Developerům v Praze již brzo mohou nastat těžké časy – nebudou mít, kde stavět. Spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem mírně řečeno vázne a schválení územní plánu pro Prahu se protahuje. Dojde díky politické nevůli k pozastavení rozvoje Prahy? Přijdou developeři o své budoucí zisky? Těmto tématům se věnovala dubnová Real Estate konference, jejímž byl Roklen24 mediálním partnerem.
Real Este konference s tématem Vliv soukromého sektoru na územní plánování a urbanismus na pražské Vysoké škole ekonomické ukázala, jak důležitou roli v současném urbanistickém vývoji hraje soukromý sektor a jak vážné trhliny má důvěra a pochopení potřeb hlavních aktérů územního rozvoje. Konference pořádaná v alianci tří partnerů RICS, ARTN a Klubu investorů za podpory připravovaného Institutu Strategického Investování však nabídla i jednoduché řešení – kromě stanovení jasných legislativních pravidel vytváří současná atmosféra příležitost pro iniciativu měst a obcí.
Úvodní přednášky konference, již navštívilo téměř 150 účastníků z řad odborníků a specialistů nemovitostního trhu a také studentů, se ujala doc. ing. Zdenka Klapalová, CSc. Prezidentka Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a současně dlouholetá členka RICS použila ve svém vstupu srovnání územních strategií vybraných světových a evropských měst a poukázala na to, že ve všech případech bylo k dosažení jejich úspěchu zapotřebí nejen silné vize a jednotné politické podpory, ale právě spolupráce se soukromým sektorem. Možnosti takové spolupráce však v ostatních městech České republiky dobře rozvíjeny a dialog je ovlivněn politickou nestabilitou na radnicích a vzájemnou nedůvěrou.
Během přednášky zazněla celá řada dalších rozdílů zejména v pohledu na současné budování infrastruktury jako součásti strategie města. Moderní infrastruktura by přitom měla být podle Zdenky Klapalové zcela klíčová, neboť vytváří základy celého společenského a ekonomického uspořádání. Na investičních projektech pařížského Grand Express a Crossrail v Londýně pak demonstrovala, jak jsou si tyto dvě metropole vědomy, že zejména rozvinutá dopravní síť, vytvoření příležitostí pro development a ekonomický růst jdou ruku v ruce.
Druhou část své prezentace věnovala Zdenka Klapalová konkrétním příkladům soukromých projektů vybudovaných za posledních patnáct let v Praze, z nichž mnohé získaly ocenění nejenom doma, ale i v zahraničí. Za všechny jmenovala karlínský Danube House, chodovský The Park, pankrácký City Green Court, z novodobé historie například Florentinum s pasáží a unikátním atriem. Vyzdvihla i příklady územních celků, jež se dočkaly zásadní kultivace – Jinonice, Vysočany, Karlín nebo Anděl. Všechny projekty přitom představují soukromý kapitál, jenž pomohl město udržet živé a dokázal přivést jména velkých architektů a slavných urbanistů. Soukromý sektor však nesmí být chápán pouze v roli developera, jenž má zájem o výstavbu v konkrétním území. Při této příležitosti vyzdvihla Zdenka Klapalová držitele výroční ceny ARTN za mimořádný společenský přínos a rozvoj trhu nemovitostí pana Jana Světlíka a jeho projekt obnovy celých Dolních Vítkovic pod heslem „Ludě musa mět chuť v Ostravě žit“ nebo také příklad Leoše Války a jeho rekonstruovaný areál DOX v pražských Holešovicích, který se stal symbolem pro současnou moderní kulturu, design a architekturu.
Konference pokračovala panelovou diskusí, jež naplno odkryla téma spolupráce soukromého a veřejného sektoru na rozvoji měst. Otevřená debata za účasti starosty městské části Praha 6 Ondřeje Koláře, zástupce ředitele Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřeje Boháče, architekta a urbanisty Pavla Machara z architektonického studia s britsko-českou působností Jestico & Whiles a dvou zástupců z řad developerů – Pavla Streblova ze společnosti Penta Investments a Tomáše Velemínského z Erste Group Immorent ukázala, že konflikt mezi zájmem veřejným a soukromým je z podstaty přirozený ale ne nevyhnutelný. V rámci panelu zazněla rovněž celá řada zajímavých srovnání a zkušeností se způsoby řešení tohoto střetu v zahraničí a ukázalo se, že platí pravidlo, že hodnota daného území roste pro soukromého vlastníka a investora, pokud hodnota území vyhovuje kritériím těch, kdo v něm žijí, pracují či se momentálně nacházejí.
Česká společnost se transformovala a došlo k významnému posunu společenské poptávky nejen po kvalitě projektů ale i po kvalitě veřejných prostor a po možnosti aktivně se občansky zapojovat do otázek rozvoje města. Tento trend však brzdí nejasná pravidla, nevyrovnaná, nekonzistentní legislativa a nestabilní politický mandát těch, kdo o územním plánu mají rozhodovat. Podle přítomných panelistů má na stávající úroveň spolupráce vliv také atmosféra nedůvěry, která však často pramení z nestejně dostupných informací, z odlišné profesionální úrovně jednotlivých aktérů a ne/schopnosti komunikovat.
Přinejmenším v případě Prahy a za stávajících podmínek, kdy metropolitní plán by měl podle odhadu oficiálně vstoupit v platnost nejdříve v roce 2020, je důležité co nejdříve nastavit pravidla a regulace a přitom se pokusit kultivovat vzájemný dialog a posunout vnímání odborné i laické veřejnosti od klišé ke konstruktivní spolupráci se soukromým sektorem. V praxi by se podle názoru odborníků mohly větší iniciativy chopit samosprávy městských částí a s ohledem na odborné i lokální znalosti se stát facilitátorem debaty o rozvoji daných území. Jedině tak lze zajistit, aby dané lokality byly realizovatelné pro přicházející investory a zároveň splňovaly potřeby města, respektovaly způsob využití okolí a odpovídaly koncepčně architektonickému vzhledu místa. Dobré příklady z praxe již existují a ukazuje se, že snaha sdílet rozdílnost a přitom pestrost úhlů pohledu na územní řešení vybraných lokalit, vede ke konsensuálnímu rozhodnutí, které má poté silnou a stabilní podporu.
