Rychlý nárůst amerických výnosů podporuje dolar, který sílí proti euru i v dolarovém indexu. Roli hraje i zhoršení tržní nálady projevující se ve výprodeji rizikových aktiv. Risk-off nálada se podepsala i na měnách regionu. Koruna oslabila nad 26,20 za euro. Aktuálně spolu se zlotým i forintem včerejší ztráty umazává.

Proč nepoužívat euro?

Formování Evropské unie vydláždilo cestu jednotnému finančnímu systému, jehož společnou měnou je euro. Zatímco většina členů EU souhlasila s přijetím eura, některé státy jako Anglie, Švédsko a Česká republika se rozhodly zůstat u své vlastní měny. Proč se tyto země brání přijetí eura a jaké výhody to může přinést jejich ekonomice?

V současnosti má Evropská unie 28 členů, z nichž devět se nenachází v eurozóně (v jednotném peněžním systému využívajícím euro). Dva z nich – Anglie a Dánsko – jsou legálně osvobozeni od podmínky přijetí společně měny. Dalších sedm zemí musí vstoupit do eurozóny po dosažení tzv. Maastrichtských kritérií. Mají však právo tento vstup odložit a tím i oddálit přijetí eura.

Každá země eurozóny má rozdílnou kulturu, populaci, ekonomii atd. Problémem je, že co může být dobré pro jednu, může být naopak špatné pro ty ostatní. Zde je několik důvodů, které představuje server Investopedia, proč téměř třetina členů EU nepoužívá euro.

Vlastní měnová politika

Od doby, kdy ECB nastavila jednotnou měnovou politiku pro všechny země v eurozóně, neexistuje možnost jejího nezávislého řízení, které by bylo šité na míru dané zemi a její ekonomice. Konkrétní situaci si můžeme ukázat na vývoji růstu HDP Velké Británie, která pro zotavení své ekonomiky po finanční krizi v roce 2008/2009 spustila program kvantitativního uvolňování, a to již v březnu 2009. Stejnou metodu vyžila i ECB, která však se spuštěním stejného programu čekala do roku 2015.

Věřitel poslední instance

Každá ekonomika je citlivá na výnosnost státních dluhopisů. Země mimo eurozónu mají výhodu nezávislých centrálních bank, které jsou schopné vystupovat jako věřitel poslední instance pro dluh dané země. V případě nárůstu výnosů dluhopisů je centrální banky začnou od těch komerčních kupovat za účelem zvýšení likvidity na trhu. ECB však v takové situaci dluhopisy konkrétního člena unie nenakupuje. Výsledkem je, že země jako Itálie musí čelit velkým problémům v důsledku vyšších výnosů státních dluhopisů.

Opatření pro kontrolu inflace

Při nárůstu inflace v ekonomice je efektivní odezvou bank zvýšení úrokových sazeb. Země nepoužívající euro jako domácí měnu můžou tento krok udělat pomocí měnové politiky jejich nezávislých regulátorů. Státy eurozóny tuto možnost nemají. Příklad si můžeme opět uvést na evropské ekonomické krizi 2011, kde ECB zvýšila úrokové sazby v obavách z vysoké inflace Německa. Tento krok sice Německu pomohl, ovšem poškodil ekonomiku Itálie a Portugalska.

Devalvace měny

Země mimo eurozónu mají ve svém arsenálu možnost využít znehodnocení vlastní měny pro nastartování ekonomiky. Ke zmíněnému kroku přistoupila i ČNB, jehož výsledkem byla podpora vývozu. ECB však nemůže nezávisle změnit hodnotu eura pro jednotlivé státy, ale jenom v rámci celé eurozóny. To by mělo za následek ovlivnění 19 ekonomik, výsledný efekt by byl navíc sražen tím, že v rámci eurozóny by se mezi jednotlivými státy z hlediska obchodu nic nezměnilo.

Suma sumárum

Státy eurozóny nejdřív prosperovaly z jejich společné měny. Ta přinesla eliminaci volatility měnového kurzu (a s tím spojených nákladů), cenovou transparentnost a jednodušší přístup na obrovský a sjednocený evropský trh. Nicméně finanční krize z let 2008/2009 odhalila určité nástrahy společné měny. Některé ekonomiky eurozóny trpěly víc než jiné, a to kvůli nedostatku ekonomické nezávislosti. Tyto země nemohly nastavit tu nejlepší strategii na podporu oživení vlastní ekonomiky, ale musely se řídit monetární politikou stanovenou ECB. Budoucnost eura bude tedy záležet na tom, jak se EU zachová při řešení finančních problémů jednotlivých národů navázaných na jednotnou monetární politikou.

 

Newsletter