Globální ekonomický výhled (GEV) přináší každý měsíc komentovaný přehled předpovědí týkající se ekonomického vývoje od mezinárodních institucí, vybraných centrálních bank a agentury Consensus Economics. Hodnotit výhledy pro rok 2020 má svá specifika, neboť celý svět postihla pandemie koronaviru. Kdo na počátku pandemie odhadnul vývoj nejlépe? A jak se změnilo vnímání růstu světových ekonomik očima vybraných institucí během posledních 10 let? O tom se mimo jiné dočtete v tomto článku.
Jak se podařil odhadnout vývoj v koronavirovém roce?
Každý rok provádíme vyhodnocení přesnosti předpovědí, které vám prostřednictvím GEVu přinášíme. Hodnocení pohledem do zpětného zrcátka zjišťuje, která námi sledovaná instituce se ve svých výhledech a odhadech nejvíce přiblížila pozorované skutečnosti. Každoročně vyhodnocujeme předpovědi klíčových makroindikátorů nejen z reálné ekonomiky, ale také z finančních a komoditních trhů. Zaměřujeme se na HDP, CPI, úrokové sazby, ceny ropy, a měnové kurzy vůči dolaru. V rámci GEVu přinášíme předpovědi pro různé země, v rámci jejich vyhodnocení se však obvykle zaměřujeme pouze na eurozónu, USA, Velkou Británii, Japonsko, Čínu a Rusko. V této tradici budeme pokračovat i v tomto článku.
Loňský rok byl netradiční z důvodu nečekaného rozšíření pandemie koronaviru, který způsobuje nemoc COVID-19 a jehož rozšíření z Číny mělo drtivý dopad na všechny ekonomiky světa. Graf 1 názorně ukazuje, jak nečekaný byl ještě v prvních měsících loňského roku nástup pandemie. První odhady ekonomického vývoje byly veskrze optimistické, následně se však očekávání vlivem rychlého rozšíření nákazy prudce zhoršila. Přesnost předpovědí se pak v čase sice postupně zvyšovala, ale jak je z Grafu 1 patrné, ani v prosinci 2020 nebyly odhady vývoje velmi přesné a pro všechny země byly pesimističtější ve srovnání s následnou skutečností. Svůj vliv na pozitivnější celkový výsledek, který zřejmě analytici přispívající do CF podcenili, pak bezesporu měla výrazná proticyklická reakce nejen měnové, ale především fiskální politiky (viz GEV 04/2020)[1]. Jedinou zemí, která si zachovala pozitivní růst ekonomiky v roce 2020, pak byla Čína.
Během loňského roku některé instituce rovněž ve svých odhadech počítaly ne s jedním, ale s vícero scénáři. Proto klasické hodnocení předpovědí jako jej děláme každoročně, letos mírně upravíme. Podíváme se na to, jak námi sledované instituce byly na začátku pandemie pesimistické či optimistické ohledně jejího průběhu. Jako celosvětový počátek pandemie bereme březen 2020, kdy se koronavirus rozšířil do celého světa. Současně bylo zřejmé dle zkušeností z Číny, která byla zasažena jako první, že se jedná o závažné onemocnění. Vlády všech zemí, kde se nákaza koronavirem objevila, zaváděly do té doby nepředstavitelné uzavírky ekonomik, jejichž vlivem došlo k razantnímu poklesu hospodářství.
Původní optimismus postupně opadl s tím, jak se délka uzavírek prodlužovala. Jak jsme již popsali na Grafu 1, byly první odhady dopadu epidemie veskrze „pozitivní“ a nabízela se analogie s průběhem globální finanční krize 2008-09. Protože však v loňském roce měla krize jinou příčinu, měla také jiný průběh a rozdílný dopad do makroekonomických ukazatelů. Graf 2 nabízí srovnání výhledů na počátku krize od různých institucí. Přímé srovnání je obtížné, neboť pravidelnost výhledů mezinárodních institucí je různá a např. OECD ve svém březnovém výhledu dopady pandemie ještě neměla zapracované. Nabízí se rovněž zařadit do srovnání výhledy centrálních bank, nicméně např. americký Fed svůj jarní výhled (tedy pro nás ten nejzajímavější) vynechal. Vhodnější je tak porovnání výhledů od CF a IMF, které jsou z poloviny dubna 2020. IMF byl ve všech případech mnohem konzervativnější (pesimističtější) než CF a kromě situace ve Spojeném království (kde se ještě promítl dopad brexitu), odhadoval růsty nižší, než tomu nakonec bylo. Pokud bychom porovnávali přesnost odhadu, pak je na tom CF podobně jako IMF a obě tyto instituce se ve svém prvotním odhadu dopadu pandemie zmýlili méně než OECD, která nicméně připravila svůj výhled o čtvrtletí později. Je dobré na tomto místě připomenout, že ve svém výhledu z června 2020 IMF své výhledy růstu dále prohloubil (pandemie se v tu dobu v některých státech dostávala pod kontrolu, v rozvojových zemích se však začínala stále rychleji šířit). Podobně na tom byly i jiné instituce a Graf 1 je opět připomínkou toho, že během druhého čtvrtletí roku 2020 se výhledy růstu HDP propadaly a následně začaly růst s tím, jak se ekonomiky začaly nové situaci přizpůsobovat a v letním období docházelo zejména v Evropě k částečnému rozvolňování omezujících opatření.
Výhledy očekávaly zpomalení spotřebitelské inflace. Mezi hlavní důvody patřil propad globální poptávky způsobený zastavením ekonomik a obava o budoucnost. Graf 3 zachycuje vývoj vnímání dopadů koronakrize na index spotřebitelských cen. Ve vyspělých ekonomikách se očekávalo zpomalení jejich růstu, zatímco v Číně a Rusku pak naopak jeho zrychlení. Sledované rozvinuté země skončily v minulém roce s inflací pod 2% ideálem (EA 0,3 %, US 1,2 %, UK 0,8 %, JP 0 %). Inflační cíl ruské centrální banky ve výši 4 % také dosažen nebyl (RU 3,3 %), podobně i plán čínské vlády na inflaci kolem 3% (2,5 %). Charakteristická revize výhledů inflace z počátku roku směrem dolů vlivem pandemie byla společná pro všechny mezinárodní instituce. Nikdo během roku 2020 nepředpokládal proinflační dopady koronavirové pandemie.
Utlumený růst cen v roce 2020 byl vystřídán silným proinflačním působením v roce 2021, jak blíže popisují např. Polák a Novotný (2020). V letošním roce 2021 se však naplno projevily dopady koronavirové krize a efekty vládních stimulů a uvolněné měnové politiky. Výhledy spotřebitelské inflace pro rok 2021 jsou tak na vyšších úrovních a od počátku roku se stále zvyšují. Výhledy jsou v tomto směru konzistentní s rostoucími inflačními očekáváními z finančních trhů. Svůj podíl na vyšší inflaci mají především ceny energií, které v minulém roce výrazně poklesly a jejich návrat na předkovidové úrovně společně s efektem nízké základny zvedá CPI vzhůru. Vedle toho se v ekonomikách naplno projevují trhliny v dodavatelských řetězcích způsobené výpadky produkce v minulém roce.
Výhledy spotřebitelské inflace jsou tradičně méně volatilní než výhledy HDP, paradoxně však bývají méně přesné[2]. Graf 4 ukazuje, jak pro námi vybrané ekonomiky odhadovaly vývoj inflace mezinárodní instituce na počátku krize. Nejpřesněji se vývoj podařilo předvídat IMF, hůře na tom bylo OECD i přesto, že svoji prognózu připravilo až na konci druhého čtvrtletí. Podobně tedy jako u HDP neplatí, že pozdější odhad musí být nutně přesnější.
Výhledy pro delší období vykazují podobné trendy
V letošním srovnání jsme se podívali také na to, jak se vyvíjí výhledy mezinárodních institucí pro vzdálenější horizont, než jeden rok. Tradičně je pro nás v GEVu zajímavý výhled pro současný a následující rok. Prognózu na dva roky dopředu poskytuje většina mezinárodních institucí, některé pravidelně přidávají i výhled na tři roky a více. Graf 5 zachycuje výhled růstu HDP v eurozóně pro příští rok od mezinárodních institucí (tedy např. v roce 2021 se jedná o očekávaný růst v roce 2022). Srovnáváme výhledy dostupné pro CF z ledna s prvními dostupnými výhledy od ostatních institucí[3]. Výhled pro následující rok je v případě HDP eurozóny téměř identický bez ohledu na instituci. Důvodem by mohla být důležitost a především velká sledovanost této ekonomiky, podobný argument však neplatí pro výhledy USA, které sice vykazují podobný trend, volatilita je však mnohem vyšší. Graf 6 zachycuje vývoj očekávaného růstu spotřebitelských cen opět pro příští rok. Z grafu je patrné, že volatilita výhledů výrazně poklesla a obecně mají výhledy společný trend (všechny jdou nahoru nebo dolů).
Ještě přínosnější obrázek lze získat z dlouhodobých výhledů mezinárodních institucí. Výhledy pro delší období poskytuje pravidelně MMF a to vždy ve své podzimní zprávě. V té se můžeme dozvědět o výhledech na celých 5 let dopředu. Již pro 2 letý horizont lze očekávat návrat ekonomiky na svůj potenciál, v 5letém horizontu by to pak mělo být ještě pravděpodobnější. Současně lze z časové řady takovýchto výhledů pozorovat, zda potenciál dané ekonomiky roste či klesá. Graf 7 shrnuje výhledy HDP pro námi sledované ekonomiky, celý svět a rozvinuté země z dílny MMF za poslední dekádu. Je patrné, že obecně klesá potenciál růstu všech ekonomik. To je do jisté míry logické, neboť konstantní míra růstu by znamenala exponenciální růst ekonomik, což není udržitelné. I tak za posledních více jak 10 let klesl očekávaný růst světové ekonomiky z 4,7 % na 3,5 %. Pro rozvinuté ekonomiky pak z 2,5 % na 1,7 %. To by mohlo částečně rozvířit debatu o nastavení některých prorůstových modelů, které jako udržitelný růst reálného HDP vidí okolo 2 %. Samozřejmě platí vztah mezi mírou rozvinutosti dané ekonomiky a růstovým potenciálem.
Inflační cílování přináší vyšší stabilitu inflace způsobenou zejména ukotveností inflačních očekávání dle inflačního cíle. Je tak celkem logické, že se dlouhodobé výhledy přibližují svými hodnotami inflačním cílům. Dlouhodobé výhledy inflace jsou poměrně stabilní a pro rozvinuté ekonomiky kulminují kolem 2 %. Stabilita cen je hlavním cílem centrálních bank a dlouhodobé výhledy IMF očekávají, že se cenová stabilita bude naplňovat. Výhledy očekávané inflace tak podporují stanovené inflační cíle a nejsou s nimi v rozporu.
Očekávání vyšších úrokových sazeb se nenaplnila
V GEVu jsou výhledy úrokových sazeb sledovány pouze pro eurozónu a pro Spojené státy. Sledované výhledy tříměsíčních úrokových sazeb jsou odvozovány z termínových tržních kontraktů. Naproti tomu výhledy dlouhodobých (desetiletých) výnosů vládních dluhopisů jsou přebírány z CF. Ve vyhodnocení používáme navíc pro srovnání alternativní předpovědi tříměsíčních sazeb, které jsou publikovány v CF. Vzhledem k tomu, že se jedná o důležité veličiny na finančních trzích, dochází k jejich rychlé reakci na šoky.
Očekávání ohledně vývoje krátkodobých úrokových sazeb v jednoletém horizontu byla mírně vyšší ve srovnání se skutečností (Grafy 9 a 10). U tříměsíčních výhledů ovlivňovalo přesnost predikcí především nastavení komunikace centrálních bank. V případě krátkých výhledů eurových sazeb byly totiž předpovědi vedeny aktuálně platným zněním forward guidance ECB, takže jejich očekávání byla pevně ukotvena na stávající úrovni sazeb. Při dosažené dolní hranici úrokových sazeb musela ECB v reakci na pandemii koronaviru přijmout dodatečné nekonvenční nástroje. Mezi ně patřil například Nouzový pandemický program nákupu aktiv (PEPP). Tříměsíční Euribor v loňském roce po krátkém období zvýšené volatility v souvislosti s pandemií koronaviru poklesl pod úroveň -0,5 %, na které od dubna 2020 setrval po zbytek období.
Trajektorie úrokových sazeb ve Spojených státech měla ve sledovaném období sestupný trend, který byl zesílen nástupem pandemie. Rozdíl mezi sazbami v EA a USA je dlouhodobě velký a to zejména díky faktu, že sazby v eurozóně jsou dlouhodobě záporné. Dále je třeba připomenout, že sazby v USA nebyly na počátku roku 2020 na nule, neboť v období mezi krizemi docházelo k jejich normalizaci. Od srpna 2019 započal Fed v souvislosti s horším vývojem ekonomické situace s cyklem snižování úrokových sazeb, které nebylo očekáváno ani v ročním, ani v tříměsíčním horizontu. V dubnu 2019 CF předpokládal v tříměsíčním horizontu krátkodobé úrokové sazby na úrovni 2,4 %. Tržní výhled činil dokonce 2,6 %. Fed pokračoval ve snižování sazeb o standardních 25 bazických bodů ještě v září a říjnu 2019. Nakonec Fed skokově v reakci na negativní dopady neočekávaného šoku v podobě globálního šíření koronaviru v březnu 2020 snížil sazby ve dvou krocích až na nulu. Průměrná chyba předpovědi v ročním horizontu tak byla výrazná. Přesnost tržních výhledů tříměsíčních sazeb se od výhledů CF lišila pouze nepatrně, a to u obou sledovaných ekonomik.
Prognózy výnosů desetiletých vládních dluhopisů v ročním horizontu byly jak pro Spojené státy, tak pro eurozónu v průměru nadhodnocené. Co se týče krátkodobých (tříměsíčních) výhledů, ty byly v průměru nadhodnocené pouze mírně. Podobný průběh odchylek předpovědí pro dlouhodobé výnosy je dán vysokou korelací mezi samotnými sazbami desetiletých vládních dluhopisů Německa a Spojených států.
Vyhodnocení přesnosti předpovědí kurzů amerického dolaru
V průměru byly zejména na tříměsíčním výhledu odchylky sledovaných měnových kurzů zanedbatelné (Přílohy 3 a 4). GEV poskytuje informace o výhledech kurzů vybraných měn vůči americkému dolaru na základě prognóz CF. Pro euro, japonský jen a britskou libru jsou navíc uváděny i forwardové kurzy, které vycházejí z kryté úrokové parity a spíše než výhled tak představují aktuální možnost zajištění budoucího kurzu. Jednoleté výhledy CF pro kurz eura, britské libry a japonského jenu byly v uplynulém roce přesnější než výhledy odvozené z tržních kontraktů. V jednoletém horizontu byl předpokládán silnější dolar vůči sledovaným měnám ve srovnání s následnou skutečností. Výjímkou byl ruský rubl, v případě kterého tomu bylo právě naopak. Výhled CF pro britskou libru a japonský jen se v průměru takřka naplnil.
Napříč všemi měnovými páry byl nejpřesněji predikován jak v tříměsíčním, tak v jednoletém výhledu kurz japonského jenu. Stejně tomu bylo i ve vyhodnocení z loňského a předloňského roku. Naopak nejhůře dopadly prognózy britské libry v tříměsíčním horizontu a prognózy ruského rublu v ročním horizontu (Graf 11).
Vyhodnocení přesnosti předpovědí ceny ropy Brent
Z výhledů cen komodit, které v GEVu přinášíme, patří mezi nejdůležitější cena ropy Brent. Přesnost předpovědí této ceny podle futures kontraktů i podle CF byla v průměru stejná což dokládají i grafy 12 a 13, ze kterých je patrné, že se hodnota předpovědi i její trend liší jen málo. V GEVu jsou pravidelně popisovány oba zdroje výhledů. Zatímco v tříměsíčním horizontu se v průměru výhledy naplnily, tak v jednoletém horizontu oba tyto zdroje skutečnou cenu ropy v průměru nadhodnotily. Je to samozřejmě dáno tím, že v delším horizontu se nepředpokládá taková volatilita. Předpokládaná vyšší cena ropy oproti skutečnosti byla do značné míry dána kolapsem ceny ropy v dubnu 2020, kdy se propadla až k 16 USD/barel. Po pádu ceny ropy na začátku března 2020 se cena ropy rychle zotavila a zhruba od března letošního roku se pohybovala na úrovni z období před vypuknutím pandemie, tzn., pod 70 USD/barel. Bez tohoto šoku daného výrazným poklesem poptávky po propuknutí pandemie koronaviru by nejspíše k tak dramatickému vývoji nedošlo. Zajímavé je však také to, že na jaře 2020 se neočekávalo, že v ročním horizontu se cena ropy dostane na předpandemickou úroveň. Krátkodobý i střednědobý výhled nyní předpokládá, že se cena ropy v ročním horizontu bude přibližně stejná jako nyní.
Závěr
V loňském roce bylo těžší nežli obvykle předpovídat vývoj většiny makroekonomických veličin, které v GEVu sledujeme, s ohledem na pandemii koronaviru. Výhledy před vypuknutím pandemie nemohly s dalším vývojem počítat a došlo tak k velké chybě těchto výhledů. Proto jsme v tomto článku, který pomocí jednoduchých metod vyhodnocuje přesnost předpovědí sledovaných v GEVu za uplynulé roční období, u některých veličin od takového srovnání upustili. Naopak u veličin jako HDP nebo CPI, kde se dala očekávat samozřejmá vyšší volatilita, nás zajímalo, jak dobře byly na počátku pandemie mezinárodní instituce schopny odhadnout další vývoj. Velmi dobře se vedlo IMF a CF, u HDP na tom bylo hůře OECD. Pro pružně reagující veličiny, jsme pracovali s tradičním srovnáním pomocí chyby odhadu.
Přesnost předpovědí jednotlivých institucí, které GEV pokrývá, se rok od roku mění, což je také jedním z důvodů, proč jsou v GEVu sledovány předpovědi více institucí. Zejména to platí pro turbulentní období. K jejich přesnějšímu vyhodnocení by bylo třeba vzít delší časové období. Přesnost předpovědí CF, které představují klíčový vstup do vlastní prognózy ČNB pro českou ekonomiku, je srovnatelná (pro rok 2019 dokonce nejvyšší) s dostupnými alternativními předpovědmi. Výhodou CF je navíc jeho měsíční frekvence zveřejňování a relativně široký rozsah ekonomických proměnných. Přesnost CF zároveň plyne z jeho určujícího charakteru, kdy se vlastně jedná o prostý průměr předpovědí přispívajících soukromých institucí.[4]
Střednědobé výhledy mezinárodních institucí jsou velmi podobné. V tomto článku jsme se vedle koronavirového roku zaměřili také na to, jak se dívají na růst hospodářství a spotřebitelské inflace různé instituce ve střednědobém horizontu 2 let. U takovýchto výhledů je zajímavé, že se mezi institucemi navzájem moc neliší a mají velmi podobný směr (silnější/slabší růst). Platí to nejen pro vývoj ekonomické výkonnosti, ale také inflace.
V dlouhém období dochází ke snižování odhadu růstu HDP. Podíváme-li se na časovou řadu dlouhodobých (horizont 5 let) výhledů z dílny MMF, pak pro růst hospodářství vyplývá, že pro poslední dekády potenciál reálného růstu ekonomik poklesl a pro rozvinuté ekonomiky je méně než 2%. Čína, která západní ekonomiky rychle dohání by však stále mohla růst více než 5% tempem. Výhledy spotřebitelské inflace jsou velmi stabilní a značí důvěru v měnovou politiku a stabilní inflaci poblíž 2 %.
Autory jsou Filip Novotný a Petr Polák. Názory v tomto příspěvku jsou jejich vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky.
Zdroje
Novotný, F. :(2020): Roční vyhodnocení předpovědí obsažených v GEVu, Globální ekonomický výhled 6/2020, Česká národní banka
Novotný, F., & Raková, M.: (2010) Assessment of Consensus Forecasts Accuracy: The Czech National Bank Perspective, WP ČNB 2010/14.
Polák, P., Komárek, L., Netušilová, P., & Polášková, I. (2020): Reakce fiskální politiky na COVID-19 aneb jak z krize rychle ven, Globální ekonomický výhled 05/2020, Česká národní banka
Polák, P., & Novotný, F. (2020): Vývoj spotřebitelských a průmyslových cen v koronavirovém roce 2020, Globální ekonomický výhled 12/2020, Česká národní banka
Klíčová slova
chyba předpovědi, ekonomický výhled, Consensus Forecasts
JEL Klasifikace
E66, E27, C18
[1] O fiskálních opatřeních pojednává např. Polák a kol. (2020).
[2] Viz. Např. Novotný (2020).
[3] Pro ECB a OECD bereme hodnotu z prosince roku T a výhled pro rok T+2. U IMF bereme lednový výhled.
[4] O charakteristikách CF blíže pojednává dřívější článek Adama a Hoška „Jak se měnil konsensus v Consensus Forecasts“ v GEVu 04/2015.
