Malá norská firma Nordox sídlící v Oslu má za sebou 50 let prosperity, nyní ji ale čeká patnáctiprocentní pokles prodeje vzhledem k dohodě, kterou Evropská unie připravuje v Bruselu. Je to jen jeden z mnoha dopadů rozhodnutí Norska zůstat mimo unii, píše norská odbočka zpravodajského serveru The Local.
Norsko, které příznivci odchodu Británie z EU často uvádějí jako modelový příklad, odmítlo členství v Evropské unii ve dvou referendech v letech 1972 a 1994. Země však přitom zůstává těsně s unií spjata svým členstvím v Evropském hospodářském prostoru (EHP).
Zatímco EHP umožňuje pěti milionům obyvatel Norska přístup na lukrativní evropský vnitřní trh s 500 miliony spotřebiteli – do Evropské unie míří 80 procent norského exportu a přichází z ní 60 procent norského dovozu – nedává jim možnost hlasovat při stanovování pravidel obchodu.
V Bruselu musejí Norové opustit jednací sál, když se přijímají klíčová rozhodnutí, která vyžadují souhlas všech 28 členských států.
„Čekám na chodbě, zatímco uvnitř diskutují ministři školství (na oběd se k nim připojit můžu),“ napsal na twitteru v roce 2013 norský ministr školství Torbjörn Röe Isaksen v jasné ukázce neschopnosti země ovlivnit rozhodování.
Naopak to přitom takhle nefunguje: od vzniku Evropského hospodářského prostoru v roce 1994 bylo do norské legislativy začleněno asi 10.000 zákonů EU, z nichž polovina je stále v platnosti.
„Odpůrci vstupu do EU v roce 1994 zvítězili, ale od té doby zaznamenali řadu ztrát … integrační proces totiž probíhá automaticky, jelikož jsme součástí rozvíjejícího se vnitřního trhu. A žádné nové referendum na toto téma se nečeká,“ uvedl Öivind Bratberg, který je expertem na evropské záležitosti na univerzitě v Oslu.
Stejně jako Island a Lichtenštejnsko, které jsou také členy EHP, Norsko může uplatnit právo veta a postavit se proti evropským nařízením, ale kvůli obavám z následků ho nikdy nevyužilo.
Co se týče financí, je Norsko zcela jasně přispěvatelem do evropského rozpočtu; pro období 2014-2021 bude tato částka dosahovat 391 milionů eur ročně.
Mezi několik málo oblastí, kde si Norsko udrželo nezávislost, patří zemědělství a rybolov. Další obory jsou ale v jiné situaci.
„Řídíme se podstatně více evropskými než norskými pravidly,“ říká Lars Tomasgaard, výkonný ředitel firmy Nordox. „Veškerá pravidla, která se týkají ochrany zaměstnanců, registrace výrobků, jsou určována pravidly v EU. Jsou věrnou kopií evropských pravidel,“ dodává.
Největší problém, kterému čelí společnost Nordox, specializující se na prostředky proti plísním a houbám a protinánosové barvy, je Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), o němž v současné době Washington a Brusel jednají. Norsko stále neví, jestli bude rovněž součástí dohody.
Pokud budou na základě dohody zrušena cla v transatlantickém obchodu, evropští konkurenti Norska budou moci přicházet na severoamerický trh s levnějšími výrobky a zvýší se také severoamerická konkurenceschopnost v Evropě, říká Tomasgaard.
Totéž se týká norského lososa, což je jeden z hlavních vývozních artiklů Norska. Ten by po uzavření dohody výrazně ztratil na druhé straně Atlantiku konkurenceschopnost v porovnání s lososy ze Skotska, Dánska či Faerských ostrovů.
Americký prezident Barack Obama říká, že Británie by měla zůstat v Evropské unii, a Oslo souhlasí. „Norská vláda se rovněž domnívá, že by měla Británie v EU setrvat. V těchto dnech Evropa čelí spoustě problémů, ať už je to migrace, klimatické změny či vytváření nových pracovních míst. Je zapotřebí více spolupracovat v inovacích a výzkumu… To si žádá jednotnější Evropu,“ prohlašuje norská ministryně pro evropské záležitosti Elisabeth Aspakerová.
Skandinávští euroskeptici, kteří podporují brexit, rovněž zrazují Brity, aby se vydali ve stopách Norska. „Evropský hospodářský prostor je lepší než členství v Evropské unii. Ale kdyby bylo po mém, volila bych bilaterální dohodu, protože jako člen EHP musíme přijímat některá evropská pravidla a vliv EU je podle mého názoru příliš silný,“ uvedla Kathrine Klevelandová, která stojí v čele norské lobbistické skupiny „Ne Evropské unii“.
Klevelandová přitom konkrétně poukázala na pravidla týkající se volného pohybu pracovníků, který patří rovněž mezi hlavní stížnosti stoupenců brexitu.
Expert na evropské záležitosti na osloské univerzitě Bratberg považuje vyzdvihování norského modelu jako příkladu pro Británii za „obrovské nedorozumění“. „Pro Británii by to prostě nefungovalo. Víc problémů by to vytvořilo, než by jich bylo vyřešeno. Britové by ztrátou členství sice získali oficiálně nezávislost, ale za cenu obrovské ztráty demokracie,“ řekl.
