Pozor, bublina na obzoru!

Zdroj: Depositphotos

Amerika z pandemie koronaviru vyvázla z vyspělých ekonomik téměř nejlépe. Nejenže propad amerického HDP v roce 2020 nebyl tak katastrofální jako u mnoha evropských ekonomik, ale především se jí v roce 2021 daří díky úspěšné očkovací kampani rychle navracet do ekonomického normálu. Dokazuje to více než šestiprocentní meziroční růst HDP v prvním čtvrtletí. Motorem růstu však není pouze očkování. Podstatnou roli sehrál i fiskální a monetární stimulus federální vlády, respektive centrální banky. Ty pomohly předejít těm nejhorším scénářům a následně zahájit proces ekonomické obnovy. Objevují se ale varovné signály, že motor „nakoply“ až příliš a ekonomika se začíná přehřívat. Jsou však američtí zákonodárci a centrální bankéři připraveni dupnout na brzdu, či se rozjetá mašina zřítí z pomyslného útesu?

Varovné signály

Varovných signálů je hned několik. Tím zdaleka nejprobíranějším je rostoucí inflace. Americký index spotřebitelských cen v dubnu meziročně vzrostl o 4,2 % a v květnu dokonce o 5 %, což byl nejrychlejší nárůst od roku 2008. S růstem cenové hladiny po odeznění pandemie se počítalo, nicméně razance a rychlost je pro většinu ekonomů a zákonodárců překvapením. I přes takto razantní růst však Fed dále razí agresivně expanzivní politiku. Od června minulého roku každý měsíc průměrně nakoupil obligace kryté americkou vládou v hodnotě přesahující 120 miliard dolarů a nezdá se, že by mělo tempo nákupů výrazně zpomalit. Například předsedkyně clevelandské pobočky Fedu Loretta Mester se nechala slyšet. že by stejně jako ostatní členové měnového výboru ráda viděla silnější náznaky toho, že americká ekonomika již má krizi plně za sebou před tím, než by k takovému kroku došlo. Podobný názor vyjádřil i předseda newyorského Fedu John Williams, který uvedl, že Fed je pořád „na hony daleko“ od zahájení zpomalování nákupů. 

Fed se drastického růstu cen neobává, protože je dle něj přechodný. Argumentuje tím, že za nárůstem stojí především navrácení cen na předpandemickou úroveň u statků, jako jsou letenky či benzín, jejichž cena během pandemie citelně poklesla. Existuje ale riziko toho, že se za nárůstem skrývají i další důvody a inflace bude dlouhodobějšího charakteru, než Fed předpokládá. Určitý náznak poskytly květnové statistiky. Jde především o to, že tzv. „core“ spotřebitelská inflace, která v sobě nezahrnuje ceny jídla či energií, což jsou ty nejvolatilnější komponenty cenového indexu, meziročně vyrostla o 3,5 %. To je nejrychlejší nárůst od roku 1992. Investory ale ani tento nárůst nezastrašil. Index S&P v pátek zaznamenal historicky rekordní hodnotu přes 4 240 bodů, zatímco výnos na 10letých vládních dluhopisech zůstal kolem 1,5 %. Pravděpodobně tak sdílejí názor Fedu, že inflační tlaky jsou způsobeny navracející se spotřebitelskou poptávkou.

Problémem ale je, že strana nabídky nemá kapacitu nárůst poptávky uspokojit. Důvodem je především současná situace na trhu práce. Průměrná hodinová mzda meziročně vyrostla na 30,33 dolaru. To činí meziroční 5,1% nárůst z předpandemických 28,51 dolaru. Nárůst mezd sám o sobě není až tak problematický. Horší je to, co za ním stojí. Američtí zaměstnavatelé totiž nemohou najít dostatek pracovníků. Na trhu práce je dle nich kritický nedostatek zájemců o práci. Ten již nyní donutil americké firmy podstatně navyšovat své ceny. Pokud tedy nedostatek pracovníků přetrvá a bude nadále tlačit mzdy nahoru, mohl by způsobit to, čeho se zákonodárci v současnosti obávají nejvíce – učinit z přechodné inflace trvalou.

Nedostatek pracovníků či nedostatečná ochota pracovat?

Jak je ale možné, že je na americkém trhu práce nedostatek pracovníků i přesto, že minulý rok přišlo přes 20 milionů Američanů o práci? O tom se mezi ekonomy vedou poměrně zapálené debaty. Většina z nich za tím vidí příliš vysokou podporu v nezaměstnanosti v kombinaci s politikou transferových šeků. Podpora v nezaměstnanosti byla minulý březen přechodně navýšena o 300 dolarů týdně. To z dávek činí mnohem lukrativnější variantu, než je práce za minimální mzdu. Díky této vlně „helikoptérových peněz“ je mnoho nízkopříjmových Američanů schopno pohodlně žít i bez práce. To dokládá fakt, že zaměstnanost Američanů pobírajících méně než 27 000 dolarů je o propastných 27,9 % nižší než minulý leden. Již v srpnu však byla nižší o pouhých 17,9 %. Na této úrovni se ale až do prosince zasekla. Je možné, že za tím stála právě zvýšená podpora v nezaměstnanosti. Avšak ještě více znepokojující je fakt, že zaměstnanost od prosince poklesla o více než 10 procentních bodů a je pravděpodobné, že toto snížení zapříčinila především druhá a třetí vlna stimulových šeků. Právě kvůli chatrné situaci na trhu práce se skupina republikánských států rozhodla navýšenou podporu předčasně ukončit. Bude zajímavé sledovat, zda tento krok problém s nedostatkem zaměstnanců alespoň částečně zlepší.

Změna kurzu?

Nezdá se však, že by se k něčemu podobnému chystala Bidenova administrativa. Federální vláda i nadále plánuje do ekonomiky pumpovat miliardy dolarů. Nedostatek pracovníků navíc Biden nespatřuje v příliš vysokých dávkách v nezaměstnanosti, ale v nízkých mzdách. Plánuje tak navýšit federální sazbu minimální mzdy na 15 dolarů za hodinu. Ovšem i s takovou sazbou může práce za minimální mzdu jen těžko konkurovat obnosu, který by nezaměstnaný pobíral díky dávkám. Pokud by totiž pracoval 40 hodin týdně, přišel by si měsíčně zhruba na 2 400 dolarů před jakýmikoliv odvody. Už jen samotný 300dolarový týdenní přídavek činí polovinu této sumy. Zdá se tak nepravděpodobné, že navýšení minimální mzdy situaci podstatně zlepší. Dalším důvodem je i to, že minimální mzda ve většině amerických státech již dosahuje hranice 15 dolarů za hodinu. Pouze v hrstce států je stále nižší. V těchto státech však jsou životní náklady obecně mnohem nižší. Navýšení sazby by tak v nich mohlo pouze posílit inflační tlaky.

Ze strany federální vlády a centrální banky tak nelze očekávat jakýkoliv zásah, který by se snažil nedostatek pracovníků či skokový nárůst spotřebitelských cen vyřešit. Obě instituce doufají v to, že situace je pouze přechodná a obávají se toho, že by příliš restriktivní politikou přiškrtily nadějně vyhlížející ekonomickou obnovu, která je dle nich i nadále velmi křehká. Riskují tím ale to, že obnova přeroste v bublinu, která za několik let praskne. Ještě větším rizikem může být období stagflace. To je za předpokladu zhroucení trhu práce a selhání nabídkové strany ekonomiky naprosto reálný scénář. V průzkumu U.S. securities Industry and Financial Markets Associations hlavních ekonomů z 27 amerických finančních institucí stagflaci za hlavní hrozbu označilo téměř 9 z 10 respondentů. Ještě reálnější hrozbu činí současný stav světových dodavatelských řetězců, kvůli kterému se světová ekonomika potýká s nedostatkem téměř všeho, od polovodičů až po čistící prostředky. Biden s Fedem si tak zahrávají s ohněm a je na pováženou, zda je rozumné kvůli obavám o zpomalení tempa obnovy riskovat to, že příliš rapidní obnovu bude následovat velmi tvrdé vystřízlivění.

 

Newsletter