny Londýna však nebyly nejsnadnější – jednalo se o velkoměsto upadajícího impéria známého svou punk-rockovou scénou, protesty a rasistickými nepokoji, nevalnou kvalitou jídla i nefunkční infrastrukturou. Současná panující deprese nedopadá jen na finančníky v londýnském City, kteří velkou mírou napomohli k resuscitaci skomírající metropole, ale i o představitele prestižních univerzit, podnikatele v high-tech sektoru a kuchaře, kteří se mohou pochlubit michelinskými hvězdami.
Historik a odborník na Londýn Jerry White nepochybuje, že historický úspěch metropole spočíval právě v tendencích migračních proudů. White považuje stávající postup britské vlády za „křečovitý pochod k Brexitu za každou cenu, což je nanejvýš bizarní“.
Je těžké předpovídat, do jaké míry může a nemusí přitažlivost Londýna odolat navzdory izolacionistické zahraniční politice radikálního křídla konzervativců v čele s premiérkou Theresou Mayovou. Existuje jen málo jednotlivců, kteří tvrdí, že vědí, jak Brexit dopadne, a v čem spočívá smysl tohoto „dějinného“ rozhodnutí. Zastánci brexitu namítají, že vyvázání ze společných struktur EU je jediná cesta jak Londýn osvobodit a vrátit mu jeho historickou úlohu – přetvořme regionální Evropské město na skutečnou globální metropoli, říkají.
Tři běsy investorů: Trump, krach bondů a brexit
Na druhou stranu, ti obyvatelé, kteří jsou se současným úspěchem spojovaní, namítají, že tyto výdobytky mohou být nenávratně poškozené ze strany vlády, která výsledky referenda interpretuje jako hlasovaní o nezávislosti. Na rozdíl od jiných měst, to byla magnetická přitažlivost Londýna, která historicky vyvěrala z představy o otevřené a tolerantní komunitě. Kosmopolitní charakter Londýna tak stojí za polovinou jeho ekonomického úspěchu.
Londýn se v posledních 40 letech znovu stal významnou metropolí s unikátní koncentrací progresivních knowledge-based odvětví, od finančních technologií až po filmový průmysl. Nicméně vzhledem k tomuto vývoji, výsledky červnového referenda naznačují, že město padlo za oběť vlastní dynamice, která dlouhodobě vyvolávala pohrdání chudších části elektorátu napříč zemí. A byl to právě Londýn, kde přistěhovalci těžili z připlouvajícího kapitálu.
Od hugenotů k hipsterům
Moderní tvář Londýna vytvářely v 17. a 18. století příchozí komunity, jejich pohled na svět, dovednosti, vědomosti a kultura. Počátky lze spatřovat u protestantských hugenotů prchajících před netolerantní politikou katolické Francie. S nástupem Viléma Oranžského na anglický trůn přicházejí do města nizozemští obchodníci a ve stejnou dobu migrující židé z jihozápadní Evropy. Historik White vysvětluje, že první guvernér banky Anglie byl jistý John Houblon, pravnuk hugenotských uprchlíků. Ten současný je Kanaďan.
V poslední době Londýn přitahoval různé sociální skupiny, mezi nimi i určitý typ tech-outsiderů, což způsobilo, že v metropoli je vyšší počet digitálních startupů než v jakémkoli evropském městě. „Británie, a především Londýn má momentální výhodu v tom jak efektivně dokáže přitahovat investice a rozvíjet finančně technologický sektor“, říká James Wise, poradce ve společnosti Balderton, která se zabývá rizikovým investováním a disponuje kapitálem ve výši 2.3 miliardy dolarů. Wise podotýká: „více jak polovina zakladatelů startupů, kteří získali v Londýně financování za rok 2015, pochází z ciziny“.
Už jen výhled brexitu poškozuje jednu zásadní přednost Londýna – schopnost přitáhnout kvalifikovanou pracovní sílu. Jen pro informaci, platy v Londýně jsou o 27 procent vyšší než v Berlíně a o 18 procent vyšší než v Paříži. Avšak právě tato výhoda zažívá erozi kvůli devalvaci libry.
Svoboda druhá: Volný pohyb osob
Strach z Brexitu může nastartovat proces odlivu zahraničních talentů nejen z high-tech průmyslu, ale i z univerzit, které jsou od 80. let nedílnou součástí úspěchu města. „Mezinárodní povědomí je nerozlučně spjaté s naší institucí a opačně to platí pro Evropu“, říká Michael Arthur, proděkan University College London, které připadá snové 7. místo v žebříčcích mezinárodního hodnocení vysokých škol.
Michael Arthur strávil dlouhou dobu přesvědčováním svých kolegů, mezi kterými je 20 procent občanů EU, že jim nehrozí propuštění z práce nebo omezení k využívání evropských grantů. „Co se týče finančních záležitostí, zahraniční občané tvoří 42 procent celkového počtu studentů a přinesou rozpočtu školy kolem 200 milionů liber“, dodává Arthur.
Budou Britové platit miliardy eur za přístup na evropský trh?
Podle ředitele londýnského think-tanku Centre for London je univerzitní síť jen jedno ozubené kolečko ve stroji, který na začátku 80. let spustil příchod mobilních služeb s jejich globálním přesahem. Bylo to někdy v této době kdy, harvardský akademik Joseph Nye, přišel s konceptem „měkké síly“ popisující schopnost zemí lidi „propojovat, spíš než donucovat“.
Mezi další akcelerační element londýnského úspěchu patří soubor deregulačních vyhlášek z roku 1986, nazývaných příznačně Big Bang, který umožnil vstup amerických bank do londýnského City. Z jednou tak ospalého finančního sektoru se stal kolos čítající na 250 bankovních společností.
A znovu se houpe, nebo ne?
Po otevření linky Eurostar na trase Paříž-Londýn v roce 1994 následoval strmý nárůst rozpočtů nízkonákladových aerolinek, které postupně propojily Londýn i s malými evropskými městy. V roce 1996 prohlásil Newsweek Maggazine tento trend za ´London rules´ a časopis Vanity Fair oslavoval návrat rozhoupaných 60. let. Není náhodou, že Londýňané se v červenci letošního roku vyslovili pro setrvání v evropském integračním projektu, a to poměrem 60 ku 40 procentům.
„Je to poměrně často citovanou informací, jak Londýn znovunabyl dva miliony ztracených obyvatel z let 1939-1981, a to primárně kvůli imigraci“, uvádí emeritní profesor Ian Gordon z London School of Economics. I přes obdivuhodný nárůst narozených Londýňanů v době baby-boomu z 60. let, to byla především zvýšená natalita přistěhovalců.
Většina Britů, kteří se vyslovili pro Brexit tak vlastně hlasovali proti Londýnu – ale ne jako proti místu – ale jako systému výdobytků a hodnot, který zosobňuje. Londýňané bez vysokoškolského vzdělání, neschopní soutěže o dobře placené zaměstnání a dostupné bydlení tak zůstali pozadu a za viníky jejich situace považují nově příchozí. Je to možná pohrdavý tón momentálního společenského naladění, které definuje současnou Británii a potažmo i Londýn.
Zdá se, že osudová přitažlivost Londýna má i své stinné stránky a bude vždy nanejvýš zajímavé pozorovat novou redefinici charakteru a aktivit v této metropoli, navzdory současnému politickému směřování Spojeného království.
