Když Česká národní banka v roce 2013 razantně oslabila korunu, schytával to guvernér Singer zprava i zleva. Dokonce i od bulváru. Blíží se ovšem zřejmě doba, kdy guvernéři centrálních bank už nebudou společenskými vyvrheli, ale naopak miláčky. Co si budeme povídat, sympatie či antipatie se často rodí v peněžence každého z nás. A co kdyby se v té peněžence – a v miliónech dalších peněženek našich spoluobčanů – najednou objevilo jen tak, zcela bezpracně, víc peněz?
Přesně to mají ekonomové na mysli, když hovoří o „penězích shazovaných z vrtulníku“. Jejich čas, zdá se, přichází.
V poslední době o nich už s docela vážnou tváří referovala přední světová finanční média.
Někteří renomovaní ekonomové předpovídají, že centrální bankéři „usednou za knipl“ už třeba během pěti let. Nově vytištěné peníze pak poputují na účty řadových občanů převodem přímo z centrální banky. Ano, komerční banky budou obejity. Centrální banka bude doufat, že občané bezpracné peníze utratí, čímž – konečně! – pořádně roztočí spotřebu i celou ekonomiku. A inflaci.
S PanamaPapers je to jako se sexem mezi adolescenty…
Bezpracné peníze jsou vysoce návykové. Oslabují motivaci k práci. Devalvují hodnotu jejích plodů. A nakonec přijde střízlivějící ráno, kdy poprvé už lidé nad hlavami neuslyší opojný zvuk bankéřských vrtulí. Ten den, kdy s úděsem shledají, že peníze lze vydělat už zase jen prací a nijak jinak, může být snadno jen začátkem krize mnohem hlubší, než byla ta před příletem helikoptér.
Těsně před smrtí se prý u umírajícího člověka nakrátko dostavuje jakýsi blažený pocit. Nezbývá než doufat, že blažený pocit z naditější prkenice plné peněz „z vrtulníku“ nebude jen krátkodechou předzvěstí terminální křeče současné podoby globálního finančního systému.
