Dopoledne zveřejněný index cen výrobců za eurozónu (výsledek výrazně nad očekávání) euru pomáhá na silnější úrovně. Hlavní měnový pár se pohybuje pod hranicí 1,1350 EURUSD. Koruna se posunula do okolí 25,40 EURCZK. Zlotý pokračuje v prudkém posilování a na páru s eurem se posunul pod 4,60 EURPLN.

Paradox produktivity: Co stojí za její stagnací?

„Věk počítačů vidíte všude, jenom ne ve statistikách produktivity,“ prohlásil nositel Nobelovy ceny za ekonomii a jeden z otců moderní makroekonomie Robert Solow. Ten už na konci 90. let 20. století odhalil rozpor mezi mírou investic do IT a hodnotami vstupů v hospodářství a výstupů v ekonomice. Počítače se rozšířily takřka do všech odvětví, avšak co se týče produktivity, nepřinesly téměř žádné výsledky.

Nad tímto tzv. Solowovým počítačovým paradoxem produktivity se ve svém článku zamýšlí Adair Turner, předseda Institutu pro nové ekonomické myšlení (Institute for New Economic Thinking). Jak ukazuje následující graf, růst produktivity klesá ve vyspělém světě už po několik desetiletí, v posledních letech jde pak téměř o stagnaci.

 

Podmínky pro podnikání se v ČR zlepšují. Problémem je produktivita práce

K vysvětlení paradoxu produktivity se váže mnoho hypotéz. Jednou z nich je například to, že počítače samy o sobě produktivitu nedokáží zvýšit, jelikož potřebují ještě čas vzácného lidského faktoru. Z toho vyplývá, že produktivita v sektoru informačních technologií je podmíněná produktivitou znalostí; bez zlepšení produktivity práce založené na znalostech nemá počítačová produktivita žádný reálný efekt. Někteří ekonomové zase vidí důvod stagnujícího růstu produktivity v nízkých investicích podniků, ve špatné kvalifikaci, zastaralé infrastruktuře či v nadměrné regulaci brzdící potenciální růst. Vysvětlení však může ležet ještě hlouběji, podotýká Turner. 

Náš standardní mentální model růstu produktivity odráží přechod od zemědělství k průmyslu. Začněme se 100 zemědělci produkujícími 100 kusů potravin: technologický pokrok umožní, že 50 lidí stačí k výrobě stejného množství, dalších 50 se tak může přesunout do továren vyrábět pračky nebo auta nebo cokoliv jiného. Celková produktivita se tak zdvojnásobí a může zdvojnásobit znovu, protože i v zemědělství i ve zpracovatelském průmyslu bude díky technologickému pokroku stačit stále méně pracovníků.

Greenspan: Vítězství populismu? Víníkem produktivita

Ale je možný i jiný vývoj. Předpokládejme, že více produktivní farmáři nemají touhu po pračkách ani po autech, ale místo toho zaměstnají 50 přebytečných pracovníků, buď jako nízko placené domácí služebnictvo, anebo vysoko placené umělce. Tím pádem 50 přebytečných pracovníků nyní poskytuje služby, které jsou obtížně automatizovatelné. Jak již v roce 1966 uvedl William Baumol, profesor na Princeton University, celkový růst produktivity bude pomalu klesat k nule, i když její růst v zemědělství nemusí nikdy zpomalit. Jak Baumol dále poznamenal, stejně to platí i v případě, že se zaměstnanci přesouvají do veřejného sektoru, kde je růst produktivity rovněž obtížný. Týká se to však řady nízko placených zaměstnání, jako jsou například málo kvalifikované pozice ve zdravotnictví či sociálních službách.

Významný je však také vliv tzv. „aktivit s nulovým součtem“. Ty samy o sobě nic hodnotného nevytvářejí, nepodílejí se tedy na zvětšování onoho pověstného koláče, ale ovlivňují, jaké jeho díly si jednotlivé subjekty utrhnou. Sem Turner zahrnuje jak reklamu a marketing, tak právní služby a služby policie a dalších veřejných orgánů, ale i finanční služby, jejichž význam v současné globální ekonomice dynamicky roste.

Jak přerostlý finanční sektor likviduje ekonomický růst

Zdá se tedy, že klesající tempo růstu produktivity práce je výsledkem součinnosti mnoha faktorů. Ačkoliv svou roli může hrát nevyhovující podnikatelské prostředí, které firmy dostatečně nemotivuje k investicím a inovacím a naopak je zatěžuje byrokracií, jak se domnívají někteří ekonomové, Turner upozornil na dvě záležitosti, které činí vývoj směrem ke stagnaci produktivity nevyhnutelným. Ve struktuře ekonomiky vždy budou nějaká odvětví, kde produktivita díky technologiím nemůže nijak závratně růst, jelikož je zde potřeba především práce lidských rukou, kterou technologie nemohou nijak zvlášť urychlit. Druhým důvodem je to, že ve vyspělých ekonomikách stále narůstá podíl odvětví, která sama o sobě nic nevytvářejí, avšak považují se za důležitá proto, že koordinují, jak bude vytvořený produkt distribuován.

Newsletter