Česká národní banka příští čtvrtek velmi pravděpodobně přistoupí ke zvýšení sazeb o 0,5 procentního bodu. Trh v tuto chvíli zároveň čeká, že další zvýšení v podobném rozsahu přijde i na listopadovém jednání, kdy bude mít centrální banka k dispozici novou prognózu. V ročním horizontu by tak sazby mohly vystoupat k 2,5 %, jejich účinnost v boji se současným inflačním prostředí však bude omezená. ČNB by mohla podpořit korunu opětovným zahájením odprodejů výnosů z devizových rezerv.
Vzhledem k zesíleným inflačním tlakům začala ČNB v posledních týdnech přehodnocovat rychlost zvyšování úrokových sazeb, což naznačují i poslední mediální komentáře představitelů ČNB. Příští čtvrtek tak centrální bankéři zvýší sazby pravděpodobně o 0,5 procentního bodu, přitom nelze vyloučit, že interně bude probíhat debata i o 0,75 p.b. – na tento nárůst se však spíše nenajde potřebná většina. Sekce měnová, která dává bankovní radě podklady pro rozhodování, však může přijít i s takto výrazným doporučením, jelikož již na srpnovém jednání preferovala zvýšení o 0,5 procentního bodu, což bankovní rada nevyslyšela – a od té doby se inflační výhled citelně zvýšil.
V tuto chvíli je tak v tržních úrokových sazbách zaceněno, že základní úroková sazba centrální banky vzroste ze současných 0,75 % na zhruba 2 % již do konce letošního roku. Celkově by tak během příštích dvanácti měsíců mohla dle tržních očekávání vystoupat mírně nad 2,5 %, tj. nepatrně výše, než byla před příchodem pandemie (viz graf 1). Na současné inflační tlaky však ani očekávaný rychlý růst sazeb nebude však příliš účinný, jelikož i) úrokový kanál se projeví až se zpožděním zhruba v ročním horizontu, ii) velká část inflačních tlaků je dovážena a bude souviset zejména s růstem cen energií, potravin a komodit obecně.
Rychlejším protiinflačním nástrojem by tak bylo posílení kurzu koruny. Ta však ani navzdory silným sázkám trhu na růst sazeb příliš neposiluje a zůstává nad hranicí 25 Kč za euro. To do jisté míry patrně stále souvisí s dlouhodobou „překoupenosti“ koruny následkem kurzového závazku ČNB. V tomto ohledu se tak začínají z ČNB opět ozývat hlasy o obnovení odprodejů výnosů z devizových rezerv ČNB. Ty ČNB ukončila v listopadu 2012, aby podpořila svou rétoriku proti posilování koruny. Odprodeje začaly v dubnu 2004, tj. rok a půl poté, co ČNB ukončila intervence z let 2001 a 2002. Ty však byly ve srovnání s kurzovým závazkem let 2013–2017 minimální, celkově činily 2,8 mld. eur ve srovnání s necelými 76 mld. eur z let 2013–2017. Odprodeje výnosů pak od roku 2009 do roku 2012 činily v průměru 83 mil eur. měsíčně, tj. 1 mld. euro za rok. V letech 2004–2008 byly mírně nižší a ne zcela pravidelné (graf 2).
Ačkoli by ČNB měla snahu odprodávat objem rezerv, který by neměl na devizový trh významnější dopad, samotné oznámení o zahájení odprodejů rezerv by korunu patrně podpořilo. Vzhledem k velikosti devizových rezerv je tento krok žádoucí, i proto, že devizové rezervy budou dále narůstat nejen samotnými výnosy, ale i přílivem evropských fondů, které jdou přes ČNB, aby neovlivňovaly devizový trh (od ukončení kurzového závazku narostly o 400 mld. Kč/20 mld. eur). ČNB již o zahájení odprodejů výnosů z rezerv přemýšlela v roce 2019, příchodem pandemie se však debata odložila a otevírá se opět nyní. V současnosti činí objem devizových rezerv 3 679 mld. Kč (144 mld. eur) oproti 894 mld. Kč (35 mld. eur) před zahájením kurzového závazku v listopadu 2013.
