Globální podpora ve formě expanzivní měnové politiky pozvolna ustupuje. Investoři by tak měli být s předstihem připraveni na možný pokles finančních trhů ve formě spirály, kdy jeden klesající faktor spouští další a další. Podle sloupkaře Satyajita Dase píšícího pro agenturu Bloomberg existuje v takovém případě hned pět začarovaných kruhů, které se v poklesu navzájem povzbuzují. Jaké to jsou?
Začarovaný kruh kolaterálu
Pokles akcií, dluhopisů, nemovitostí nebo derivátů může vyvolat tzv. margin call, tedy výzvu, aby investoři doplnili hodnotu kapitálu zpět na smluvenou hranici. Tyto šoky a poptávka po doplnění kolaterálu absorbují velké množství peněz z ekonomiky, případně „zlikvidní“ velké množství aktiv. A právě tím mohou ovlivnit i aktiva, která předtím nebyla zasažena žádným šokem. Nejzávažnější problém nastává tehdy, když mají investoři problém s likviditou – to může vyvolat opravdu strmý pád.
…hedgů
Pokles cen aktiv na trzích také způsobuje, že se investoři začínají hedgovat pomocí shortování nebo kupování put opcí, jež používají jako pojistky proti ztrátě. Když je trh volatilní, popřípadě když tradeři nejsou schopni koupit či prodat podkladové aktivum, uchylují se k alternativním dluhopisům, měnám nebo komoditám. Tato situace způsobuje „nákazu“, která se šíří i na ostatní trhy. Pokles způsobí dodatečné prodeje i ze strany bank, které chtějí zahedgeovat svou expozici na prodaných opcích. Jako příklad může sloužit nedávný pokles cen ropy. Ten byl prohlouben prostředníky, kteří chtěli pokrýt put opce zakoupené americkými producenty břidlicové ropy. Cena černé komodity ale dál padala, což banky donutilo prodávat zmíněné podkladové aktivum, aby tak mohly pokrýt prodané put opce. Cena ropy na komoditním trhu se tím pádem dostala pod ještě větší tlak.
…vládního dluhu
Nebezpečí pro finanční trhy spočívá i v úzkém propojení mezi vládou, centrální bankou a komerčními věřiteli. Od roku 2007 se nákupy státních dluhopisů komerčními bankami staly ještě častějším jevem než před poslední finanční krizí. Na tento fenomén navázaly i regulace bankovního sektoru v podobě vyššího požadavku likvidních rezerv. Mezitím kvantitativní uvolňování centrálních bank pobízelo instituce si půjčovat od centrálních bank levně a investovat prostředky do vládních dluhopisů s vyšším výnosem. Banky přitom zacházejí s vládním dluhem jako s podstatně méně rizikovým aktivem nevyžadujícím dodatečné zajištění, což podporuje rentabilitu kapitálu. Nevýhodou však je, když úrokové sazby rostou. Tehdy cena dluhu spadne, a banka tak utrží ztrátu. U některých případů může být dokonce potřeba podpory státu, která by bance zajistila solventnost a možnost normálního fungování. Tímto však vzniká další tlak na státní cenné papíry, a začarovaný kruh je tak kompletní.
Obzvláště palčivý je tento problém v Evropě. Například italské komerční banky drží téměř 400 miliard eur domácího vládního dluhu, což představuje asi deset procent jimi držených aktiv. Nedávné zvýšení výnosů italských vládních dluhopisů – podpořené nad očekáváním vyšším deficitem státního rozpočtu, ale také ukončením kvantitativního uvolňování ze strany ECB či nestabilitou italské politické scény – znásobilo problémy tamních finančních institucí, které už jsou tak dost pod tlakem vinou významného podílu nesplacených půjček.
…komerčního dluhu
Pokud je riziku vystavena jedna z komerčních bank, její problémy se mohou přenést na další instituce, stejně tak i na vládu. Komerční riziko tedy zároveň zvyšuje riziko vlády, které roste, začne-li se spekulovat o státních zásazích.
Jakmile dojde na pokles mezibankovních půjček a jiných typů mezibankovních obchodů, v ekonomice klesne celková likvidita. Finanční systém se dále destabilizuje s tím, jak tradeři uzavírají méně obchodů a „syslí“ kapitál a hotovost. Banky používají při obchodování otevřených pozic aktuální tržní ceny, což působí na další pokles cen, případně vyvolá vlnu již zmiňovaných margin calls. Přísný risk management – ve formě přísnějších úvěrových limitů a požadavků dodatečného kapitálového zabezpečení – dále povzbuzuje začarovaný kruh kolaterálu. Hedgování rizika protistrany následně zhoršuje likviditu. Ve výsledku dochází na prohlubování ztrát a snížení likvidity.
Jak Das uvádí, byla to touha po výnosu a obnova cen bankovních titulů, které přilákaly novou generaci investorů ignorující lekci z krizového roku 2008. Ztráty za stavu krize by mohly banky donutit snížit dividendu. Tím by se snížil příjem investorů, přičemž by mohlo dojít na vlnu výprodejů. Ty by znemožnily bankám navýšit kapitál, což by samotnou krizi ještě prohloubilo. Celý tento proces by tak ještě více podpořil již roztočenou nejen kolaterální a hedgeovou spirálu, ale i tu vládního dluhu.
…reálné ekonomiky
Prozatím byla řeč o finančních trzích, ale celý proces ovlivňuje i reálnou ekonomiku. Omezená úvěrová činnost ze strany bank utahuje úvěrové podmínky a zvyšuje náklady zadlužených podniků a domácností. To může následně vést ke krachům a bankrotům, stejně jako k bleskovým výprodejům aktiv prodávaným ve snaze splatit maturující dluhy či vypořádat jiné závazky. Problémy s cashflow následně snižují spotřebu a investice či zpomalují snižování dluhu, a následně i výkon celé ekonomiky. Objeví se začarovaný kruh ztrát, přísných úvěrových podmínek a ztráty likvidity. Tím se opět zvýší riziko zásahu ze strany státu, což dostane pod tlak státní dluhopisy.
V prostředí omezeného arzenálu hospodářské politiky, rostoucí tržní skepse a dysfunkčního politického prostředí tak bude pro příslušné autority velmi těžké, jestliže budou chtít prolomit výše popsaný začarovaný kruh krizového scénáře. Investoři by proto měli být na takovou situaci připraveni a pokud možno, měli by jednat s klidnou hlavou.
MeToo kazí pracovní večírky. Firmy se bojí afér – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/431sFl4y57 prostřednictvím @roklen24 #MeToo pic.twitter.com/TjKjIuX2K4
— Roklen24.cz (@roklen24) 3. ledna 2019
