Postrach nadnárodních korporací? Moderní otroctví

Co všechno může trápit nadnárodní společnost? Asi největším problémem je propad tržeb, který se následně promítne v poklesu zisků. Podle společnosti Verisk Maplecroft, která se zabývá poradenstvím v oblasti globálních rizik, by si korporace měly dát velký pozor ještě na jednu věc. Ta se týká především jejich dodavatelů. Někteří z nich totiž mohou ke své činnosti využívat moderní otroctví.

Podle studie Maplecroft hrozí u 115 světových zemí „vysoké“ či dokonce „extrémní“ riziko existence vynucené práce, která je součástí dodavatelských řetězců spolupracujících s nadnárodními společnostmi. Týká se to především těch, které jsou aktivní v oděvní oblasti, dále pak v zemědělství a těžebním průmyslu. Z jednotlivých zemí existuje nejvyšší pravděpodobnost moderního otroctví v Číně a Indii. Dokonce i v Evropě je toto riziko přítomno, a to ve střední míře, za což může především mohutný příliv imigrantů.

ČR patří v EU k zemím s vysokým stupněm moderního otroctví

„Pokud ani vlády s tou nejpokročilejší legislativou nejsou schopny otroctví zcela vymýtit, jasně to poukazuje na vážnost tohoto nesnadného boje, kterému čelí především rozvojové země,“ přepisuje server CNBC slova Alexandry Channetové, analytičky lidských práv z Verisk Maplecroft. Podle údajů Mezinárodní organizace práce existuje na světě téměř 21 milionů lidí, kteří jsou oběťmi nucené práce. Nejvíce jsou pak ohroženy ženy a děti, stejně tak i lidé, kteří jsou nuceni za prací migrovat.

Příkladem společnosti, která získávala výrobní zboží od dodavatele, jenž zneužíval své „zaměstnance“ k nucené práci, je Nestlé. Během minulého roku podnik odhalil, že její thajský dodavatel krevet k jejich lovu využívá moderní otroky.

Obdobná situace by se mohla objevit u deseti z dvanácti světově největších zemí, které vyváží oděvní produkty. Právě i nich existuje extrémní riziko existence nucené práce. Jedná se především o státy, jako je Čína, Indie a Pákistán. V případě Indie se jedná nejen o sektor oděvního průmyslu, ale rovněž o zemědělství a těžbu minerálů. V Číně je pak nejrozšířenější otroctví ve výrobě elektroniky, v zemědělství a rovněž i v těžebním sektoru.

Moderní otroctví však není charakteristické pouze pro Asii. Více jak 80 % zemí Subsaharské Afriky má ten samý problém. Jedná se obzvláště o Keňu, Nigérii a Demokratickou republiku Kongo. Právě poslední zmiňovaná země skončila v hodnocení společnost Maplecroft na čtvrtém místě z výčtu států, kde je otroctví nejčastější, a to v oblastech těžby kobaltu, minerálů a diamantů.

Naopak mezi státy, kde je riziko existence moderního otroctví nejnižší, patří Velká Británie, Německo, Finsko a Dánsko.

Newsletter