Ve 20. století zažíval vyspělý svět enormní hospodářský růst, což přirozeně umožnilo závratně zvýšit životní úroveň obyvatelstva. A jak říká tzv. Flynnův efekt, pojmenovaný po profesorovi Jamesi Flynnovi, také průměrné hodnoty IQ se v lidské populaci v čase zvyšují, a sice zhruba o 3 procentní body každých 10 let. To může být částečně způsobeno lepší výživou od útlého věku, která kladně působí na vývoj mozku, ale i intenzivnějším vzděláváním.
To, že se zvyšují hodnoty IQ, ovšem podle řady vědců nemusí nutně znamenat, že se lidé v čase v průměru stávají chytřejší. IQ, tzv. inteligenční kvocient, je jistá standardizovaná metoda, která se snaží určitým způsobem kvantifikovat úroveň inteligence. A tak jako v každé metodě se i zde mohou vyskytnout určité problémy.
Metodologie testování IQ se v čase měnila, což přirozeně snižuje porovnatelnost výsledků v různých dobách. Dalším často zmiňovaným problémem je to, že se lidé v čase stávají více obeznámení s metodami testování inteligence, tudíž se na celý proces mohou lépe připravit. To pak přirozeně vede ke zlepšení dosahovaných výsledků. Jinými slovy, zdánlivě rostoucí inteligence lidské populace v čase může být výsledkem většího povědomí o způsobech jejího měření, anebo dokonce pouhou nedokonalostí jejího měření.
Podpora vzdělání: Výnosnost investice klesá s věkem
Někteří vědci jsou pak dokonce přesvědčeni, že nejenže stoupající IQ na základě určitého měření může být pouhým důsledkem pochybně vytvářených statistik, ale že lidská inteligence v čase ve skutečnosti degraduje. Mezi takové patří například Richard Lynn a John Harvey, kteří ve svém paperu nazvaném „Úpadek světového IQ“ (The decline of the world‘s IQ) vyvozují toto tvrzení na základě rozsáhlých dat z let 1950 až 2000.
Podle autorů se světová lidská inteligence mezi těmito roky měřená pomocí IQ snížila o 0,86 bodu. Pro období 2000 až 2050 pak Lynn a Harvey odhadují, že dojde k poklesu dokonce o 1,28 bodu. Zajímavější je ovšem vysvětlení tohoto jevu. Jak píše píše server Vox, neurovědecké studie ukazují, že úroveň inteligence mohou významně ovlivnit věci jako vzdělání, výživa a zdravotní péče v raném věku dítěte. Jak již bylo zmíněno v úvodu, to jsou faktory, které se přirozeně zlepšovaly ruku v ruce rozvojem a bohatnutím společnosti.
Petr Mandík: Proč se ani z dobrých nápadů nestanou funkční startupy – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/HwXghmlvIm prostřednictvím @roklen24 #startup @mandikpetr pic.twitter.com/HhoUOy99GY
— Roklen24.cz (@roklen24) 14. března 2018
Nicméně nikoho nepřekvapí, že velká část IQ jednotlivce je determinována jeho genetickými dispozicemi. Jak uvádí Vox, jde zhruba o 50 %. Jak ovšem upozorňují Lynn a Harvey, v lidské populaci existuje významná negativní korelace mezi inteligencí a počtem dětí (podle autorů dosahuje hodnoty –73 %). Jinými slovy, čím inteligentnější člověk, tím méně má potomků. A jelikož méně potomků přirozeně ústí v nižší šíření genů, závěr je tedy takový, že relativně „horší“ geny se v populaci v čase zachovávají ve stále větší a větší proporci k těm „lepším“.
Geny inteligentních jedinců tedy v populaci postupně slábnou, zatímco těch méně inteligentních posilují, čímž nevyhnutelně dochází k tomu, že průměrný člověk je stále hloupější a hloupější. Onen známý optimistický Flynnův efekt lze tudíž překřtít na pesimistický Lynnův efekt, který implikuje, že svět pomalu, ale jistě hloupne a Darwinův přirozený výběr tak v oblasti inteligence jaksi selhal.
