Stát by měl zaplatit za hodnocení mezinárodní ratingové agentuře Standard & Poor´s za čtyři roky 1,28 milionu eur (zhruba 34,6 milionu korun). Vyplývá to z materiálu, který v pondělí projedná vláda. Materiál má ČTK k dispozici. S agenturou stát spolupracuje od roku 2004 a obdobné smlouvy má uzavřeny i se zbývajícími dvěma nejrenomovanějšími světovými ratingovými agenturami Fitch Ratings a Moody´s. Služby těchto agentur využívá naprostá většina zemí EU i ostatních vyspělých zemí.
„Na základě zakázky tak bude agentura Standard & Poor´s pokračovat v dlouholetém hodnocení veškerého krátkodobého i dlouhodobého dluhu České republiky,“ uvádí materiál. Podle něj má má přitom hodnocení pro ČR klíčový význam.
Ratingové hodnocení sděluje potenciálním investorům, jaké riziko mohou při koupi českých státních dluhopisů očekávat. „Hodnocení je důležité například pro nové investory, kteří neznají evropské a české poměry, a rating je pro ně jediný objektivnější ukazatel,“ uvádí materiál.
Rating využívají investoři nejen pro stát, ale i pro firmy, kdy příznivé hodnocení země má pozitivní dopad i na postavení firem na trhu, například v podobě dostupnosti levných úvěrů. Materiál v této souvislosti zmiňuje například České dráhy nebo Českou exportní banku, které na kapitálových trzích vydávají krátkodobé nebo dlouhodobé dluhopisy.
„Navrhovaná úprava nebude znamenat zvýšené nároky na státní rozpočet, neboť sazby poplatků za poskytování služeb agentury zůstávají na stejné úrovni jako v roce 2015,“ uvádí MF v materiálu. Roční částka 320.000 eur je podle materiálu součtem fixního ročního poplatku ve výši 300.000 eur a poplatku ve výši 20.000 eur, který se hradí pouze v případě, kdy emise dlouhodobých státních dluhopisů denominovaných v cizí měně v daném roce přesáhne 1,5 miliardy eur. Loni například ČR žádné zahraniční dluhopisy nevydala.
Ratingové agentury poskytují vyžádaný i nevyžádaný rating. V případě vyžádaného hodnocení se v ČR na sběru dat pro agenturu podílejí společně s příslušnou agenturou Česká národní banka, MF a další veřejné i neveřejné instituce. MF přitom připomínkuje konečný text.
U nevyžádaného ratingu často agentury využívají veřejně dostupné zdroje (MMF, OECD, Eurostat, ECB) místo zažádání státu o konkrétní data. „Nedostatek důvěrných informací pro agentury o klientovi je přitom hlavním důvodem, proč podle dostupných zdrojů existuje vyšší pravděpodobnost snížení ratingu v případě přechodu na nevyžádané hodnocení,“ uvedlo MF v materiálu.
