Švýcarská centrální banka dnes nečekaně ukončila intervenční režim na franku. Zrušila přes tři roky držený minimální směnný kurz na úrovni 1,20 franku za euro a způsobila tak skokové posílení švýcarské měny vůči dolaru, euru i české koruně. Banka zároveň srazila depozitní sazbu hlouběji do záporu, stanovila ji na -0,75 procenta. V reakci na její zásah se také dnes propadlo euro, a to na své jedenáctileté minimum vůči americkému dolaru. Jednotná evropská měna klesla až na 1,1568 dolaru, tedy na nejnižší úroveň od listopadu 2003.
Švýcarská centrální banka nečekaně uvolňuje frank a spouští jeho rally
Co vlastně stálo za překvapivým krokem Švýcarské centrální banky?
Je třeba jej vidět v kontextu aktuální debaty o pravděpodobném spuštění kvantitativního uvolňování v eurozóně. To bude nejspíše oznámeno již na nejbližším měnověpolitickém zasedání Evropské centrální banky, 22. ledna.
V rámci kvantitativního uvolňování se Evropská centrální banka zřejmě uchýlí k odkupu vládních dluhopisů členských zemí eurozóny. Bude se tak snažit podnítit úvěrovou činnost v rámci eurozóny a zmírnit sílící deflační tlaky.
Švýcarská centrální banka zjevně předpokládá, že Evropská centrální banka opravdu svůj úmysl realizovat kvantitativní uvolňování oznámí a že v reakci na něj euro dále oslabí. Pozice švýcarského franku jako bezpečného útočiště se tím dále zvýrazní. Pro švýcarskou centrální banku by pak již mohlo být neudržitelně nákladné dostávat svému závazku a švýcarskou měnu v rámci intervenčního režimu průběžně oslabovat tak, aby se stále držela minimálně na úrovni 1,20 franku za euro. Ostatně skokové posílení franku, o nějakých třicet procent, v reakci na krok Švýcarské národní banky ukazuje, jak příliš byl kurs franku podhodnocen. Švýcaři prostě shledali, že miliardové objemy, které dosud vydali na udržení kursu franku na slabší úrovni, by bylo kvůli očekávání spuštění kvantitativního uvolňování dále zásadně navýšit. A prostě to vzdali. Snaha kompenzovat opuštění režimu snížením depozitní sazby hlouběji do záporu se zatím jeví jako příliš slabá náhražka.
Pravděpodobnost kvantitativního uvolňování dále stoupla včera. Poradce Soudního dvora Evropské unie, Pedro Cruz Villalón, totiž uvedl, že nákupy vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou jsou ve své podstatě v souladu se Smlouvou u EU. O přezkoumání práva ECB na tyto nákupy loni požádal německý ústavní soud. Případ se ale netýkal kvantitativního uvolňování, nýbrž programu podmíněného odkupu dluhopisů, programu přímých monetárních transakcí, se kterým ECB přišla v roce 2012 (ale nikdy jej v praxi nevyužila), aby zabránila rozpadu eurozóny v důsledku dluhové krize.
Zelená Draghimu: ECB odkupem dluhopisů nepřešlápla
Villalónovo vyjádření mohlo být pro Švýcary „poslední kapkou“, jež je definitivně přesvědčila, že kvantitativnímu uvolňování v Evropě již nic v cestě nestojí.
Vedle švýcarských exportérů krok tamní banky netěší také řadu Maďarů a Poláků. Ti si v letech před finanční krizí poměrně frekventovaně brali hypotéky denominované právě ve švýcarských francích. Tehdy je lákali nízké úroky takovýchto hypoték. Dnes ale musí čelit kvůli zhodnocení franku a propadu zlotého i forintu mnohem nákladnějším splátkám svých úvěrů na bydlení. Proto se propadá nejen burza švýcarská (kvůli slabším vyhlídkám švýcarských vývozců), ale i burza maďarská a polská (bankovní sektor v těchto zemích je z popsaného důvodu citlivý na zhodnocování franku).
Zásah Švýcarů na franku zbořil evropské trhy, banky propadají
