Do Bílého domu míří Donald Trump. A trhy dnes čeká „brexit na steroidech“. Vítězství republikánského kandidáta je dokonale zaskočilo. V Trumpovi spatřují „neřízenou střelu“: neví, co teď čekat. A nejistota je ještě horší než špatná jistota (z Clintonové trhy také nebyly dvakrát nadšené, ale alespoň jakžtakž věděly, s čím u ní mohou počítat). Nárůst nejistoty nahrává bezpečným útočištím. Roste cena amerických dluhopisů, zlata či bitcoinu, zhodnocuje japonský jen nebo švýcarský frank. Padají akcie, zlevňuje ropa. Mexické peso se propadá na historická minima.
Ale 305 amerických ekonomů se nyní raduje, alespoň částečně. Ve svém nedávném otevřeném dopise kritizovali ekonomická opatření, jimž slibovala vdechnout život Hillary Clintonová, pokud by Trumpa porazila. Prominentní ekonomové, mezi nimiž je třeba i laureát Nobelovy ceny za ekonomii Eugene Fama, v dopise upozorňují, že ještě v roce 2008 – kdy byl prezidentem zvolen Barack Obama – obsadily Spojené státy šestou příčku v žebříčku ekonomicky nejsvobodnějších zemí světa. Zato letos jsou až šestnácté – za Litvou či Spojenými arabskými emiráty. Ekonomové se obávají, že opatření, jež hodlala realizovat Clintonová, by Americe vzala další porci svobody a prosperity. Nyní je jasné, že se tak nestane.
To však neznamená, že se všech 305 signatářů zmíněného dopisu z Trumpova úspěchu raduje jako v pominutí. Minimálně někteří z nich chovají zjevně silné výhrady právě i k jeho ekonomickým plánům. Mario Rizzo, profesor ekonomie z Newyorské univerzity, dokonce podepsal jak dopis kritizující hospodářskopolitické plány Clintonové, tak – společně s delšími 369 ekonomy – obdobný dopis, který pro změnu nenechával nit suchou na ekonomických plánech Trumpových (a který podepsalo osm laureátů Nobelovy ceny za ekonomii).
Trumpovi ekonomičtí kritici často odmítají jeho přesvědčení, že ekonomika může fungovat na „trickle-down“ bázi. Že tedy když se sníží daně, firmy i jednotlivci budou mít více peněz a budou tedy více investovat a zaměstnávat. Odmítají tedy, že redukce daní, včetně redukcí daní bohatých, v konečném důsledku pomáhá i středním vrstvám a chudým, kteří tak spíše získají adekvátní zaměstnání.
#Trump vypálil #Hillary rybník. Stejně tak i investorům – optimistům https://t.co/7uiVxfHNa1 @roklen24 #stocks #bonds #gold #USD #JPY #EUR pic.twitter.com/UtIOf8pY9a
— Roklen24.cz (@roklen24) 9. listopadu 2016
Zajímavé ale je, že na obdobný „trickle-down“ mechanismus v praxi sází třeba americká centrální banka, a to už řadu let (tu přitom ti samí ekonomové příliš nekritizují, leckdy ji naopak v její snaze podporují). Její nekonvenční měnověpolitická opatření, zejména tři vlny kvantitativního uvolňování, jež realizovala v letech 2008 až 2014, zapříčiňují nafukování cen akcií a bohatnutí lidí s kapitálovými příjmy, například ve formě dividend. Centrální banka věří, že když tito lidé – začasté už majetní (chudí akcie nevlastní) – budou ještě majetnější, budou více investovat a zaměstnávat. A že tedy díky jejich zbohatnutí zbohatnou – v duchu „trickle-down“ mechanismu – i střední vrstvy a chudí.
Bohužel, sázka na „trickle-down“ v podání amerických centrálních bankéřů příliš nefungovala. Naopak, podpořila rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, čímž výrazně pomohla Trumpovi do Bílého domu. Bohatí sice zbohatli, ale s penězi spekulují ve finanční sféře, a příliš neinvestují, ani nezaměstnávají ve sféře reálné. Politika centrální banky tedy přispívá k polarizaci americké společnosti. Zároveň hloubí propast mezi sférou finanční a sférou reálnou.
Nepřekvapuje tak příliš, že finanční sféra – tedy konkrétně finanční trhy –, jež si je se sférou reálnou stále cizejší, neodhadla náladu v reálné ekonomice, mezi obyčejnými lidmi. Něco podobného ostatně nastalo už v případě brexitu. I tehdy finanční trhy počítaly s tím, že Británie zůstane i po červnovém referendu v Evropské unii. Jenže obyčejní Britové je zpražili. Vzdalování a odcizování se finanční a reálné sféry, podnícené manipulacemi centrálních bank, se zkrátka promítá i do vzdalování názorů a nálad „elit“ a „obyčejných lidí“. Brexit byl prvním zásadním varováním stran tohoto trendu, Trump je jeho potvrzením.
#Google má jasno. Ve vyhledávání vyhrál #Trump – Roklen24.cz https://t.co/4sZm6VUVaP @roklen24 #ElectionDay #USADecides pic.twitter.com/mamE1GzHf8
— Roklen24.cz (@roklen24) 8. listopadu 2016
Proto Trumpovo zvolení prezidentem bude mít na trhy bezprostředně zřejmě silnější negativní dopad než brexit. Proto to bude „brexit na steroidech“. Vzpomeňme ovšem, že bezprostřední dopad brexitu nakonec nebyl tak dramatický, jak se mnozí experti před referendem obávali.
Panické akciové výprodeje, které podle všeho v reakci na výsledek amerických voleb celosvětově nastanou, může zarazit jediná osoba: Trump. Musí co nejrychleji předložit smysluplný a kredibilní plán svých zamýšlených reforem. Rozptýlit alespoň částečně tíživou nejistotu, která nyní trhy tolik děsí. Pokud se mu to nepodaří, bude začátkem příštího roku přebírat žezlo po Baracku Obamovi s akutní hrozbou americké recese na triku. A citelného zpomalení globálního hospodářského růstu k tomu.
Toto zpomalení by pochopitelně zasáhlo i evropské ekonomiky, včetně té naší. Trumpovo vítězství ale dopadne na českou ekonomiku i jinak. Razantně zvyšuje pravděpodobnost, že americká centrální banka letos už nezvýší své úrokové sazby (což je paradoxní, neboť Trump ji za politiku nízkých sazeb kritizuje). Tím pádem by déle a ještě výrazněji mohla svoji měnovou politiku nekonvenčně uvolňovat – aplikací programu odkupu aktiv – i Evropská centrální banka, zejména pokud se Trumpovi nepodaří předložit kredibilní plán svých reforem. Odtud je už jen krůček k tomu, aby svůj intervenční režim protáhla, v krajním případě dokonce prohloubila i Česká národní banka (ČNB). Trumpovo vítězství tedy zvyšuje pravděpodobnost ukončení intervenčního režimu ČNB až za horizontem roku 2017.
Českou republiku zasáhne také ukončení vyjednávání ohledně Transatlantické obchodní a investiční úmluvy (TTIP) mezi EU a USA, které je s Trumpem v Bílém domě jisté. Naše ekonomika by z úmluvy profitovala, byť spíše jen v řádu nižších desetin procenta ročního růstu hrubého domácího produktu. Význam by pro nás TTIP ale měla i z hlediska geopolitického či bezpečnostního, což už je ale jiný příběh.
S Trumpem dnes zvítězila nejistota. Jistotu s Clintonovou tedy Američané ve většině nahlíží jako opravdu špatnou, když ji směnili právě za nejistotu s Trumpem. Ten na svůj skutečný triumf ale teprve čeká: nastane tehdy, pokud se mu nejistotu, jež s ním přichází, podaří rychle rozptýlit. Bude to mít těžké.
