Kevin Simms, investiční ředitel Global and International Value Equities, a Jeremy Taylor, portfolio manažer AllianceBernstein, vytvořili studii, která vysvětluje, proč cena ropy nezůstane dlouhodobě na nízkých úrovních, ale opět vystřelí směrem nahoru.
Den poté, co jsme byli svědky toho, jak Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC) zamítla jakékoliv snížení své denní produkce ropy, klesla cena „černého zlata“ o téměř 7 %. Podle posledních dat agentury Bloomberg se dnes ropa WTI obchoduje za cenu 68,73 dolaru za barel a Brent za 72,01 dolaru za barel. I přes tento rapidní pokles a názory většiny analytiků, kteří věří, že dna ještě nebylo dosaženo, jsou Simms i Taylor přesvědčeni, že tento trend se během několika měsíců změní.
Propad cen ropy po jednání OPEC nabírá obří rozměr: Brent i WTI -6 %
Od srpna letošního roku klesla cena ropy o téměř 30 %. Tento zvrat přišel po více jak třech letech relativně stabilního obchodování, kdy se cena pohybovala v rozmezí 90-110 dolarů za barel.
Pád ceny byl způsoben několika faktory. Prvním z nich je celkový pokles tempa růstu poptávky po ropě, který byl nejrazantnější v případě rozvojových trhů a v Evropě. Na straně nabídky pak došlo k výraznému nárůstu, kde si nejsilnější pozici udržely země mimo OPEC, především Spojené státy díky tzv. břidlicové revoluci. Výrazně pozadu ale nezůstaly ani země Organizace, největší zvýšení produkce zaznamenala Libye, kde došlo ke znovu zprovoznění některých vrtů.
Simms a Taylor se ve studii, která byla zveřejněna na serveru Institutional Investor, zaměřují na identifikaci složek, ze kterých se skládá konečná cena ropy. Z jejich pohledu jsou to náklady nové produkce a tzv. „bezpečnostní“ prémie.
Investice do nových technologií
Poptávka po ropě roste ročně tempem 1-1,5 %. To dle Simmse a Taylora není zrovna moc, protože uspokojení tohoto tempa, které odpovídá množství cca 0,9 milionu až 1,2 milionu barelů denně, není zcela jednoduché. Na rozdíl od většiny komodit, ropný průmysl vyžaduje intenzivní investice jen proto, aby byla produkce udržena na stabilní úrovni. Produkce vrtů totiž ročně klesá zhruba o 6 %, což odpovídá cca 5,5 milionu barelů denně.
Tím pádem je potřeba nových projektů, které by dokázaly dodat denně 6,5-7 milionů barelů proto, aby zůstala zachována stávající úroveň ropných rezerv. Dodatečné americké kapacity jsou dnes schopny pokrýt tempo růstu poptávky, ale i tak jsou Simms s Taylorem přesvědčeni, že do budoucna je potřeba dalších investic, obzvláště do nových technologií těžby a zpracování. Dle jejich analýzy ale realizace těchto projektů vyžaduje cenu ropy na úrovni alespoň 80-90 dolarů za barel.
Nestabilita ropných rezerv
Nejvíce volných kapacit dnes kontroluje Saudská Arábie. Ropné rezervy podle studie dosahují denní velikosti více jak 3 milionů barelů. Simms i Taylor považují toto množství za nedostatečné, protože většina jich pochází ze zemí, jako je Libye, Írán, Irák, Nigérie či Venezuela, které jsou často zmítány politickými nepokoji. Oba autoři odhadují, že případné politické napětí v těchto státech by mohlo omezit nabídku o více jak 1 milion barelů ropy za den.
Tento fakt působí na samotnou „bezpečnostní“ prémii, která je nejvíce ovlivněna dostupností volných kapacit vyrovnávající případné narušení ze strany nabídky. Spotřebitelé úzkostlivě trvají na udržení produkce ropy na stabilní úrovni. Pokud by došlo k jakémukoliv omezení, jsou ochotni zaplatit cokoliv, aby si zajistili vyrovnanou spotřebu. Toto chování vysvětluje, proč cena „černého zlata“ rapidně vzrostla v červnu, kdy vojenské složky ISIS vstoupily do Bagdádu. Simms s Tylorem odhadují, že velikost prémie dlouhodobě dosahuje v průměru velikosti 10 dolarů.
Jak do budoucna?
Na základě analýzy obou faktorů – náklady produkce a prémie – by se rovnovážná cena ropy měla pohybovat v rozmezí 90-100 dolarů za barel. Oba autoři uznávají, že v případě, kdy nabídka převýší poptávku, může cena krátkodobě dosáhnout i nižších úrovní. Avšak pokud by nižší ceny přetrvávaly, snižovaly by se investice do nových projektů a vznikl by tlak na volné kapacity. Nižší ropné rezervy by pak pravděpodobně vyhnaly ceny opět vzhůru.
Včerejší zasedání OPEC rozhodlo o zachování současné produkce ropy, čímž se pád ceny ropy ještě prohloubil. Nejdůležitějším hráčem v tomto procesu je bezpochyby Saudská Arábie, která odjakživa kontrolovala největší podíl ropných rezerv. Neomezení produkce ropy je tedy taktický krok, který má dlouhodobě udržet ceny na nízkých úrovních a zamezit tak ostatním těžařským společnostem v investování do vlastních zařízení.
Simms i Taylor jsou přesvědčeni, že nízké ceny nevydrží do nekonečna. Pokud by ropa zůstala na úrovni pod 80 dolary za barel déle jak rok, ohrozilo by to i investice největších producentů, proto je jen otázkou času, kdy si trh uvědomí neúnosnost současné situace a cena ropy opět vystřelí nahoru.
