Když v roce 1963 odstoupil venezuelský ministr ropného průmyslu Juan Pablo Pérez Alfonso, kritizoval Organizaci zemí vyvážejících ropu, v té době sužovanou vnitřními spory, za to, že členství jeho zemi nepřináší žádnou výhodu. O půl století později je OPEC stále vnitřně rozdělen a Venezuela je opět nešťastná. Tentokrát je důvodem neochota předního producenta kartelu, Saúdské Arábie, postrčit cenu ropy z šestiletých minim, která táhnou otloukanou venezuelskou ekonomiku do ještě hlubší krize.
Desátého září současný venezuelský ministr ropného průmyslu Eulogio del Pino vyzval členské i nečlenské země ropného kartelu k „diskusi o spravedlivých, minimálních cenách ropy, k zajištění udržitelnosti“. Obdobnou diskusi se snažil rozvířit také venezuelský prezident Nicolas Maduro, který žádal svolání summitu organizace v této věci. Madurovy plány však nebudou mít šanci uspět, pokud Saúdská Arábie nepřestane zaplavovat trh. Zatím však nic nenaznačuje tomu, že by měla od této strategie, která jí pomáhá zachovat a dokonce i získat větší podíl na trhu, opustit.
Za Venezuelou stojí také Alžírsko
„OPEC je dnes k ničemu,“ komentuje situaci bývalý alžírský premiér Ahmed Benbitour. „Nyní se válčí o tržní podíl, nikoliv o cenu. Alžírsko z členství v organizaci stále nemá žádný přínos.“ OPEC toto prohlášení odmítl komentovat.
Stížnost Venezuely a Alžírska vznáší otázku – proč zůstávají stále členy této organizace? Ačkoli si tolik stěžují, že jim členství žádné výhody nepřináší, ani Venezuela, ani Alžírsko zatím neučinili žádné kroky, aby něco změnili. Nejen, že je skupina stále kompletní, dokonce se rozrostla. Vrací se bývalý člen, Indonésie, a OPEC se tak rozrůstá o 13. člena. Co je tedy v organizaci celou dobu drží?
Návrat suspendované dcery. OPEC vítá Indonésii
„Nespokojení členové neodcházejí proto, že stále věří, že by mohlo přijít v budoucnu rozhodnutí, které cenu ropy zvýší, říká Jamie Webster, ropný analytik IHS. „Je mnohem jednodušší v OPEC vydržet, než ho opustit, a spolu s tím přijít o klíčový komunikační kanál“ mezi vládami, jejichž finanční zdraví závisí do značné míry na příjmech z ropy. Podle společnosti BP zbývá vytěžit 1,7 bilionu barelů. 1,2 bilionu barelů, neboli 70 procent, je pod kontrolou organizace OPEC. Venezuela a Saúdská Arábie drží 18, respektive 16 procent, Írán a Irák po 9 procentech. Tyto čtyři národy jsou společně s Kuvajtem zakládajícími členy OPEC.
„Stačí se podívat na výhled ropy na dalších 10, 20, 30 let. Očekává se, že země OPEC budou muset zvýšit dodávku, aby uspokojily poptávku,“ říká bývalý generální tajemník OPEC Adnan Shihab-Eldin. „V budoucnosti bude organizace potřebná mnohem víc, než v současnosti nebo minulosti. Důvodem je koordinace výroby a udržení světové dodávky.“
Studie: Z ropné mapy světa zmizí 1,5 bilionu dolarů
Cena je uvnitř organizace často jablkem sváru. Tlak na vyšší ceny je zejména od zemí jako Alžírsko, Írán, Irák, Libye a Venezuela. Proti jsou země jako Saúdská Arábie a jejími sousedé Kuvajt, Katar a Spojené arabské emiráty. Venezuelskou pozicí v rámci OPEC je prosazovat strategii nízké produkce a vysoké ceny. Saúdská Arábie je zastáncem spíše nižší ceny, která zachovává globální růst a dává tak ekonomice daleko víc.
Alžírské a venezuelské pokusy rekrutovat producenty mimo OPEC ve snaze zvýšit cenu byly dvěma největšími vývozci mimo skupinu, Ruskem a Mexikem, odmítnuty. Mexičané tvrdí, že se zaměřují na obnovu jejich největšího ropného pole, Rusko tvrdí, že nemá schopnosti, jako někteří výrobci z Perského zálivu, rychle zvýšit či snížit výkon. Důvodem je sibiřská zima a geologické podloží sibiřských ropných polí.
