Riziko stagflace je v českém a případně evropském prostředí vyšší než před válkou na Ukrajině. Ruská invaze na Ukrajinu uštědřila tvrdou ránu světové ekonomice, která se ještě plně nevzpamatovala z dlouhých měsíců pandemie a lockdownů. Trhy vlivem konfliktu polila nejistota. Ta se nejviditelněji projevuje na trhu s energetickými komoditami, kde lze pozorovat skokové růsty cen. Vlna nejistot se ovlivňuje i na další trhy, a to včetně těch, které vyšší cena energií tolik netrápí.
Omezení světové nabídky v posledních letech vedlo k vytvoření nedostatků na řadě trzích, a tedy i k růstu cen. Vyšší ceny, a především tempo jejich růstu, jsou patrné jak v českém, tak evropském prostředí. V prostředí silné domácí poptávky a stabilního ekonomického růstu lze inflaci okolo 10 % za předpokladu rozumné měnové a fiskální politiky po dobu několika měsíců unést.
Válka na Ukrajině živí nabídkové inflační tlaky a zároveň tvrdě dopadá na světovou ekonomiku. Prohlubuje totiž problémy s kapacitou na straně nabídky nejen u energetických komodit. Obava ze zpomalení ekonomik je na místě. Nejistota způsobená konfliktem a jeho přímý dopad na růst cen a pokles reálných mezd může vést k ochlazení poptávky a ke zpomalení ekonomiky.
Ve stínu těchto událostí roste riziko případné stagflace, kdy vysokou inflaci doplňuje slabý nebo žádný růst ekonomiky. Jde o důsledek řady nečekaných negativních ekonomických šoků z posledních let. Pokud na stagflaci v ČR vůbec dojde, tak je dost dobře možné, že bude trvat pouze několik měsíců. Krátkodobá stagflace by nemusel být zásadní problém. Česká ekonomika stále vykazuje vedle velmi dobré situace na trhu práce také velmi silnou poptávku. Období stagflace trvající pár měsíců by tak na české domácnosti nemělo mít výrazný vliv.
Krátkodobou stagflaci zažívala řada ekonomik v roce 2008 v reakci na růst cen ropy a zpomalení ekonomiky. Podstatně horší jsou dlouhotrvající stagflace. Boj s vysokým růstem cen v kombinaci se zpomalující ekonomikou je komplikovaný. Jednotlivé nástroje a způsoby boje proti jednotlivým „složkám“ stagflace jsou protichůdné. Kontrola inflace vyššími úrokovými sazbami dále zpomaluje ekonomiku a fiskální expanze stimulující hospodářský růst zase vytváří proinflační prostředí.
Nejlepší by proto bylo se delšímu takovému období úplně vyhnout skrze utažení měnové politiky, které by vedlo ke zpomalení inflace. ČNB má na jedné straně výhodu přechozího utahování, a nemusí být proto v současné době ve svých rozhodnutích radikální. Na druhé straně stojí hrozba výrazného a dlouhodobého růstu cen energetických komodit, kdy by krocení inflace ze strany ČNB bylo problematické. Povinností vlády je pak předejít nejhorším scénářům a zabránit rozšíření krátkodobých ekonomických problémů do problémů dlouhodobé ztráty konkurenceschopnosti a problémů společenských. Kroky tak musí směřovat k podpoře nejvíce zranitelných domácností a sektorů ekonomik, aby jim pomohly překlenout finančně náročné období.
Text byl původně napsán pro Právo.
Zdroj: ČSÚ, ČNB, Bloomberg, Reuters
