Cena piva je dnes úplně stejná, jako byla na začátku roku. Podle posledních údajů toho nejlepšího a nejvyváženějšího měřítka, které máme – podle Českého statistického úřadu. Vzhledem k tomu, že nám mezitím od začátku roku stouply mzdy a platy zhruba o 5 %, je tak dnes pivo reálně o 5 % levnější než v lednu. Namísto půllitru si dnes můžeme dovolit o čtvrt deci více.
Mezitím, na jaře, však ceny byly vyšší než dnes, takže teď v posledních měsících spíše klesaly. Pivo tedy nyní pomáhalo snižovat celkovou inflaci. Nebýt jej, byla by vyšší.
V den výročí vzniku Republiky se ale podívejme, kolik stálo pivo tehdy, za První republiky. Například v roce 1928 stálo jenom jednu korunu padesát! To znamená, že na koruny bylo zhruba 8x levnější než dnes.
Takové srovnání by se dalo udělat, kdyby tehdy lidé brali tolik, jako dnes, tedy v průměru zhruba 46 tisíc měsíčně. To ale nebrali ani zdaleka. Průměrné příjmy známe oficiálně až od roku 1930, kdy převýšily 700 Kč měsíčně, takže něco je třeba dopočítat. Za První republiky si mohl pracující dovolit zhruba 500 piv měsíčně. Dnes je to více než 3.500 piv.
Za každé jedno prvorepublikové pivo si jich dnes může pracující dovolit více než 7.
A to přitom nezapočítáváme, že zatímco dnes typická (mediánová) rodina žije ze dvou příjmů, za První republiky to bylo z jednoho. Tedy přepočítáno na typický příjem rodiny (a nikoli typického pracujícího) si dnes piva můžeme dovolit zhruba 12x více.
Čím to je?
Zčásti to je tím, že je naše práce mnohem produktivnější, a tak si reálně více vyděláme. To samozřejmě neznamená, že když je dnes pivo 12x levnější, že jej vypijeme 12x více. Oproti roku 1928 dnes jeden obyvatel ČR vypije zhruba jen o polovinu piva více. Ale tehdejší průměr velmi snižovali obyvatelé Moravy. Tři největší pivovary Československa byly na území Čech, a stejně jako dnes jim všem kraloval Měšťanský pivovar v Plzni. Když porovnáme spotřebu piva čistě jen za obyvatele Čech, ti dnes vypijí „jen“ o třetinu více.
Druhým důvodem toho, proč si dnes můžeme dovolit 12x více v Pivní republice než v První republice, je neustále se zlepšující umění a profesionalita sládků. Že máme dnes levnější elektroniku nikoho nepřekvapí. Lidé za těch 100 let vymysleli chytřejší technologie. Že máme dnes levnější nábytek by nás také nemělo překvapit. Dřevo je stále stejné, jen dnes vše vyrábí roboty. A navíc si dnes nábytek musíme sešroubovat sami a výrobce ušetří za skladové prostory.
Ale pivo mělo nesrovnatelně složitější 100letou cestu k reálnému zlevnění. Nejen že nenechává na nás, abychom si je sami složili či „namíchali“, ale tekutina není stlačitelná, tak nic neušetří ani za skladovací prostory. A to se přitom – oproti nábytku nebo třeba i limonádám – neustále proměňují vstupní ingredience. Ječmen, chmel a všechno ostatní se liší nejen podle místa sklizně, ale i podle roku sklizně. Vinař té proměnlivosti smí říkat „ročník“. Uvařit z měnících se vstupů ve velkém pivovaru každý rok stále stejně kvalitní pivo – a ještě k tomu stále levněji – za to si dnes sládkové zaslouží přípitek stejný, jako První republika.
Zdroj: Datarun