Je tomu přesně pět let, co americkou Wall Street zachvátila půlhodinová panika. Během ní se index Dow Jones Industrial Average propadl o více jak tisíc bodů, aby se však po chvíli vrátil na původní úroveň. Událost vešla do historie pod názvem „Flash crash“. V nedávné době byl z této „partyzánské“ akce obviněn londýnský trader s futures kontrakty Navinder Singht Sarao využívající automatický obchodní program.
Po této události vyvstala jak mezi obchodníky, tak především v řadách amerických regulátorů otázka, zda se obdobná věc může stát znovu. Odpověď byla jasná, může, a proto je potřeba jednat. Z toho důvodu přijaly regulační úřady několik opatření, jež mají zmírnit dopady případného Flasch crashe vol.2.
6.května 2010 se ceny některých akcií propadly v podstatě na nesmyslné úrovně. Cenné papíry společnosti Accenture spadly ze 40 dolarů až na 0,01 dolarů, stejně tak v případě Boston Beer, kde propad začal na 60 dolarech a skončil na stejné úrovni jako v případě předešlé firmy. Tyto kotace však nikdy nebyly myšleny vážně, nýbrž sloužily pouze jako symbolické ukazatele pro market makery. Z toho důvody bylo prvním krokem omezujícím dopady bleskového krachu nastavení 8% limitu pro bid a ask ceny vzhledem tzv. National Best Bid and Offer, což je ukazatel nejlepší, tedy nejnižší, ask ceny a nejlepší, tedy nejvyšší, bid ceny při nákupu akcií.
Stejně tak byly zavedeny burzovní „brzdy“, jež mají zamezit přílišným cenovým výkyvům. Toto opatření sice fungovalo i v roce 2010, avšak jednotlivé burzy se v případě individuálních akcií značně lišily. Proto byly tyto odlišnosti odstraněny a namísto nich byly zavedeny konzistentní limity (tzv. limit up/limit down) pro jednotlivé tituly platící napříč všemi americkými burzami.
Aplikovány byla i nová pravidla, jež mají zamezit technologickým a softwarovým chybám, které se týkají především obchodníků využívajících algoritmického obchodování. Prvním z nich je zavedení přístupových pravidel k trhu, jež vyžadují po obchodnících neustálý monitoring toků všech klientských příkazů. Burzy taktéž začaly používat tzv. „kill switch“, neboli výzvu, která okamžitě upozorní všechny brokery na neobvyklou aktivitu na trhu.
Minulý rok odhlasovala Komise pro cenné papíry zavedení Systému regulace národního trhu (Regulation National Market System). Ten, vyjma dalších pravidel, zavedl požadavek pro všechny účastníky trhu ohledně vytvoření jednotného systému pravidel testování softwaru, který má co nejvíce omezit veškeré možné závady v procesu zadávání objednávek a samotného vypořádání. Obdobně je kladen důraz i na vytvoření záložních systémů, které by se v případě jakýchkoli problémů automaticky spustily při narušení obchodování.
A není to málo?
Bob Pisani, komentátor serveru CNBC, je přesvědčen, že ani všechna tato opatření nejsou dostatečná. Z jeho pohledu byl jedním z hlavních problému samotného odhalení toho, co se během flash crashe stalo, nekompletní záznam všech obchodů. Tento nedostatek se však v rámci tzv. Pravidla 613 má změnit. Navrhovaná regulace má umožnit Komisi pro cenné papíry a Regulačnímu úřadu finančního průmyslu kontrolovat veškeré dealy. Vadou na kráse tohoto opatření je však složitost a nákladnost, která zdržuje jeho celoplošné zavedení.
V řadách regulátorů se ozývají i hlasy navrhující celkovou změnu tržní struktury. Někteří jsou přesvědčeni, že současná podoba je až příliš členěná. Americký trh je totiž tvořen celkem 11 burzami a více než 40 dark pooly.
Jedním z dlouholetých kritiků tohoto uspořádání je komisař z Komise pro cenné papíry, Dan Gallagher. Jeho argumenty se týkají především fungování samotného Systému regulace národního trhu a jeho jádrového pravidla obchodování napříč trhy, které vyžaduje vypořádání všech obchodů vždy za tu nejlepší cenu. Gallagher je přesvědčen, že norma zvýšila celkovou složitost systému, a tak podpořila i pravděpodobnost technologických selhání.
Sapin s tímto tvrzením souhlasí. Objednávky jsou totiž vždy směrovány do desítek různých obchodních míst, která se silně liší v uplatňovaných pobídkách a dalších slevách. To se ve výsledku projevuje v rychlém růstu různých typů objednávek, čímž se zvyšuje i složitost celého procesu. Možné řešení by dle Sapina bylo omezení rozesílání všech objednávek do všech trhů. Především by měly být vynechány ty, jejichž podíl není nijak významný.
Jiní kritici se pak zaměřují na algoritmické obchodování a požadují, aby byl vliv traderů, využívajících tzv. high frequency trading, silně omezen. Objevily se například i návrhy na zavedení daně na přehnané nabídky a poptávky při nesmyslných bid a ask cenách, u kterých je patrné, že budou nakonec zrušeny. V podstatě se jedná o falešné objednávky, jejichž cílem je manipulace ceny.
I přes všemožné další návrhy zůstává faktem, že jak Bílý dům, tak i Komise pro cenné papíry se v oblasti revizí stávajících pravidel pohybují velice pomalu a opatrně. Dle Sapina je jasné, že důvěra v americký obchodní systém slábne. Regulátoři však neustále žijí v obavách, že zavedení velkých změn by vyvolalo vlnu nepředvídatelných a nežádoucích následků.
Trader, který zbořil Wall Street. Flash crash a Sarao před soudem
