Poslední dobou se Česká národní banka, a obecně centrální bankovnictví, skloňuje v médiích velmi často. Lubomír Lízal, člen bankovní rady ČNB, vydal v pátek sloupek, kde vysvětluje rozdílný efekt dopadu změny komodit na českou ekonomiku.
Hned zkraje textu dává najevo rozhořčení nad výzvami k ČNB a připomíná, že inflační cílování se zaměřuje na opatření s výhledem k budoucí úrovni cenové hladiny, nikoliv na aktuální řešení, například situace na trhu s ropou.
Stran černého zlata uvádí, že ČR jako čistý dovozce této komodity na razantním propadu zcela jistě ušetří. Přinejmenším pozitivní bude změna v deficitu zahraničního obchodu, kdy se snížením nakupované ropy dojde k jeho poklesu. Otázkou ovšem zůstává, zdali bude pokles dlouhodobý a pokud ano, projeví-li se v konečných cenách jejich zmenšením, nebo firmy zvýší zisky s tím, jak jim klesly náklady. Efekt zlevnění ropy se dle Lízala projeví velmi pozitivně na zahraničním obchodu, růstem přebytku o více než třetinu. V roce 2013 jsme měli do zahraničí prodat o 107 miliard Kč více zboží a služeb než koupit a za loňský rok se toto číslo čeká okolo 150 miliard.
Na druhou stranu, tento nárůst se nedá, nejjednodušším způsobem, vysvětlit pouze poklesem ceny ropy, neboť, jak je vidět z Grafu č. 1 (ve fotogalerii), lineární regrese odhaluje spíše opačný vztah. Tedy za intuicí centrálního bankéře musí být poněkud komplexnější úvaha.
Hlavním tématem článku je ovšem rozlišení toho, jak rozdílně působí na domácí ekonomiku pokles cen jiné komodity a to elektřiny. Připomíná, že veřejnost volající po zásahu při pádu cen ropy by mohla úplně stejně volat po zásahu vzhledem k cenám elektřiny. Paniku veřejnosti ohledně cen ropy, o které Lízal v úvodu mluví, dokládá i statistika vyhledávání společnosti Google, přiložená v galerii (Graf č. 2).
Navzdory menšímu zájmu o ceny elektřiny, je pro Českou republiku její hodnota podstatně důležitější. ČR je čistým dovozcem ropy, a co se týče elektrické energie, tak je naopak vývozcem. Tudíž jak klesá domácnostem účet za elektřinu, výrobcům a potažmo jejich vlastním zaměstnavatelům klesají tržby a zisky a vytvářejí tlak na pracovní místa. Na rozdíl tedy od ropných cen, jejichž pád české ekonomice ublížit nemůže, v případě klesající elektřiny, klesají i reálné příjmy ekonomiky.
Tento rozdíl nad efektem poklesu cen komodit vztahuje autor zejména k inflačnímu komentáři vydanému ČNB. Ten loni spojoval klesající ceny energetických komodit s tím, že očekávaný pokles inflace je hnán především pozitivním nabídkovým šokem ze zahraničí. Nadto poznamenává, že jen pokud deflační tlaky způsobily pokles domácí poptávky, bude ČNB měnit kurzový závazek.
Můžeme tedy vyvodit, že jen kvůli poklesu cen komodit centrální bankéři necítí potřebu automaticky a překotně začít měnit stávající monetární politiku a to zejména ve vztahu k tolik omílané inflaci. Konečný efekt na cenovou hladinu pak záleží na tom, co klesá a jaký má daná veličina vztah k hospodářství ČR. Doufejme, že tím klesajícím nebude v nejbližší době úspěšnost opatření ČNB.
