Od obchodní dohody mezi Evropskou unií a USA (TTIP) čeká hodně lidí výrazné ekonomické oživení. Zároveň se však zvyšuje intenzita kritiky této transatlantické hospodářské dohody. Která strana je blíže pravdě a jaký postoj mají k TTIP Spojené státy a EU? Na otázky slovenského serveru Aktuality.sk odpovídal Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Fin.
S postupujícím jednáním o TTIP se stále hlasitěji ozývají hlasy kritiků. Nedávno jste se vrátil z pracovní cesty do Bruselu a USA, kde jste se s touto dohodou blíže seznamoval. Na které straně Atlantiku je více kritiků?
Určitě na té evropské. V EU jsou jasnými zastánci úmluvy pouze vrcholní europolitici a euroúředníci a pak také představitelé velkých korporací. Spotřebitelské svazy, zástupci malých a středních podniků a odborové svazy už mají své výhrady, v řadě případů opravdu podstatné. TTIP navíc kritizuje i širší veřejnost v zemích, jako je Německo nebo Rakousko. Na druhé straně Atlantického oceánu jsou úmluvě nakloněny politici, zástupci velkých korporací, ale také představitelé malých a středních podniků. Rezervovaně až kriticky se tam k TTIP staví vlastně jen odbory.
Proč je právě v Evropě více odpůrců?
Myslím, že v Evropě hrají silnější roli emoce a nálady, například antiamerikanismus nebo obecnější odpor k volnému trhu a globalizaci, který přiživují zejména levicoví politici. Čímž neříkám, že ty nálady nemohou být do určité míry opodstatnitelné. Třeba fakt, že Američané odposlouchávali kancléřku Merkelovou, jistě přispívá k vlně kritiky TTIP, která je právě v Německu obzvláště silná i na poměry v EU. Což je trochu paradoxní, neboť právě Merkelová v roce 2008 jako první nastolila možnost dojednání úmluvy typu TTIP.
Které z argumentů, které jste zaznamenal ze strany kritiků, se vám zdály vysloveně nereálné a neracionální? A proč? Můžete to blíže vysvětlit?
Moc nerozumím tomu rozporu, kdy malé a střední podniky v USA úmluvu jednoznačně vítají, zatímco malé a střední podniky v EU k ní mají mnohem rezervovanější přístup. Jako by se ty evropské obávaly zostřené konkurence. Ale s tou je třeba počítat. Rozvolnění trhu prostě konkurenci zintenzivní, což může vést v krajním případě k odchodu méně konkurenceschopných subjektů z byzynsu. Takhle zkrátka trh funguje. Myslím však, že evropské malé a střední podniky by v TTIP měly vidět příležitost, jak snáze proniknout na rozsáhlý americký trh, a nikoli hrozbu.
Souhlasíte s nějakým argumentem kritiků? Proč?
Souhlasím s tím, že negociace k TTIP, jejichž šesté kolo nedávno skončilo, jsou vedeny příliš tajnůstkářsky, nedostatečně transparentně a otevřeně. Myslím, že například mandát k vyjednávání za evropskou stranu měl být zveřejněn na stránkách Evropské komise, a neměl trapně uniknout. Na druhou stranu uvažme, že jde o vyjednávání. Když kupuji byt a připravuji se na vyjednávání o ceně s prodávajícím, také dopředu všem nevytroubím, jakou nejvyšší cenu jsem ještě ochoten zaplatit. Co když se mi podaří „uhrát“ cenu nižší? Zbytečně bych se tak připravoval o možnou výhodu.
Je možné už nyní říci, zda bude mít některá z vyjednávacích stran ve finální podobě úmluvy navrch? Budou to USA, nebo EU?
Nad tím pochopitelně spekulovat lze, ale já bych se tomu rád vyhnul. Myslím, že jak EU, tak USA si musí uvědomit, že jejich společný podíl na světovém HDP se snižuje a dále se snižovat bude. Nastupují nové silné ekonomiky, Čína, Brazílie, Indie a další. Ty budou v rostoucí míře aspirovat na to, aby významně promlouvaly do globálního ekonomického dění. EU a USA by se měly jako tradiční spojenci, které pojí i kulturní a historické aspekty, semknout a v užší spolupráci čelit výzvám globálního trhu. Pokud se budou hašteřit mezi sebou, rozebírat, kdo má v TTIP navrch, oslabí pouze samy sebe. Když se dva perou, třetí se směje. Za „třetího“ lze dosadit Čínu, Brazílii, Indii a další takzvané rozvíjející se ekonomiky.
V čem spatřujete pozitiva TTIP z pohledu Evropana?
Američané souběžně dojednávají podobou úmluvu s asijskými ekonomikami, Transpacifické partnerství. Zejména na západním pobřeží USA, například v Kalifornii, kde žije mnoho lidí s asijskými nebo latinskoamerickými kořeny, už je značně rozšířen názor, že USA by se měly hospodářsky a obchodně orientovat na oblast Pacifiku a Asie, a poněkud upozadit svoji transatlantickou vazbu s Evropou. Pokud by se tento názor zabydlel i na východním pobřeží USA, zejména pochopitelně ve Washingtonu, rozleptalo by to ve výhledu i transatlantickou bezpečnostní vazbu, představovanou spoluprací v rámci NATO. Z tohoto hlediska je třeba TTIP vnímat nejen jako úzce ekonomickou úmluvu, nýbrž jako geostrategický tah, který utuží kooperaci mezi USA a Evropou. Tím sníží pravděpodobnost toho, že by se USA zřetelně přeorientovaly na pacifickou oblast a nechaly Evropu tak trochu napospas svému vlastnímu osudu, a to i bezpečnostně. To by totiž v době růstu ambicí asijských zemí a v době pokračujícího střetu s islamismem mohlo mít pro starý kontinent fatální důsledky.
TTIP lze vnímat jako prohlubování globalismu. Profesor Zelený však tvrdí, že globalizace se vlastně zastavuje a dochází k takzvané relokalizaci ekonomik. Má v takovém případě TTIP nějaký význam, je vůbec dlouhodobě životaschopná?
Nemám pocit, že by se globalizace zastavovala. Prostě dále pokračuje, čehož přirozeným důsledkem je, že ty takzvané rozvíjející se trhy jako Čína, Brazílie či Indie a mnohé další jsou hospodářsky stále významnější. Z toho plynou jejich rostoucí ambice, které se začínají projevovat i v institucionální oblasti. Rozvíjející se trhy se už netají snahami ustavit instituce, které by byly protiváhou institucím Západu, jako je Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka. Navzdory tomu, že by rozvíjející se trhy měly rády například svoji banku (takzvanou „BRICS banku“), nelze je vidět jako monolit. Sledují vzájemně často dost odlišné zájmy, což může vést k tenzím mezi nimi.
Nezdají se vám některá čísla, s nimiž přicházejí obhájci projektu, jako příliš optimistická? Mám nyní na mysli odhady zvýšení růstu HDP, tvorby nových pracovních místy apod.
Některá čísla určitá jsou příliš optimistická. Jak jsem však řekl, TTIP nelze hodnotit jen z úzce ekonomické perspektivy. Je třeba ji vidět v širších, geostrategických souvislostech. Vyčíslovat přínos TTIP v tomto širším kontextu je však prakticky nemožné.
Už dnes se nahlas mluví o tom, že finální podoba TTIP spatří světlo světa se zpožděním oproti původním očekáváním. Lze říci, kdy bude hotová?
Momentálně je realistickým datem rok 2016. Ovšem další vývoj může ovlivnit – a datum ukončení vyjednávání třeba i výrazně posunout – celá plejáda faktorů.
Původní verze rozhovoru vyšla ve slovenštině na serveru Aktuality.sk
