Dopoledne zveřejněný index cen výrobců za eurozónu (výsledek výrazně nad očekávání) euru pomáhá na silnější úrovně. Hlavní měnový pár se pohybuje pod hranicí 1,1350 EURUSD. Koruna se posunula do okolí 25,40 EURCZK. Zlotý pokračuje v prudkém posilování a na páru s eurem se posunul pod 4,60 EURPLN.

Podnikání bez zraku. Nejprve si musíte prošlapat cestu ke startovní čáře

Karel Giebisch. Zdroj: Karel Giebisch

Rozjet podnikání na vlastní pěst může být samo o sobě mnohdy výzva. Když to máte ale navíc zvládnout bez zraku, chce to obrovské nasazení i přesvědčení, že kde je vůle, tam je cesta. A kde cesta není, tam se dá prošlapat. “Při začátcích mého podnikání jsem se dostával do situací, které přede mnou nikdo neřešil. Nikoho u nás dříve nenapadlo, že by i člověk se zrakovým postižením mohl chtít samostatně fungovat a podnikat,“ říká v rozhovoru pro Roklen24 IT specialista, masér a bojovník za inovace Karel Giebisch. Ze začínajícího živnostníka, který si musel nejprve vytvořit vhodné prostředí a potřebné nástroje, se během několika let stal oceňovaný podnikatel. “Ačkoli to bylo těžké, motivovala mě představa, že když to dokážu, budu moci pracovat bez závislosti na dalších lidech a pomůžu tím i ostatním se stejným handicapem,” vypráví Karel Giebisch. Začal tak kontaktovat různé instituce a pomáhat s rozšířením funkčnosti webů, aplikací a služeb pro zrakově postižené. Svými aktivitami se dnes snaží řešit aktuální propast ve společnosti mezi běžnou veřejností a lidmi s handicapem, s cílem zajistit, aby lidé se zrakovým postižením měli co nejméně bariér a mohli pracovat a používat úplně běžné nástroje jako člověk, který žádný handicap nemá. 

Snažíte se změnit to, jak společnost vnímá lidi s handicapem a tvrdíte, že běžná veřejnost si nedovede představit, co všechno jsou tito lidé schopni zvládnout. S jakými představami o nevidomých se nejčastěji setkáváte a jaké mýty nebo představy máte největší potřebu bořit?

Hlavním cílem všech mých aktivit je, aby lidé kolem mě pochopili, že handicap, ať už je jakýkoli, není překážkou. Obzvlášť v dnešní době. Veřejnost ví, že lidé se zrakovým postižením tu jsou, ale jsou stále odsouváni na druhou kolej. Běžná veřejnost si nedovede představit, že by tito lidé mohli být schopni začlenit se do společnosti a do běžného života. Tento obrovský problém, tuto propast ve společnosti, jsem si začal uvědomovat v momentě, kdy jsem chtěl začít samostatně fungovat a následně, když jsem začal podnikat. Vzhledem k mým činnostem se denně potkávám s různými lidmi a denně čelím udiveným otázkám typu „Jak zvládnete trefit do obchodu?”, „Jak se dokážete pohybovat po chodbě?”, “Jak to, že se mnou zvládnete telefonovat?”, „Vy umíte napsat email?” V dnešní době je všechno uzpůsobeno tak, že se se zrakovým handicapem dají dělat úplně běžné věci. Technologie samozřejmě všechno zjednodušují. Já používám běžný počítač, mobil i tablet, jen potřebuji podpůrný ozvučený software, který mi všechno přečte. V prostorech, ve kterých se pohybuji, potřebuji mít uklizeno a vše na stejném místě, ale pokud to tak je a ten prostor znám, už se v něm dokáži orientovat a pohybovat i bez hole úplně stejně jako člověk bez handicapu. 

Nejprve jsem nějaké zásadnější rozdíly mezi nevidomými a běžnou veřejností nevnímal, vyrůstal jsem mezi dětmi a lidmi bez handicapu, kteří mě brali úplně normálně. Mám vidící sourozence, bratrance a ani ostatní děti – a díky tomu pak ani jejich rodiče – to příliš neřešili, prostě jsem s nimi pobíhal venku, hrál fotbal, házel na koš. Vystudoval jsem základní školu pro zrakově postižené a během studia na střední škole jsem si vytvořil vizi věnovat se moderním technologiím, které by dokázaly změnit nebo alespoň usnadnit život handicapovaným. Po maturitě jsem tedy začal pracovat pro firmu, která dodávala kompenzační pomůcky pro zrakově postižené, konkrétně ozvučení, mobilní telefony, tablety nebo počítače. Pomáhal jsem tyto pomůcky nastavovat a učit s nimi zákazníky pracovat. Když jsem ale následně chtěl změnit zaměstnání a rozeslal jsem pár životopisů, kde jsem uvedl svůj handicap, ukázalo se, že u dalších zaměstnavatelů nemám šanci. Máš handicap, máš smůlu. A přitom se jednalo o administrativní práce, při kterých zrakový handicap není vůbec překážkou. V ten moment jsem začal zjišťovat, jakým způsobem běžná veřejnost vnímá lidi se zrakovým handicapem a jak obrovský problém to vlastně je. To mě motivovalo k tomu začít věci kolem sebe měnit. 

Co všechno tedy děláte pro to, abyste odstranil bariéry mezi lidmi se zrakovým handicapem a běžnou veřejností?

Jedna z věcí je osobní příklad a osobní kontakt s co nejvíce lidmi, abych pomohl zvýšit povědomí o tom, co nevidomí dokáží. Standardně se totiž většina lidí kontaktu s člověkem s handicapem vyhýbá. Já když jdu například poprvé k nějakému lékaři a kvůli lepší orientaci s sebou mám doprovod, lékař se raději baví s mým doprovodem a mě přehlíží, protože mu to tak přijde jednodušší. Proto i když v nějaké situaci doprovod potřebuji nebo tu mám jen někoho na návštěvě a má mi přijet balíček, tak jsme domluveni, že se ten doprovod nebo návštěva někam schová, aby se mnou daný člověk prostě musel komunikovat. Proto jsem začal podnikat v oboru masáží, kde mám také možnost potkávat mnoho lidí. To je jeden ze způsobů, jak se snažím bořit bariéry mezi zdravými a handicapovanými. Lidé, kteří za mnou jezdí pravidelně, nebo já chodím pravidelně za nimi, se se mnou pak naučí jednat úplně normálně. Je to na dlouho, je potřeba to neustále vysvětlovat, ukazovat a být trpělivý, ale když ti lidé pochopí, že i člověk s handicapem dokáže normálně fungovat a začnou se k němu podle toho chovat, tak je to něco úžasného.

Snaha o samostatné podnikání mi následně ukázala další problémy ve společnosti, které je potřeba řešit. Proto jsem se začal věnovat přístupnosti služeb, mobilních aplikací a webů. To je další způsob, jak se snažím řešit zmíněnou propast ve společnosti. Zjistil jsem totiž, že některé nástroje nejsou pro lidi se zrakovým postižením uzpůsobeny a že některé instituce na tuto skupinu lidí vůbec nemyslely. Prostě je nenapadlo, že by jejich služby nebo dané aplikace lidé se zrakovým postižením měli zájem nebo vůbec mohli používat. Mým cílem je dokázat, že i lidé bez zraku mohou fungovat samostatně, ale pokud se tyto nástroje nebo služby neupraví, tak to nepůjde. 

S jakými komplikacemi jste se během svého podnikání setkal?

Komplikace byla na začátku vlastně úplně všechno. Nejprve jsem chtěl využít svou předchozí zkušenost s prodejem kompenzačních pomůcek a začít podnikat v této oblasti. Měl jsem oporu v rodině, můj táta podniká, moje máma je účetní a nepřišlo mi to nic složitého. Poté, co jsem si ověřil, že je o mé služby zájem, jsme založili s.r.o. Velmi rychle jsem ale narazil na to, že nedokážu najít správné nástroje, se kterými bych mohl pracovat. Nenašel jsem například žádný systém, přes který bych mohl samostatně řešit objednávky, fakturace, prostě takovou tu základní agendu každého podnikatele. Nikoho dříve nenapadlo, že by člověk bez zraku chtěl samostatně podnikat. Byl jsem v začátcích absolutně závislý na účetní, která musela všechnu tuto agendu vyřizovat za mě.

Současně s tím jsem narazil na další problém. Pokud podnikáte v oblasti prodeje kompenzačních pomůcek, musíte je svým klientům nějak posílat. Ale jak? Poštu nemám rád, Zásilkovna je pro mě složitá v tom, že musíte dané balíčky někam odnést a pokud bych měl tahat krabice s počítači a ještě bílou hůl, tak by to byl asi oříšek. A další zásilkové služby neměly svůj systém uzpůsobený tak, aby do něj mohl zadávat údaje i nevidomý odesilatel. Můj software, který mi předčítá informace z používaných stránek, nebyl v daném programu schopen fungovat, takže pro mě bylo nemožné vytisknout si potřebný štítek. Fungovalo to jen z jedné strany, tedy při doručování balíčku. V tomto ohledu už někdo předpokládal, že balíčky můžou chodit i nevidomým a že si i tito lidé musí být se svým podpůrným softwarem schopni zadat adresu, trasovat pohyb balíčku a tak dále. Ale nikoho předtím nenapadlo, že by nějaký nevidomý podnikatel chtěl využívat zásilkovou službu i z opačné strany a balíčky samostatně odesílat.

Výše zmíněné komplikace mě tedy přivedly k tomu začít přístupnost různých nástrojů aktivně řešit. Našel jsem třeba firmu Fakturoid a zkusil je kontaktovat s tím, zda by jejich systém neupravili i pro uživatele se zrakovým postižením. Tým Fakturoidu byl z mého podnětu nadšený a systém upravil. A díky tomu ho nyní používá mnoho nevidomých i v zahraničí. Zásilkovým službám jsem také několik měsíců psal a neustále vysvětloval, co mi tam nefunguje a proč, co mě brzdí v práci. Díky mému případu to začali řešit a nyní jsou nadšení, že to pro nevidomé funguje z obou stran. Tak jsem si postupně proklestil cestu k tomu, že veškerou digitální agendu jsem nyní schopen zvládnout sám. 

Řešení přístupnosti tím pro mě ale neskončilo. Dál kontaktuji různé projekty a instituce, o kterých si myslím, že by mohly mít velký dopad na celou společnost – například rozvážkové firmy s jídlem, finanční instituce a tak dále. A snažím se jim pomoci tak, aby jejich služby nebo nástroje byly přístupné i pro lidi se zrakovým postižením. Speciálně upravený počítač, mobil a podpůrný ozvučený software jsou na trhu už nějakou dobu, ale pokud to nenavazuje na další služby nebo aplikace, pokud spolu podpůrný software a další nástroj neumí pracovat, tak to pořád představuje pro nevidomé obrovský problém. Moje vize je, aby lidé se zrakovým postižením měli ve společnosti co nejméně bariér a mohli pracovat a používat úplně běžné nástroje jako člověk, který žádný handicap nemá. V poslední době mě některé instituce začaly kontaktovat samy, vznikají různé zajímavé projekty z oblasti technologií. Tyto služby týkající se přístupnosti se tak postupně staly i součástí mého podnikání.

Podnikáte i v oboru masáží, co Vás přivedlo zrovna k tomuto oboru? Přemýšlel jste i nad jinými oblastmi? 

Masérský kurz byl součástí mé snahy ověřit si, jak veřejnost vnímá člověka s handicapem, a to v situaci, kdy s ním bude přímo konfrontována. Mohl jsem si sednout s počítačem někam do lavice na vysokou školu, ale podobným způsobem jsem už studoval, tím bych asi nikoho nepřesvědčil. Hledal jsem něco praktického a jediná věc, která mě v tomto ohledu napadla, byly masáže. Ale ne masáže ve smyslu, že si zajdu na úřad práce, tam si nechám zaplatit rekvalifikační kurz a oni mě pošlou do speciální organizace, která je zvyklá školit nevidomé maséry. Chtěl jsem si najít firmu, která nemá s nevidomými žádnou nebo minimální zkušenost. Šel jsem do toho s tím, že zaplatím nějaký poplatek, půjdu zkusit, jestli se to nedokážu naučit a případně budu mít do budoucna možnost založit si živnostenský list. Už jen hledání masérského kurzu byl ale strašně zajímavý proces. Obvolal jsem několik firem a vždy jsem se představil s tím, že nevidím a chci se u nich učit masírovat. V některých firmách mi hned zavěsili telefon, že jsou na to speciální firmy a oni to řešit nebudou. Někde to dávali na hlasitý odposlech a volali ostatní kolegy, ať si tohle poslechnou, že volá nějaký blázen. To pro mě byla informace, že naše společnost na lidi s handicapem opravdu není ještě připravená. Pak jsem ale narazil na jednu firmu, kam jsem napsal email – volání jsem po čase vzdal – a přišla odpověď přímo od majitele, že by to teoreticky šlo, ale že záleží na lektorovi. Tak jsem čekal, za dva týdny mi zavolala nějaká lektorka, já jsem jí řekl svoji vizi a ona mi na to řekla: Tak to zkusíme.” A ukázalo se, že má masérský kurz z Indie, kde vnímají lidi s handicapem jako součást standardní společnosti. Tato zkušenost ze zahraničí tedy přispěla k tomu, že se rozhodla to se mnou zkusit, což mě velmi namotivovalo k další práci.

Absolvovat masérský kurz v deseti účastnících, kde jsem byl jediný já se zrakovým handicapem, bylo pro mě něco úplně nového, byla to velká výzva. Nikdy předtím jsem nebyl v takovémto přímém kontaktu s lidmi. Musel jsem si například odbourat bariéru z doteku druhého člověka. Ono se to nezdá, ale já jsem byl předtím zvyklý jen na klávesnici, ne na dotýkání cizích lidí, takže jsem měl nejdřív psychický blok. Zároveň bylo krásné pozorovat, jak se museli na začátku adaptovat i ostatní. Na to, že tam s nimi vůbec jsem a následně na to, jakým způsobem mi mají pomáhat, pokud mi chtějí pomoci. Standardně totiž například dostanete obrázek a tam máte vše ukázané, já si ale obrázek neprohlídnu. Skripta, která na úvod lektorka rozdala všem účastníkům vytištěná, mi také byla k ničemu, takže mi je pak skenovala a já si je doma převáděl do textové podoby, abych je mohl číst. Musel jsem také desetkrát tolik pracovat rukama, abych pochopil, co mám dělat. Postupně mi neradila jen lektorka, ale všichni účastníci kurzu, vzali mě úplně mezi sebe. To mě navnadilo do další práce. Po několika měsících jsem kurz dokončil a mohl jsem si zařídit živnostenský list. To byl odrazový můstek, který mě přesvědčil o tom, že pokud máte píli, vůli a trpělivost, tak se dokážete zařadit do standardní společnosti. Kdybych tohle neabsolvoval, tak nemám šanci to zjistit.

Jaké další bariéry pro nevidomé podnikatele jste otevřením svého prvního masérského salónu objevil?

Když jsem si otevřel svůj první masérský salón a chtěl začít dělat masáže, velmi rychle jsem se ocitl na mrtvém bodě. Udělat někomu masáž je jedna věc, ale zavřete si oči a vypište účtenku. Zavřete oči a přijměte platbu kartou. Jak řešit objednávkový systém, jak vyřešit EET? V tu chvíli jsem měl v hlavě spoustu otázek a mnoho nevyřešených problémů, protože jsem se opět dostával do situací, které nikdo přede mnou neřešil. Ostatní nevidomí maséři jsou zaměstnaní ve firmách, které otázky okolo objednávek a financí řeší za ně. Já jsem si to ale chtěl vyzkoušet celé sám. Trvalo to tři až čtyři roky, než se mi to povedlo. Musel jsem si najít přístupný platební terminál, na kterém dokážu bez zraku přijmu platbu kartou. Našel jsem kluka z Prahy, pro kterého byla výzva udělat mi stránky a napojit na ně rezervační systém a platební bránu. Celé to bylo velmi komplikované, ale když se mi to povedlo, tak jsem z toho byl strašně nadšený a šťastný.

V loňském roce jste v souvislosti se svým podnikáním získal ocenění MONETA Živnostník roku Olomouckého kraje i Srdcař roku. Jaké jsou podle Vás hlavní důvody, které k těmto oceněním vedly? 

To hlavní, co podle mě motivovalo porotce mi tato ocenění udělit, bylo to, že jsem byl schopen bez zraku najít cestu, jak začít samostatně podnikat a vytvořil jsem si pro to prostředí. Byl to boj a bude to ještě boj, jsou věci, které nejsou zcela dořešené, ale z 95 % se nám to povedlo. Bylo to hodně o hledání cest a o přesvědčování různých firem. A ačkoli to bylo těžké, motivovala mě představa, že když to dokážu, budu moci pracovat bez závislosti na dalších lidech a pomůžu tím i ostatním se stejným handicapem. A navíc mě moc těší, že o mé masáže je – respektive do uzavření těchto služeb kvůli koronaviru byl – velký zájem, který je zčásti způsoben asi i pohodlnými online nástroji, které kolem služby nabízím. Všechny tyto zkušenosti se zároveň snažím předávat dál a dál pracovat na tom, aby se pro lidi se zrakovým postižením zpřístupnily i další oblasti.

Karel Giebisch. Zdroj: Karel Giebisch
Karel Giebisch. Zdroj: Karel Giebisch

Vy jste některé příklady úspěšného odstranění bariér pro zrakově postižené již zmínil, ale můžete rozvést, na jaké další oblasti se v tomto ohledu zaměřujete a z jakých změn máte radost?

Kromě již zmiňovaných nástrojů, které jsem připravoval pro své podnikání, úpravy systému zásilkových služeb nebo systému pro fakturace Fakturoid, je pro mě velkým tématem jednoduchá správa financí a přístupnost bankovních institucí. Taková správa bankovního účtu je pro běžného člověka primitivní věc, ale pro někoho se zrakovým handicapem to donedávna založením účtu skončilo. Po přihlášení do online bankovnictví se totiž většinou ukázalo, že daný web není uzpůsobený pro ozvučený podpůrný software pro zrakově postižené a online bankovnictví tím pádem nebylo možné používat. V tu chvíli jste ztracení a nevíte, co máte dělat. Častým problémem bylo, a v některých případech stále je, nesprávné označení jednotlivých ovládacích prvků v bankovním softwaru, takže vy se pohybujete po dané stránce a váš mluvící software vám čte “tlačítko, tlačítko, tlačítko, panel, panel, panel, textové políčko, textové políčko, textové políčko.” Pokud například chcete někomu poslat peníze a potřebujete vyplnit číslo účtu, částku a ostatní náležitosti, nemáte šanci to v takovém případě vyplnit správně. Textově nepopsaná tlačítka jsou problém i v případě dalšího ovládání online bankovnictví, nevíte, které tlačítko funguje pro úpravu šablony, můžete něco jednoduše smazat. Pokud online bankovnictví pro lidi s handicapem nefunguje tak, jak má, mohou si zároveň požádat například o úvěr, aniž by o tom věděli. Takže v případě banky může být nějaká chyba v online bankovnictví opravdu průšvih. 

Snažil jsem se proto –  a snažím se dodnes – kontaktovat některé bankovní instituce a vysvětlovat, co kde konkrétně nefunguje a proč. Vyšli mi vstříc například v Airbank, tam je zajímala práce jak na webovém rozhraní, tak na mobilní aplikaci, na kterou se soustředí více. Hezkou zkušenost mám s Komerční bankou, kde mě o analýzu svého mobilního bankovnictví požádali sami. Práce mi zabrala asi měsíc, šlo o to otestovat celý proces od založení účtu po kompletní správu účtu, sjednání úvěru – prostě všechno, co vás v souvislosti s bankou napadne. Z mé analýzy vznikl dvacetistránkový dokument o tom, co funguje a co ne a oni to opravdu začali zapracovávat. V tuto chvíli má online bankovnictví uzpůsobené pro lidi se zrakovým postižením kromě Airbank a Komerční banky také Česká spořitelna, Fio Banka a Moneta. Naopak Raiffeisen bank na moje podněty vůbec nereaguje a některé nefunkčnosti dodnes neřeší. U některých velkých firem ale než o nezájem jde podle mého názoru spíše o to, že se můj podnět nedostane ke kompetentnímu vedení. Když napíši na nějaký info email, většinou mi odpoví někdo ze zákaznické podpory podle naučených postupů a dál se to nedostane. Ale já jako běžný člověk s tím nedokážu nic udělat, pokud se nepropojím s někým kompetentním.

Jaké jiné nástroje jsou pro Vás při řešení financí kromě funkčního online bankovnictví důležité?

 Co se týče plateb, jsem rád, že se v dnešní době dá velmi jednoduše platit bezhotovostně – ať už kartou nebo z mého pohledu ještě lépe a bezpečněji přes Apple Pay nebo Google Pay.

V současnosti sice už člověk nemusí oproti dřívějším dobám řešit šablonu na bankovky, protože existuje česká mobilní aplikace Cash Reader, která vám přes fotoaparát přečte, o jakou bankovku se jedná, ale já preferuji bezhotovostní řešení. Kromě Apple Pay rád používám Twisto, které jsem mimochodem také pomáhal upravovat pro lidi se zrakovým postižením, protože tato služba není napojena na žádnou banku. Pokud by mi někdo zneužil účet nebo kartu, ukradne peníze Twista a to si to pohlídá. Já tak neriskuji své peníze ze svého účtu. Proto pro zahraniční transakce nebo pro e-shopy, které neznám, mi platba přes Twisto přijde nejbezpečnější. Pro mě jako člověka se zrakovým handicapem je také skvělá nabízená služba pro fyzické osoby Twisto Snap – možnost odeslat do Twista pdf fakturu, kterou tým Twista zpracuje a zajistí provedení platby. Nemyslím tím QR kód, ale vyloženě pdf dokument. Když nevidíte, tak je velice komplikované vyznat se na faktuře, kterou vám někdo pošle. Je to mnohdy grafické, což mi neumožňuje poznat, co je číslo účtu, co je variabilní symbol a co je konečná částka. Firmy, se kterými spolupracuji, mi posílají tyto základní údaje ještě do těla emailu. Ale pokud to není firemní faktura, využívám tuto službu.

Další úžasná věc je pro mě bankovní identita. Skenovat doklady a nahrávat je do systému je pro člověka, který nevidí, fakt problém. Pokud ale máte bankovní identitu, tak se přihlásíte pod svými údaji do banky a ono vás to ověří. Podepisování smluv nebo dokumentů je další zajímavá věc – běžně máte pdfko ke stažení, to si vytisknete, podepíšete a pošlete. Já se snažím ale razit myšlenku, že by to mělo jít digitálně. Protože když máte obrázkové pdf, tak si to se stoprocentní jistotou s podpůrným softwarem nepřečtete a bez asistence vidícího člověka ho nedokážete podepsat, protože nevíte, kde. Takže já se snažím o to, aby fungovaly nástroje pro online digitální podpisy. Zatím jsem to viděl u platební brány GoPay, když jsem ji implementoval na své webové stránky, kde celý proces podpisu smlouvy fungoval online. A když tohle může fungovat u největší platební brány v Česku, která si, předpokládám, zajistí, aby nedocházelo k falešným nebo nekompletním podpisům nebo falšováním smluv, tak proč by to nemohlo fungovat i jinde. Asi je ještě potřeba mít tady chvíli covid, aby se všechno přepnulo do online světa.

 Tím se dostáváme k poslední otázce. Jak Vy jako fanoušek technologií a inovací odhadujete, že se budou technologie dále vyvíjet?

Do deseti let tipuji, že zmizí hotovost a všechno se přesune do online sféry. Nedivil bych se, kdybychom měli v ruce čip a nemuseli mít k placení ani mobil. Prostě bychom máchli rukou a zaplatili. Můj hrubý odhad je, že postupně přejdeme na kryptoměny a virtuální měny. Zároveň očekávám, že se všechno zmenší. Zruší se webové bankovnictví, vše se postupně převede do hodinek nebo jiných zařízení, které budeme mít místo mobilů, kde na pár kliků nebo pohledů budeme mít vše jednoduše dostupné. Jak jsem už zmínil, jako velký krok kupředu vnímám bankovní identitu, která je podle mě odrazový můstek k dalším inovacím do budoucna. 

Kdo se v dnešní době neadaptuje na digitální prostor, bude mít v budoucnu velký problém. Já jako nevidomý bych byl moc rád, aby všechno fungovalo v online světě, protože by mi to strašně usnadnilo práci i život a nepotřeboval bych pomoc nikoho dalšího.

Karel Giebisch je zrakově hendikepovaný IT specialista, redaktor, masér, bojovník za inovace. Má rád výzvy a je otevřen novým příležitostem. Dokazuje, že hendikep ať je jakýkoli, není překážkou a že technologie představují pro hendikepované bránu do společnosti. Bojuje za přístupnost webů a mobilních aplikací na základě odborných konzultací a detailního testování. Radí firmám i jednotlivcům, aby jejich projekty, internetové stránky či mobilní aplikace, byly uzpůsobeny i pro ovládání zrakově hendikepovanými. Mezi poslední a záslužné projekty v této oblasti patří mobilní aplikace Záchranka, Liftago Taxi, fakturační systém Fakturoid, mobilní bankovnictví Komerční banky, Twisto a jiné. Za své zásluhy získal Karel ocenění hejtmana Olomouckého kraje za rok 2019 v rámci prospěšné práce pro hendikepované, v roce 2020 titul Moneta živnostník roku za Olomoucký kraj a druhé celostátní umístění v soutěži Moneta živnostník roku celostátně.

Newsletter