Čerstvě zveřejněná studie skupiny výzkumníků Tax Justice Network poukazuje na Švýcarsko jako na hlavní světové centrum bankovního tajemství. Pro některé možná překvapivě autoři zařadili na druhé místo Spojené státy americké. Na studii podíleli i čeští ekonomové z Karlovy Univerzity.
Index finančního tajemství, publikovaný každé dva roky, se skládá ze dvou částí – skóre finančního tajemství a důležitosti na globálním trhu s finančními službami. Skóre finančního tajemství tvoří 20 indikátorů zaměřujících se na různé aspekty právního řádu – některé země umožňují například utajit skutečného vlastníka bankovního účtu či firmy. Druhou částí indexu je podíl jednotlivých zemí na celkové hodnotě finančních služeb poskytovaných zahraničním právnickým a fyzickým osobám. Konečný Index finančního tajemství pak vznikne kombinací těchto dvou částí. „Pokud některá země sice umožňuje dokonalé utajení některých aktivit, ale těchto aktivit se děje jen velmi málo, pro světovou ekonomiku to nepředstavuje velký problém. Naopak i průměrné skóre finančního tajemství může potenciálně znamenat velké nebezpečí, pokud jsou tyto nástroje hojně využívány,“ vysvětluje jeden ze spoluautorů studie Miroslav Palanský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Ve zdravém těle zdravý duch. I za státní peníze?
V neprospěch zemí jako je Švýcarsko nebo Spojené státy americké mluví jejich vysoký podíl na světových offshore finančních aktivitách v kombinaci s relativně vysokým skóre finančního tajemství. Dalšími hlavními centry bankovního tajemství jsou podle žebříčku Kajmanské ostrovy, Hong Kong, Singapur či Lucembursko. Žebříček poukazuje i na to, že některé země, které jsou tradičně spojované s problémem daňových rájů, jako například Curacao, Monaco nebo Brunei, nehrají v celkovém fungování tak zásadní roli jako některé bohaté státy.
Česká republika se umístila na 70. příčce žebříčku čítajícího celkem 112 zemí. Skóre finančního tajemství České republiky s hodnotou 52,9 patří mezi ta nejnižší na světě, v některých indikátorech přesto zaostáváme. „Nejhorší možné ohodnocení jsme dostali například v indikátoru 6, který se týká zveřejňování koncových vlastníků firem. České úřady sice od nového roku spustili registr koncových vlastníků firem, ten je ale na rozdíl třeba od Slovenska neveřejný. V Evropském parlamentu se nyní jedná o směrnici, která by zavázala všechny členské státy k plnému zveřejnění takového rejstříku,“ doplňuje Palanský.
Evropská unie se snaží bojovat proti daňovým rájům zveřejňováním černých listin zemí, jejichž úřady s těmi evropskými nespolupracují. Poslední verzi černé listiny Evropská komise zveřejnila v prosinci loňského roku a uvedla na ní 17 zemí. Z prvních deseti zemí Indexu finančního tajemství je však na listině pouze jedna – Spojené arabské emiráty. „Evropská komise při tvorbě černé listiny stanovila i některá neobjektivní a politická kritéria. Do zveřejněného seznamu se tak nedostaly některé prominentní daňové ráje, jako například Bermudské ostrovy či ostrov Jersey, a žádný z členských států Evropské unie,“ uvádí Petr Janský, druhý z českých ekonomů, který se na tvorbě Indexu finančního tajemství podílí již od jeho vzniku v roce 2009.
Roklen indikátor: Ekonomika balancuje na vrcholu hospodářského cyklu
Odhady, o kolik peněz vlády přicházejí v důsledku daňových úniků, se různí, i tak se ale pohybují v řádech stovek miliard dolarů ročně. Obrovské negativní dopady na veřejné rozpočty jsou závažným problémem hned v několika ohledech, především v tom, že podporují nerovnoměrné rozdělení bohatství ve společnosti. Jinými slovy, pouze ti úplně nejbohatší si mohou dovolit náročnými mechanismy obcházet povinnost platit daně, zatímco ostatní daňovým povinnostem čelit musí. V tomto kontextu zpráva upozorňuje především na finanční situaci v Africe, kde je majetek téměř výhradně v rukou bohaté elity.
Studie zároveň přináší i pozitivní zprávu. Pod tlakem finanční krize, většího zájmu médií o problematiku daňových rájů a kvůli rostoucímu problému příjmové a majetkové nerovnosti ve společnosti vzniká jednotný automatický systém výměny informací mezi úřady jednotlivých zemí. Je otázka času, jak se systém vyvine, a zda se povede zabránit snaze některých států udržet si výsadní postavení na trhu bankovního tajemství a vydělávat tak na úkor daňových poplatníků jiných států.