Události, jež jsou tragédií na lidské úrovni, se ukazují být jako irelevantní pro investory. S takovou tezí ve svém dnešním článku přišel deník Financial Times, který se opírá například o fakt, že válka v Sýrii, která má na svědomí více než 200.000 životů, se odehrála na pozadí vzestupu akciových trhů.
Rozpor mezi trhy a politikou byl obzvláště velký v poslední době. V minulém týdnu, kdy noviny byly plné příběhů o válce na Ukrajině a na Středním východě, stejně jako případného rozpadu Velké Británie, index FTSE 100 se dostal na nová 14letá maxima a americký index S&P 500 poprvé v historii prolomil hranici 2000.
Standardní odpovědí politického komentátora by bylo poukázání na krátkozrakost investorů. Ale je tu ještě jedna možnost. Možná že trhy jsou opravdu v pořádku. Samozřejmě, že čas od času politický šok způsobí akciový propad – na chvíli. Ale nedávná zkušenost naznačuje, že oživení je často překvapivě rychlé. V prvním obchodním týdnu po teroristických útocích z 11. září, Dow Jones propadl o 14 procent. Jak Dow tak i Nasdaq se na své úrovně před útokem vrátily jen několik měsíců po něm.
Už je to dávno, co mezinárodní politika dokázala skutečně transformovat perspektivu pro investory v horizontu několika let, spíše než několika týdnů nebo měsíců. Posledním příkladem jsou ropné šoky z roku 1970, jež byly následovány arabsko-izraelskými válkami v roce 1973 a íránskou revolucí z roku 1979. Od té doby jsou geopolitické události brány mnohem více jako příležitosti nežli riziko. Byly to právě politické změny vyvolané koncem maoismu, jež vedly k ekonomické transformaci Číny. Trhy se otevřely pro investory v Evropě po pádu berlínské zdi. Konec diktatur v Latinské Americe v roce 1980 byl také následován přijetím více přátelských tržních opatření.
Bylo by nesprávné tvrdit, že investorům v posledních desetiletích nezáleželo na globální politice. Pravdou však je, že politická změna na globální úrovni vytvořila více příležitostí, než jich zničila. Samozřejmě existují různé druhy politických událostí, jež mohou mít nepříznivý vliv na investiční prostředí v jednotlivých zemích. Je užitečné vědět, zda je například zaděláno na převrat nebo válku. Ale faktem je, že velké globální posuny sentimentu investorů v posledních desetiletích byly poháněny ekonomikou, ne politikou: nejvíce prasknutím dotcom bubliny v roce 2000, finanční krizí v roce 2008 a kvantitativním uvolňováním v USA.
Vysvětlení aktuálních maxim trhu lze hledat ve skutečnosti, že investoři jsou stále více zaujati měnovou politikou nežli válkami. Může však tento postoj přežít současný záchvat geopolitických nepokojů? V roce 1970, válka a revoluce měly za následek nárůst cen energií na úrovně, jež byly katalyzátorem recese západních ekonomik. Nyní se dvě z hlavních energetických oblastí světa – Rusko a Střední východ nacházejí ve zmatku. Přesto však, cena ropy ve skutečnosti klesá.
Existuje několik důvodů k takovémuto vývoji. Za prvé, „břidlicová revoluce“ v USA má za následek, že světové energetické trhy jsou méně náchylné k událostem na Blízkém východě. Za druhé, boje v arabském světě stále ještě nemají vliv na produkci ropy v Saúdské Arábii a státech Perského zálivu. A konečně, Rusko zatím ještě nevydalo žádné prohlášení, jež by mohlo signalizovat hrozbu energetických sankcí proti Západu. Pokud by Rusko utáhlo svůj energetický kohoutek, trhy by jisto jistě propadly panice.
K dispozici je také větší a obecnější politická hrozba, s kterou se investoři mohou potýkat. Za posledních 40 let, politické vývoje prakticky směřovaly jedním směrem, a sice směrem, kdy více a více zemí přistupovalo do systému globálního trhu, čímž rostly příležitosti k obchodu. V poslední době však došlo k připomenutí, že politika může nejen zpřístupnit trhy, ale také je zavřít. Japonské firmy zaznamenaly pokles svých prodejů v Číně, po nárůstu čínsko-japonského napětí. To mělo za následek snížení japonských přímých investic v Číně až o 50 procent v letošním roce. Rusko a Západ je nyní zapojen do procesu udělování sankcí. Není tedy překvapením, že ruskému akciovému trhu se v letošním roce daří nejhůře ze všech velkých trhů.
Nicméně dokonce i investoři bez přímého podílu v Rusku by měli být ostražití. Konflikt na Ukrajině by se mohl ještě prohloubit a rozšířit nepředvídatelné efekty napříč celou Evropou. Je také dost možné, že to co se momentálně děje v Rusku je extrémní verzí širšího jevu – návratu nacionalistické politiky. Něco takového lze pozorovat v tak rozdílných zemích jako je Čína, Indie, Egypt a dokonce i Francie a Skotsko. Nacionalismus a mezinárodní investice mají tendenci být inverzně korelované, jinými slovy v dobách přílišného nacionalismu se snižuje objem mezinárodních investic a naopak. Dříve nebo později, oživení nacionalismu by mohlo dokonce ovlivnit plutokraty v jejich soukromých tryskáčích.
