Populisté jsou populární. Mizí ale před branami moci

Populistů přehršel na pravici, populistů přehršel na levici. U kormidla vlády je ale nevidět. Z části proto, že mainstreamové strany až s podivuhodnou stabilitou přestály roky finanční krize a ekonomické recese v Evropě či USA, z části také proto, že buřiči chápou, že vládnutí není jejich šálkem čaje.

Zajímavé téma otevřela agentura Bloomberg a jmenuje americkou Occupy Wall Street, britskou Independence Party. Ty viditelné, silou respektované, náležející ale mezi „populisty“, nejméně „mimo hlavní proud“. Preferující ideologickou čistotu bez koaličního potenciálu, bez nutných kompromisů a tím zůstávající mimo sféru moci.

„Centristé první skutečnou krizi Evropské unie zvládli skvěle,“ říká profesor na aténské univerzitě veřejných a zahraničních vztahů Cas Mudde. Jeho doménou jsou extremistická a populistická hnutí v Evropě. Dodává, že ve Spojených státech je pak průnik k moci nějakým směrem proti hlavnímu proudu vymezené strany (ano, jmenujme Tea Party) takřka nemožný.

Za poslední vítězství mainstreemu a porážku řvavého populismu označuje Mudde víkendové volby v Řecku. Levicový populista (a chytrý stratég?) Tsipras získal druhý takřka stejně silný mandát jako ten lednový, ač mezitím názorově zásadně otočil, a teď bude ordinovat tvrdé ekonomické reformy, sjednané pár měsíců zpět. „Tsipras se posunul do středu a udržel moc. A nebyla to populistická témata,  která jej k ní opětovně přivedla, ale pragmatismus Řeků a snaha zůstat součástí Evropy. Ministrem financí v nové Tsiprasově vládě je hlavní vyjednavač třetího balíku pomoci Euclid Tsakalotos, jeho náměstkem další člen vyjednávacího týmu Giorgos Houliarakis.

Je to důvodem k zamyšlení pro španělské Podemos?

Další ultrapravicoví či ultralevicoví o moc přišli. „Například rakouští Svobodní,“ říká Mudde. Připomíná jejich vstup do vlády v roce 2000, pak rozpolcení na křídlo tvrdého jádra a pragmatiků. Na troskách rakouských Svobodných si mne ruce opozice a snaží se akcentovat, „jak se to nemá dělat“. Na nešťastných kauzách typu krachu rakouské banky Hypo Alpe Adria (která se rizikově zadlužila pod vládou Svobodných v Korutanech).

Komentář nemůže vynechat střední a východní Evropu a protiuprchlické naladění při eskalaci imigrační krize. Právě imigrační vlna teď rakouským svobodným vrací politické body a patrná je v rétorice imigranty namáhaného Maďarska. „Co bylo dosud bráno za pravicový populismus, se ve víru uprchlické krize mění na mainstreem,“ upozorňuje Michal Šimečka z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.

Zajímavým výsledkem v této souvislosti je stagnace volební podpory řeckých neonacistů Zlatý Úsvit. V lednových předčasných volbách získali 17 mandátů, nyní v epicentru uprchlické krize o jeden víc. Právě oni by přitom měli získávat nové body.

„Média i politici varovali, že uprchlická krize se může stát tématem voleb a vést nástupu nových či posílení stávajících extremistických stran. Nestalo se. V Řecku to vidět není. Řekové k uprchlíkům nemají tak odtažitý postoj, jako lidé v Česku. Řada běžných lidí v Řecku jim pomáhá. Nevím, jestli je to dáno například rolí a postavením církve ve společnosti.  Ale v této rovině bych se spíše bál právě zemí našeho (ČR) typu. Ekonomika výrazně roste, na čem tady teď získávat politické body. Některé strany by to asi zkusily,“ reagoval po řeckých volbách pro Roklen24 Janis Aliapulios.

Podle Cathariny Sorensen z kodaňského Think Tanku Europa je strategií extremistů v Evropě získat nějakou moc, politické body, nejvýš pár křesel ve vládě, ale dění ovlivňovat tak nějak ze strany. Upozornila, že u dánské lidové strany se po získání 21 % hlasů v červnových volbách téma cizinců také nesetkalo s přílišnou snahou o vyzvedávání.

Pozornost se soustředí také na nového lídra britských labouristů Jeremy Corbyna. Z pozice lídra opozice oživuje témata znárodňování či jaderného odzbrojení. Corbyn nastoupil po neúspěchu ve volbách na místo Eda Milibanda a nastoupila četná varování před rozkolem strany na ultra pravé a ultra levé křídlo. Místo toho se mezi dvěma tábory profiluje silná středová skupina.

Samostatnou kapitolou je Francie a hypotetické vítězství fenoménu nacionalistky Marine Le Penové s tématy rasismu a společensky utiskovaných. „Pokud projde do druhého kola, bude to budíček pro mnoho lidí, aby k volbám přišli a její zvolení zabránili,“ říká ale na adresu prezidentských voleb 2017 a účasti Le Penové pro Bloomberg Jean-Philippe Dubrulle z výzkumné organizace IFOP.

Spojené státy mají Demokraty a Republikány a zpestření v podobě Tea Party nebo Occupy. Nebo v prezidentských volbách Donalda Trumpa. Obě uskupení vyrostla na finanční krizi roku 2008 a následujících, ale nikdy neovládla Wall Street či obecně moc ve Washingtonu. Posedlost snižováním daní byla vyzkoušena v Kansasu a vedla k tomu, že účetní začali ve velkém nakupovat červené tužky, uzavírá James Neuger na Bloomberg.