Pokus o puč v Turecku je pro trhy špatnou zprávou

Pokus o vojenský puč v Turecku je pro trhy špatnou zprávou. Krátkodobě i dlouhodobě. Z krátkodobého hlediska vnáší do tureckého politického dění značnou nejistotu. Dlouhodobě pak bude mít nepříznivý dopad, ať už se pučistické síly prezidentu Erdoganovi podaří neutralizovat či nikoli.

Pokud Erdogan pokus o převrat ustojí, čemuž zatím vše napovídá, upevní svoji moc a získá záminku pro rozsáhlé čistky v armádě. Ta přitom představuje brzdu islamizačních tendencí v zemi (resp. strážkyni sekulární ústavy), které sílí zvláště v poslední době, kdy Erdogan zároveň vykazuje rostoucí sklon k autoritářství. Pokud by byl puč úspěšný, hrozilo by vypuknutí občanských nepokojů, neboť Erdogan je populární i širokých vrstev zejména venkovského, chudšího obyvatelstva.

Zmíněné islamizační tendence trhy vnímají nepříznivě, o čemž svědčí propad turecké liry vůči americkému dolaru. Ten probíhal zvláště od poloviny roku 2013 do loňského září. Turecká měna se v té době propadla z hodnot kolem 1,8 liry za dolar na úrovně přesahující tři liry za dolar. Oslabování vlastní měny se v té době, zvláště pak v roce 2015, týkalo i dalších takzvaných rozvíjejících se trhů, mezi něž se Turecko řadí, namátkou brazilského realu, ruského rublu či jihoafrického randu. Tyto měny však trend zvrátily a v posledních měsících vůči dolaru už posilují, zatímco turecká lira nikoli. Od první půle roku 2013 víceméně stagnuje také turecký akciový trh, který přitom předtím, počínaje rokem 2005, vzrostl čtyřnásobně, navzdory citelnému propadu v roce 2009, souvisejícím se světovou finanční krizi. Investoři od zmíněného roku 2005 až do současnosti investovali do tureckých akcií a dluhopisů před 50 miliard dolarů. Turecko se řadí mezi země, které světovou finanční krizi dokázaly velmi rychle překonat. V letech 2010 až 2011 už jeho HDP rostl tempem přesahujícím devět, resp. osm procent. 

V letech 2013 až 2014 tedy ustal do té doby nadmíru příznivý vývoj turecké ekonomiky. O tom svědčí i pokles Erdoganovy popularity. V letech 2003 až 2014 byl premiérem Turecka, od srpna 2014 mu vládne coby prezident. Do té doby spíše ceremoniální funkci se evidentně snaží přeměnit ve zdroj autoritářské moci, což se odráží mj. právě v poklesu jeho popularity. Ještě v roce 2012 za ním stálo 70 procent národa, nyní už méně než 40 procent. Erdogan se však těší zmíněné přízni z řad chudšího, venkovského obyvatelstva, které nečerpá takřka žádné výhody z globalizace. Městské, sekulární obyvatelstvo si – podobně jako trhy a armáda – uvědomuje, že Erdoganovy autoritářské ambice mohou zemi postupně stále více izolovat od ekonomicky vyspělého světa.

Nepříznivý dopad tureckého pokusu o puč na světovou ekonomiku by měl být omezený. V paritě kupní síly měny představoval turecký hrubý domácí produkt loni pouze 1,4 procenta výkonu světové ekonomiky a vzhledem ke specifičnosti a izolovanosti situace (puč je vnitropolitickou událostí Turecka, netýká se jiných rozvíjejících se trhů) nejde o systémovou událost s potenciálem dominového efektu. Vyhrocenou a napjatou atmosféru  se zřejmě Erdoganovi podaří celkem rychle rozehnat. Pokud se tedy pokus o puč, byť neúspěšný, nestane roznětkou nějakého dalšího vyhrocení situace, trhy budou sledovat střednědobý a dlouhodobý vývoj v zemi. Za Erdoganovým režimem stále stojí NATO, jehož je Turecko členem už od roku 1952, což trhy vnímají jako stabilizující faktor. Nicméně pokud Erdogan využije pokus o puč jako záminku k dalším krokům vstříc autoritářství, trhy budou reagovat negativně a dojde k dalšímu oslabování liry a k celkovému zhoršování zdraví turecké ekonomiky.

Newsletter