Politici zneužívají svoji pozici k vlastnímu obohacení

Politici zneužívají svoji pozici k vlastnímu obohacení. Dávají si navzájem informace ohledně nových plánovaných zákonů a podle toho obchodují na burze. Takový je výsledek výzkumu laureáta ceny Mladý ekonom roku 2022 Jana Hanouska, který se zaměřil na americké senátory. Jak šíří informace, ke kterým nemá veřejnosti přístup? A děje se to samé i u nás? Dozvíte se v rozhovoru!

Ve svém článku ukazujete, že američtí senátoři využívají tzv. insider information k obchodování na finančním trhu. Mohl byste krátce shrnout závěry výzkumu?

Klasická teorie financí předpovídá, že jestliže se objeví nová informace (například, že firma bude propouštět), tak se okamžitě šíří, dokud nebudou informováni všichni účastníci trhu. V moment, kdy tuto informaci mají všichni, upravuje se podle ní cena akcií firmy. V praxi to ale takto nefunguje. Informace se nešíří okamžitě a některé ani nejsou delší dobu veřejně vůbec dostupné. Toto představuje jednoznačnou výhodu pro informované účastníky trh u – znají skutečnou situaci dané firmy.

Ve svém výzkumu se soustředím na senátory v USA a studuji, jak šíří informace, ke kterým nemá veřejnost přístup (tzv. insider information). Mé výsledky ukazují, že politici zneužívají svoji pozici k vlastnímu obohacení. Dávají si navzájem informace ohledně nových plánovaných zákonů a podle toho obchodují na burze. To jim samozřejmě přináší veliké zisky. Ve svém výzkumu dále ukazuji, že k tomu, abyste jako senátor dostal přístup k informacím, nemusíte mít spoustu konexí. Dokonce ani nemusíte být vysoce postavený politik. Stačí vám mít vysoce významného politika jako blízkou známost.

Čím vám připadá takové téma zajímavé? Proč jste se jej rozhodl studovat?

Předchozí výzkum ohledně šíření neveřejných informací se primárně zabývá lidmi v korporátní sféře (například ředitelé společností). Problémem je nedostatek veřejně dostupných informací o nich. Oproti tomu informací o politicích je mnohem více. Ve svém výzkumu se dívám na to, kteří senátoři sedí vedle sebe ve sněmovně, kteří spolu slouží na komisích, kteří si posílají peníze na volební kampaně atd.

Téma mi přijde zajímavé, protože politici mají veliký vliv na trhy a ekonomiku. Navrhují zákony, rozhodují o regulacích a daních atd. Díky tomu mají značný přehled o tom, co se stane. Otázkou je, jak se tyto informace rozšíří.

Mohl byste vysvětlit, co konkrétně tzv. insider information jsou a jak dochází k jejich šíření? Máme si to představit jako scénu z filmů Jamese Bonda?

Insider information doslova znamená neveřejné informace. Může to být více méně cokoliv. Pro politiky to je například to, že jejich kolega plánuje navrhnout zvýšení daní na benzín. Tuto informaci může mít několik lidí v senátu, ale veřejnost se o tom dozví, až tento plán bude navržen při zasedání. Dokud o této informaci neví veřejnost, bude považovaná za insider information. V korporátním světě insider information může být například to, že firma má finanční problémy a bude propouštět (nebo že se jí naopak daří a plánuje zvednout dividendu). Rozdíl je v tom, že lidé v managmentu jsou mnohem více kontrolovaní, a pokud zneužijí svojí pozici k vlastnímu obohacení, často se na to přijde a dostávají veliké pokuty a další tresty. Jak se informace šíří rozhodně není tak napínavé jako James Bond. Spíš je to podobné, jako když se dovíte nějaký drb v práci na chodbě od kolegy nebo u večeře s přáteli.

Jak vypadá a jak funguje běžná síť jednotlivců, kteří si tzv. insider information předávají? Lze je považovat za organizovanou strukturu?

Představte si to jako váš okruh známostí. Máte nějaké blízké přátele, nějaké kamarády a kolegy z práce. Otázkou je, kdo z nich by vám dal případný tip, jak vydělat nějaké peníze, a komu z vašich známých byste tuto informaci předali vy.

Dá se říci, že někteří politici spolu tak často spolupracují, až se mohou považovat za organizovanou strukturu. Stejným způsobem může fungovat menší skupinka uvnitř politické strany. Ale rozhodně není podmínkou, že ta síť jednotlivců je organizovaná.

Jaký dopad má využití tzv. insider information politiky na fungování ekonomiky a společnosti? Má takové chování nějaké negativní důsledky a na koho?

Má spousty negativních důsledků, a to na všechny obchodníky na burze. Existuje-li nějaká informace, která ale není veřejně dostupná, může to mít velké dopady na efektivitu trhu. Představte si, že si chcete koupit akcii Apple. Myslíte si, že cena akcie půjde nahoru a že je akcie podceněná. Přitom ale politici plánují sankce na Čínu, což může ohrozit produkci všech Applem vyráběných zařízení. Politici tak mohou obchodovat proti vám. Oni vědí, že jakmile budou informace o sankcích na Čínu zveřejněny, cena akcie Apple spadne. Vy ztratíte peníze a oni vydělají.

Veliký problém potom je, když politici tyto informace šíří dál mezi velké investory. Ti potom mohou okrádat malé individuální investory, protože mají lepší informace.

Jak se na tuto problematiku posuzuje legislativa v USA?

V roce 2012 se zavedl zákon tzv. STOCK act, který měl zastavit toto obchodování. Výsledky ukazují, že tento zákon a zvýšená pozornost veřejnosti omezily zneužívání informací. Tento efekt však byl velice dočasný. Zákon byl navíc znatelně oslaben v roce 2013, kdy byla odhlasována jeho reforma. Dnes je největším efektem tohoto zákona povinnost politiků oznámit všechny obchody, které udělají oni nebo jejich rodina. Ale i na toto mají 30 dní, což znamená, že nemůžete kopírovat jejich obchody, abyste vydělali podobné peníze.

Větším problémem je ale to, že polici mohou tyto informace selektivně šířit mezi firmy, které budou novou legislativou ovlivněné, a investiční firmy. To znamená, že těch, co využívají tyto informace, může být mnohem víc. To může velice negativně ovlivnit efektivitu trhu.

Je vzácné, aby byl nějaký politik obviněn ze zneužívání svých informací. A je ještě vzácnější, aby byl nějak potrestán. Velice dobrý případ byl začátek pandemie. Senátorská komise měla schůzi, kde byli všichni informováni o případné hrozbě. Poté rozhodli, že uzavřou zemi a začnou se řadou restrikcí. Okamžitě po dané schůzi několik desítek politiků prodalo všechny své akcie, což jim umožnilo se vyhnout následné ztrátě asi 20 %. Někteří z nich pak dokonce nakoupili zpátky své akcie, když cena byla na minimu. Vydělali spoustu peněz, když se ceny vzpamatovaly. Několik politiků bylo vyšetřováno, ale jen pár bylo potrestáno. A dané pokuty byly pouze malý zlomek z celkového zisku politiků.

Měli by voliči požadovat, aby politická reprezentace neměla vztahy s byznysem? Či jde o legitimní výnos z politické činnosti?

Jde argumentovat tím, že výnos z obchodování na neveřejných informacích je legitimní výnos pro managment dané firmy. Tento argument ale nesedí na politiky, protože nepřispívají chodu společností. Navíc ani nejsou vystaveni stejnému riziku jako například ředitelé společností, kteří dostávají velkou část svého platu jako akcie dané společnosti.

Samozřejmě je ale důležité, aby politici mohli diskutovat s byznysem. Je potřeba, aby věděli, jaký bude dopad regulací a zákonů, co prosazují ve společnosti. Tento proces by však měl být více transparentní. Informace by měly být více veřejně dostupné, aby k nim měli přístup i lidé bez blízkých vztahů s politiky.

Lze situaci v USA připodobnit situaci v tuzemsku?

Ano i ne. Protože v tuzemsku není tak rozvinutá burza jako v USA, a zdaleka není tolik veřejně obchodovaných firem, tak politici asi tolik nevydělávají obchodováním. Ale pořád budou mít důležité a cenné informace, které mohou sdílet s ostatními. Plánované státní zakázky, plánované budoucí zákony a regulace apod. Tyto informace se pořád dají využít a zneužít. Politici mohou například získávat informace o státních zakázkách a dodávat tyto informace firmám, které částečně vlastní nebo se znají s jejich majiteli. Veliká nevýhoda je, že u nás je velice nízká transparentnost, a je velice těžké sledovat, co se děje „za oponou“.

Autoři rozhovoru jsou Jan Berka a Pavel Peterka.