Dolar po včerejším poklesu amerických výnosů z titulu inflačního nepřekvapení oslabil. Dnes ráno tlaky na slabší americkou měnu pokračují. V rámci regionu z oslabení dolaru nejvíce profitovala koruna, která posílila k 25,90 za euro. Ohledně pokračujících zisků jsem opatrní. Rezistenci vidíme na úrovni 25,80 za euro.

Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 24. března 2021

Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací druhé situační zprávy, která vyhodnotila naplňování makroekonomické prognózy z první situační zprávy ve světle nově dostupných informací. Podle stávající prognózy se celková inflace v prvním čtvrtletí letošního roku sníží do blízkosti 2% cíle a po zbytek roku bude kolísat kolem něj. V příštím roce se pak bude cenový růst nacházet lehce nad inflačním cílem, a to zejména v důsledku zvýšení některých spotřebních daní. S prognózou je konzistentní nejprve stabilita tržních úrokových sazeb následovaná jejich postupným nárůstem zhruba od poloviny letošního roku.

Členové bankovní rady se shodovali, že nejistoty a rizika stávající prognózy v kontextu probíhající pandemie jsou stále velmi výrazné. Nejvýznamnějším rizikem zůstává pomalejší odeznívání nepříznivé epidemické situace a s tím související pozvolnější návrat domácí i evropské ekonomiky k běžnému fungování. To by mohlo vést k potřebě udržovat měnové podmínky uvolněné o něco déle než v prognóze. Bylo řečeno, že v situaci bezprecedentní míry nejistoty, která nadále ovlivňuje jak samotný hospodářský život, tak i jeho zachycení statistickými daty, se stávající prognóza vesměs uspokojivě naplňuje. Panovala shoda, že ponechání úrokových sazeb beze změny je v současné situaci adekvátním měnověpolitickým rozhodnutím.

Značná část debaty se týkala rizik a nejistot. Podle většiny členů bankovní rady nová data
z domácí i zahraniční ekonomiky v souhrnu vyznívají mírně proinflačně. Nad prognózou se nacházel zejména mzdový růst v tržních odvětvích v závěru loňského roku. Vývoj na trhu práce se podle T. Nidetzkého v minulosti významně promítal do inflace a i do budoucna by mohl přispívat k proinflačním tlakům. Situace ve mzdové oblasti je stále významně ovlivněna podpůrnými vládními programy, jejichž rozsah s ohledem na dlouhodobé slabiny českých veřejných financí může podle O. Dědka vyvolávat obavy ohledně fiskální udržitelnosti.
Z proinflačních faktorů byly zmiňovány také cena ropy včetně jejího výhledu na letošní rok, jakož i vývoj zahraniční inflace.

Oproti mírně proinflačním datům stojí horší pandemický vývoj ve srovnání s předpoklady stávající prognózy. Podle většinového názoru bankovní rady je možné pozorovat zřetelné nakročení ke scénáři delšího útlumu vlivem pandemie vypracovaného v rámci minulé situační zprávy, což ve srovnání se základním scénářem stávající prognózy odůvodňuje opatrnější a v čase více rozloženou normalizaci měnové politiky. M. Mora vedle přetrvávajících pandemických rizik vnímal riziko nedostatečné schopnosti vlád zvládat složité logistické operace spojené s plošným očkováním populace. S tím souhlasili J. Rusnok a T. Holub.

Další část debaty byla věnována skladbě nabídkových a poptávkových faktorů stojících za vývojem inflace. J. Rusnok konstatoval, že charakter současné krize se jeví mnohem více jako nabídkový. Poptávka zůstává relativně silná, o čemž svědčí například příjmové ukazatele. Nabídková strana ekonomiky je ovšem vedle pandemických omezení ovlivněna i strukturálními změnami z doby před pandemií (příklon k zelené energii) a aktuálními specifickými problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích (nedostatek některých komponent pro průmyslovou výrobu).

Bankovní rada diskutovala budoucí nastavení měnové politiky. Podle T. Holuba vysoká míra nejistoty a horší pandemický vývoj znamenají, že normalizace měnové politiky by mohla začít o něco později a pomalejším tempem oproti prognóze. S tím souhlasili i další členové bankovní rady, přičemž preferovali nesvazovat komunikaci s konkrétním časovým okamžikem zvýšení úrokových sazeb, ale jejich normalizaci podmínit zřetelnými signály ustupující pandemie (O. Dědek, V. Benda, M. Mora, T. Nidetzký). Riziko předčasného zpřísnění měnové politiky bylo většinově vnímáno jako větší než případné riziko z prodlení. Navíc k dílčímu zpřísnění celkových měnových podmínek už částečně došlo zvýšením úrokových sazeb s delší splatností. Podle A. Michla by neměla nastat žádná změna úrokových sazeb, dokud covid nebude pod kontrolou.

Podrobnější diskuse se věnovala nárůstu dlouhodobých úrokových sazeb v posledních měsících. Ten byl způsoben souběhem globálních faktorů, k nimž patří posun k optimismu ohledně řešení pandemie, masivní fiskální podpory, dosud výrazně uvolněná měnová politika většiny centrálních bank vyspělých zemí a obavy trhů z budoucí inflace. O. Dědek a T. Holub připouštěli i částečný vliv komunikace ČNB v souvislosti se zveřejněním předchozích dvou prognóz.  Podle V. Bendy jsou dlouhodobé sazby zhruba na úrovni inflačního cíle nebo lehce pod ním spíše uvolněné než přísné.

Bylo zmíněno, že domácí finanční sektor si udržuje vysokou finanční odolnost. T. Nidetzký uvedl, že zejména robustní kapitálová vybavenost bank umožňuje bez problémů nejen absorbovat postupné zhoršování kvality úvěrového portfolia, ale zároveň nevytváří omezení pro současné i budoucí financování domácí ekonomiky.

Po projednání situační zprávy bankovní rada České národní banky na svém jednání jednomyslně ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Dvoutýdenní repo sazba tak zůstává na 0,25 %, diskontní sazba na 0,05 % a lombardní sazba na 1 %.

Zapsal: Jan Syrovátka, sekce měnová

Newsletter