Programy kvantitativního uvolňování prováděné centrálními bankami mají za dobrých podmínek vždy pozitivní dopad na poptávku domácností, tvrdí Wellem Buiter, hlavní ekonom Citi. Podle svých slov očekává v nejbližší době masivní stimulační opatření i ze strany ECB a Bank of Japan.
Ve své včera zveřejněné analýze Buiter zhodnocuje principy „vrtulníku s penězi“ dle Miltona Friedmana. Soustředí se na trvalý program kvantitativního uvolňování, tedy pravidelný nákup státních dluhopisů centrální bankou na trhu, a dochází k závěru, že musí být vždy splněny tři podmínky k tomu, aby QE podpořilo agregátní poptávku.
„Deflace, extrémně nízká inflace a sekulární stagnace jsou proto zbytečné, jsou to politická rozhodnutí. Státem dodané peníze jsou skutečně pouze čistým jměním soukromého sektoru,“ uvádí Buiter ve své práci.
Tři podmínky, které musí být podle Buitera splněny, aby došlo ke zvýšení agregátní poptávky, jsou následující. Zaprvé, musí být splněn předpoklad, že držba peněz přináší ještě i jiné výhody, než pouze výnosovou míru. Zadruhé, musí být na peníze nahlíženo jako na investiční aktivum, a zatřetí, nominální úroková míra musí být kladná.
Buiter se také snaží vyvrátit předpoklad, že domácnosti jsou v období snadno přístupných peněz ochotny navyšovat své úspory v očekávání budoucího možného růstu daní, které poslouží v budoucnu k pokrytí vyššího státního dluhu. Buiter věří, že emise peněz vede k růstu poptávky domácností vždy, bez ohledu na výše zmíněnou teorii.
Buiter vyzdvihuje kroky někdejšího šéfa Fedu Bena Bernankeho, který stál za spuštěním všech tří kol programu kvantitativního uvolňování po finanční krizi z let 2007 – 2008. „Ben Bernanke musel žít roky s přezdívkou ‘Vrtulník Ben’,” podotkl Buiter, jehož nova práce je v přímém rozporu s myšlenkou, že QE mělo jen minimální efekt na reálnou ekonomiku a mělo by být rychle zastaveno.
Někteří ekonomové budou s Buiterem nesouhlasit a to z toho důvodu, že věří, že dodatečná likvidita jednoduše zvyšuje ceny aktiv a přifukuje rozvahy bankovních domů, které skupují vlastní akcie. Posledními kroky dokázala britská a japonská centrální banka, že společně s Evropskou centrální bankou, jsou připraveny kráčet ve stopách Fedu.
„Věříme, že dojde brzy k uvolnění měnové politiky jak ze strany BoJ tak ECB. Očekáváme, že obě centrální banky sníží své hospodářské prognózy a odstartují první kolo programů QE nejpozději v 1Q 2015,“ uvádí Buiter ve své práci. Naproti tomu ve Velké Británii a Spojených státech lze podle něj v následujícím roce čekat kroky v opačném směru, tedy růst sazeb a další cesty monetární restrikce.
