Privátní daňový systém pro nejbohatší – 1. část

Magnáti hedgeových fondů Daniel S. Loeb, Louis Moore Bacon a Steven A. Cohen mají mnoho společného. Vydělávají obrovské množství peněz, spravují miliardy dolarů, investovali miliony do umění a další miliony do politických kandidátů. Navíc každý z nich využívá tajemnou daňovou mezeru, která jim zachraňuje miliony na daních. V čem spočívá tento trik? Peníze cestují na Bermudy a zase zpět.

Vedle nerovnosti na nejvyšších úrovních a stále intenzivnějších veřejných debat o tom, zda by vláda měla reagovat prostřednictvím vyšších daní pro nejbohatší, právě tito boháči pumpují nemalé zdroje do ochrany svého jmění. Někteří to nazývají „obranným průmyslem příjmů,“ jenž se skládá z vysoce ceněných právníků, finančních poradců, lobbistů a anti-daňových aktivistů, kteří využívají a brání ohromující řadu možností, jak ušetřit na daních. Tyto možnosti nejsou dostupné v podstatě žádnému z běžných daňových poplatníků.

V posledních letech se tento aparát stal nepostradatelným pro bohaté Američany ze všech politických proudů, včetně pánů Loeba a Cohena, kteří zřetelně tíhnou k republikánům, a liberálního miliardáře George Sorose, který vyzval k vyšším odvodům pro bohaté, zatímco ve stejnou dobu s pomocí daňových mezer šetřil své vlastní konto. Všichni navíc poskytují nemalou část svých peněz na kampaně kandidátů na amerického prezidenta.

Tito lidé operují z velké části mimo dohled veřejnosti. Bohatí využili svého vlivu, aby neustále ořezávali schopnost vlády je zdanit. Výsledkem se stal jakýsi soukromý daňový systém, jenž se vztahuje pouze na několik tisíc Američanů.

Před dvěma desítkami let, kdy Bill Clinton byl zvolen prezidentem, 400 nejvíce vydělávajících daňových poplatníků v Americe podle údajů IRS (Internal Revenue Service) zaplatilo téměř 27 procent svých příjmů na federálních daních. Do roku 2012, kdy prezident Obama byl opět zvolen, toto číslo značně kleslo na méně než 17 procent, což je jen o trochu více, než platí na daních typická americká rodina vydělávající 100 000 dolarů ročně.

Ultra-bohatí „doslova platí miliony dolarů za tyto služby a šetří tak v řádech desítek až stovek milionů na daních.“ řekl Jeffrey A. Winters, politolog na Northwestern University, který se zaměřuje na ekonomické elity.

Některé z největších současných daňových bitev jsou vedeny nejštědřejšími podporovateli prezidentských kandidátů. Patří mezi ně rodiny investorů hedgeových fondů Roberta Mercera, který podporuje republikány, a Jamese Simonse, který naopak demokraty, stejně tak obchodník s opcemi Jeffrey Yass, jenž je zase donátorem republikánů.

Bolestivé pondělí světových miliardářů

Společnost pana Yasse se soudí s úřady, které ho viní za desítky milionů dolarů na nezaplacených daních. Renaissance Technologies, hedgeový fond pana Simonse, je v současné době přezkoumáván kvůli skulince, která mu ušetřila odhadem 6,8 miliardy dolarů na daních za dobu více než zhruba deset let. Některé z těchto rodin přispěly také stovky tisíc dolarů konzervativním skupinám, aby napadaly prakticky veškeré úsilí, které by mohlo vést ke zvýšení daní pro bohaté.

V zápalu prezidentských voleb je testován vliv bohatých dárců. V sázce jsou zvýšené daně pro vysoce příjmové skupiny prosazené za Obamovy vlády (první za dvě desetiletí) a iniciativa Internal Revenue Service, která má zajistit, aby se bohatí nevyhýbali daňovým povinnostem.

Zatímco demokraté, jako jsou Bernie Sanders a Hillary Clintonová, se zavázali zvýšit daně u bohatých voličů, prakticky každý republikánský kandidát využívá možností k výraznému snížení svých daní někdy až na pouhých 10 procent jejich příjmů.

Většina republikánských kandidátů by ráda zrušila dědickou daň, která by umožnila, aby bohatí mohli odkázat své jmění nekrácené, což by do budoucnosti ještě více rozevřelo nůžky mezi bohatými a chudými. Někteří z nich navíc navrhli výrazné snížení nebo dokonce přímo zrušení již tak hluboce diskontovaných daňových sazeb na investiční zisky, jednu z nejlukrativnějších daňových strategií.

„Existuje představa, že bohatí používají peníze na nákup politiků, přesněji na nákup pro ně příznivé politiky, a to především daňové politiky,“ řekl Jared Bernstein, vedoucí pracovník levicově zaměřeného Centra o rozpočtových a politických prioritách, který pracoval jako hlavní ekonomický poradce viceprezidenta Joseph R. Bidena Jr. „To je důvod, proč existují tyto neslýchané mezery, a proč je tak těžké je zacpat.“

Každý z top 400 daňových poplatníků si přinesl v roce 2012 domů z výplaty v průměru asi 336 miliónů dolarů, což je poslední rok, pro který jsou k dispozici údaje. V případě, kdy by převážná část těchto peněz byla vyplácena jako mzdy, jako je tomu u běžných Američanů, daňové povinnosti bohatých poplatníků by se více než zdvojnásobily.

Místo toho hodně z jejich příjmů pochází ze spletitých partnerství a investičních fondů. Ostatní výnosy příštích období se schovávají v neprůhledných rodinných fondech a zahraničních korporacích mimo dosah daňových orgánů.

Oporou v taktizování nad tím, jak minimalizovat daně, jsou takzvané rodinné kanceláře přizpůsobené ke správě majetku Američanů se stovkami milionů či miliard dolarů. Rodinné kanceláře existují již od konce 19. století, kdy Rockefelleři propagovali tento institut, který získal popularitu především v osmdesátých letech minulého století. Řady bohatých se ale v posledních deseti letech rapidně rozrostly stejně jako jejich majetek, jenž dosáhl v součtu ohromných rozměrů.

„Máme tolik bohatství, významného bohatství, že to vytváří poptávku po rodinných kancelářích,“ řekl Sree Arimilli, poradce pro průmyslový recruiting.

Rodinné kanceláře, z nichž mnohé jsou určeny k řízení a ochraně bohatství jedné rodiny, dohlížejí na vše od investiční strategie až po filantropii. Daňové plánování je ale jejich základní funkcí. Specifické techniky zaměstnávající poradce za účelem minimalizování daní se mohou zdát neskutečně složité, obecně jde ale pouze o dodržování několika jednoduchých zásad jakou je například převod jednoho typu příjmu na jiný druh, který je zdaněn nižší sazbou.

Kupříkladu Pan Loeb vložil peníze do Bermudské pojišťovny založené za účelem pojišťování firem, ta peníze vzala a investovala je do Loebova hedge fondu. Tento manévr transformuje zisky z krátkodobých sázek na trhu, které vláda daní zhruba čtyřiceti procenty, do dlouhodobých zisků známé jako kapitálové zisky, které jsou zdaňovány asi poloviční sazbou. Má to i další výhodu v možnosti odložit daňovou povinnost na neomezenou dobu, což umožňuje jeho bohatství růst rychleji a rychleji.

Podnikání v partnerství může být lukrativní samo o sobě. Některé z těchto partnerství, z nichž bohatí čerpají své příjmy, mají dovoleno prodávat akcie veřejnosti, takže je snadné prodat kus podnikání a současně si udržet nad ním kontrolu. Ale na rozdíl od jiných veřejně obchodovaných společností, nebudou platit žádnou daň z příjmů právnických osob, partneři totiž platí daně jako jednotlivci. A daně z příjmu jsou často navíc značně sníženy odpisy.

IRS bojuje často proti velkým partnerstvím v soukromém sektoru. Podle nedávné zprávy Vládního účetního úřadu nejsou úřady oprávněny vymáhat daň přímo z těchto vytvořených partnerství, i když je tvoří několik stovek členů. Namísto toho zdaňuje každou osobu zvlášť, což zabere velké množství času a vyžaduje nemalé pracovní úsilí.

Bohatí také využívají celou řadu daňových odpočtů, které jdou daleko za hranice odpisů domácí kanceláře nebo večeře s klientem. Jednou z agresivních strategií je umístit výnosy do charitativní nadace, což vytvoří odpis, který kompenzuje daň z příjmu. Nadace pak koupí to, co je známé jako „politika soukromého umístění životní pojistky“, která investuje peníze, jenž by byly normálně odvedeny jako daně, často do několika hedgeových fondů. Dědicové pak můžou zdědit vše, co jim v pozůstalosti zůstalo po odvedení malé části na charitu. Toto „vše“ je rovněž nezdaněné.

Mnoho z těchto daňových manévrů jsou dobře zaužívané a bohatí daňoví poplatníci říkají, že jich využívají v rámci svých práv. Jiní žijí v právní šedé zóně, jejíž hranice jsou definované ochotou daňových poplatníků. Téměř všechny z těchto manévrů jsou ale mimo relaci průměrného daňového poplatníka.

„Nejvíce získá ten nejlepší a nejchytřejší daňový právník a účetní za vymyšlení, jak to udělat co nejzáludnější pro tyto společnosti,“ řekla Karen L. Hawkinsová, která donedávna vedla úřad dohlížející na daňové praktiky. „Upřímně řečeno, je to skoro za intelektuálními a finančními kapacitami Internal Revenue Service je chytit.“

Kombinace nákladů a složitosti má hluboký dopad, říkají daňoví odborníci. Bez ohledu na to, jaké daňové sazby stanoví Kongres, skutečné sazby placené ultra bohatými mají tendenci v průběhu času klesat díky četným výhodám, jenž se jim nabízí.

 

Newsletter