Na devizových trzích je patrní rizikově averzní nálada projevující se v silnějším dolaru. Ten proti euru testuje hranici 1,1700 EURUSD. Risk-off sentiment oslabuje měny regionu. Koruna se posunula k úrovni 25,40 za euro.

Pět otázek a odpovědí o pádu Řecka

1. Jak hodnotit dohodu o sloučení všech splátek do jedné, která má být vrácena na konci měsíce? Může být konstruktivní ve smyslu, že řecká vláda do té doby skutečně zvládne vyjednat s EU podmínky záchranného balíčku, nebo jde jen o odsouvání bankrotu?

Řekové si návrhem kupují čas. Spoléhají se na to, že Spojené státy ještě zatlačí na Brusel a Berlín, aby zmírnily své požadavky. Pak by byl kompromis možný. Řecko by pak také splatilo sloučené splátky a stále ještě by se – alespoň formálně – nejednalo ani o platební neschopnost, ani o restrukturalizaci dluhu. Sloučení půjček splatných v daném kalendářním měsíci totiž regule mezinárodního měnového fondu umožňují, v polovině osmdesátých let využila daný institut Zambie. Takže se nejedná o zcela bezprecedentní situaci, byť samozřejmě platí, že Řecko je vůbec první ekonomicky vyspělou zemí, která se k takovémuto řešení uchyluje.

2. Zvýšila se tímto výjimečným krokem pravděpodobnost bankrotu?

V nepatrné míře určitě ano. Řekové působí roztěkaně a nejistě, když nejdříve splátku přislíbí, a za pár hodin ji ruší a žádají sloučení splátek. Nepočínají si zrovna dvakrát věrohodně, což registruje nejen věřitelská strana, ale i finanční trhy. Ani jedna z vyjednávajících stran si zjevně nepřeje vyhlášení platební neschopnosti, byť třeba jen částečné. Stále si myslím, že dohoda je nejpravděpodobnějším řešením. Nejdříve musí být vyčerpány všechny možnosti, včetně sloučení půjček, aby pak jedné z vyjednávacích stran mohly – pod již těžko snesitelným tlakem – „konečně“ rupnout nervy. Pak se dočkáme nějaké kompromisní dohody. Není výjimečné, že takovéto zásadní „dealy“ jsou uzavírány doslova za minutu dvanáct.

Řecko: Požadavky věřitelů jsou absurdní. Předčasné volby?

3. Od kterých svých podmínek by EU teoreticky mohla ustoupit a na které by Řecko naopak nejpravděpodobněji mohlo kývnout, aby byla dosažena dohoda?

Věřitelé se podle všeho již smířili s nižším primárním přebytkem řecké ekonomiky. To je však jen jeden příklad. Je obtížné komentovat konkrétní podmínky možného kompromisu, jelikož ani jedna ze stran nezveřejnila konkrétní kontury svých aktuálních návrhů na řešení patové situace. To lze vykládat jako projev silné touhy po dosažení konsensu, neboť negociace v takovém případě nejsou tolik rozmělňovány postojem médií či veřejnosti, a vyjednávací strany se tak mohou na věc plněji koncentrovat.

4. Pokud by eurozóna do té doby Řecku žádné další peníze neposkytla, odkud Řecko může ještě vzít peníze na splacení toho dluhu? Věříte, že je má k dispozici i tak, vzhledem k tomu, že musí ještě platit zhruba 1,5 miliardy eur na mzdách či důchodech?

Centrální aténská kasa už v uplynulých měsících stahovala erární prostředky z krajů a měst celého Řecka, takže evidentně bere z posledního. Opět – je jasné, že peněz už Řecko moc nemá, avšak stále ještě není úplně na nule. Až bude, poznáme to tak, že nejspíše bude uzavřen nějaký kompromis, protože alespoň jedné ze stran odejdou nervy, jak píšu výše. Zatím jsme stále ve fázi, kdy každá ze stran zkouší, co ta druhá vydrží, a zároveň usiluje o to, aby neztratila tvář. Opět, nejde vlastně o nic překvapivého, možná by svým způsobem bylo překvapivější, pokud by se strany rychle dohodly. Čtyři měsíce se možná zdají jako dlouhá doba, ale z hlediska dějin je to „plivnutí v moři“. A teď se opravdu v rámci těch vyjednávání řeší svým způsobem dějinná otázka.

5. Bude mít čekání na 14. červen, kdy mají Řecko s věřiteli opět jednat o sanaci, a následně tedy 30. červen, výraznější vliv na kurz eura?

Drobné výkyvy čekat lze, ale žádný opravdu zásadní pohyb bych neočekával. Případný řecký bankrot, či dokonce odchod z eurozóny, není už problémem ekonomickým, nýbrž politickým, případně geopolitickým. Proto ostatně svůj tlak na dosažení kompromisu stupňují Spojené státy, které si, zdá se, intenzivněji než třeba před rokem uvědomují, jakým nebezpečím by bylo náhle bezprizorní Řecko (podle některých výkladů, odchod z eurozóny je i odchodem z Evropské unie), se svým přístupem ke Středozemnímu moři, jehož geostrategický význam roste ruku v ruce s nepolevujícím napětím na Blízkém východě a související uprchlickou otázkou. Moskva či Peking by Aténám dost možná přispěchaly na pomoc, ovšem pochopitelně nikoli nezištně.

„Konec hry“. Bankrot Řecka přijde v červnu

FT: Řecko na tenkém ledě bankrotu

ECB: Dopad řeckého bankrotu na tamní banky není jasný

Newsletter